...

hmm...

Language names in Czech have two forms. One follows the pattern adjective + jazyk (language), for example francouzský jazyk, “French language”. Alternatively there is a noun, which normally ends in -ina, francouzština, “French”. 

Note that names of languages do not take a capital letter in Czech unless they appear at the beginning of a sentence, so we write:

Čeština je těžký jazyk. - “Czech is a difficult language.”

But

Zajímám se o češtinu. - “I am interested in Czech.”

To say you speak or know a language, you have to use a special adverb. Fortunately, this is the same as the adjective but with a short y instead of a long ý. 

Umím anglicky - “I know English”

Z NÁMĚSTÍ ODJÍŽDÍ SKŘÍPAVÝ AUTOBUS

a míjí kašnu, strom a hokynářské krámy,

a my se loučíme s krátkými prázdninami,

podzim je za dveřmi, hostina pestrých múz. 

Déšť v rzivém potrubí a v splihlé hnědi hřív.

Džbán letí povětřím, rozbil se. Střepy! Div!

Jiřiny, korzár, noc a purpur, který velí,

pak něžný slunečník, koš slečny Mirabely,

zvonění láhvice a zlaté parmény.

tancovali vášnivo

prirýchlo sa prepletali