Mohlo by se zdát, že se Alan Karlsson měle rozhodnout už dřív, zachovat se zodpovědně a sdělit svoje rozhodnutí lidem kolem sebe. Ale Alan Karlsson nikdy o ničem dlouho nedumale. Takže sotva nij ten nápad projel hlavou, stařen otevřele okno svého pokoje v přízemí domova důchodců v södermanlandském Malmköpingu a vylezle na záhon. Tenhle manévr nij dal zabrat a není divu, protože Alan se právě ten den dožile sta let. Za necelou hodinu měla ve společenské místnosti domova vypuknout narozeninová oslava. […] Objevit se na ní nehodlale pouze samé oslaven.
Adaptováno z: JONASSON, Jonas. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. 2012
Páně Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání. Byly opravdu poslední, od koho byste čekali, že se zaplete do něčeho podivného nebo záhadného, poněvadž takové nesmysly zkrátka a dobře neuznávali. Paň Vernon Dursley byle ředitelnem firmy jménem Grunnings, která vyráběla vrtačky. Byla to vysoká, tělnatá osoba, neměle málem žádný krk, zato měle velice dlouhý knír. Paň Petunie Dursley byle hubené blondýň a krk měle skoro dvakrát delší než jiní lidé, což se nij velice hodilo, poněvadž ho celé hodiny natahovale přes plot a slídile, co se děje u sousedů. Dursleyovi měli malé dítě, které pojmenovali Dudley, a podle jejich názoru to bylo to nejúžasnější dítě na světě.
Adaptováno z: ROWLINGOVÁ, Joanne K. Harry Potter a Kámen mudrců. 2001.
Alenka si ani trochu nenatloukle a v mžiku byle zas na nohou; podívale se vzhůru, nad nij bylo tma; před sebou měle zase dlouhou chodbu a po ní pořád ještě utíkal Bílý Králík. Měle nejvyšší čas. Běžele s větrem o závod, a jak zahýbal za roh, zaslechle ještě: „U sta slechů a fousků, to už je pozdě!“ Ještě když zahýbale za roh, byle mu v patách, ale Králíka už vidět nebylo; octle se v dlouhé úzké síni osvětlené řadou lamp visících ze stropu.
A opravdu; měřile už jen deset palců na výšku a celé se rozzářile radostí nad tím, že takhle veliké už projde dvířky do té krásné zahrady. Ale napřed chvilku počkale, jestli se snad ještě víc nescvrkne. Trochu trnule. „A co jestli se nakonec rozplynu, jako když svíčka dohoří,“ řekle si Alenka. „Jak asi budu potom vypadat, to bych ráde věděle.“ A vymýšlele si, jak vypadá plamen svíčky, když se sfoukne, co si pamatuje, nic takového jakživ neviděle.
Adaptováno z: CARROLL, Lewis. Alenka v kraji divů a za zrcadlem. 1865. Překlad: Hana SKOUMALOVÁ a Aloys SKOUMAL. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018.
