Když jsem se vrátila z léčebny, čekal mě i návrat do školy. Šla jsem znovu do třetího ročníku, ale z nějakého důvodu si rodiče mysleli, že bude dobrej nápad mě dávat na novou školu. Sice se mi nechtělo opouštět všechny kamarády, co jsem měla na staré škole, ale na druhou stranu to byl pro mě nový začátek. Mohla jsem začít znovu, s čistým štítem. Nikdo mě neznal. Nikdo nevěděl, kdo jsem a jaký je můj příběh.
Do teď ale nechápu, proč rodiče vybrali právě Ilseong. Jo, je to škola pro bohatý a blablabla, ale proč zrovna Ilseong? Vždyť na té škole se zabila holka, kterou jsem ještě k tomu znala. Nebylo mi dvakrát příjemný, když jsem tam šla, ale neměla jsem na výběr.
Upřímně jsem čekala svůj nástup na školu horší. Čekala jsem jak mě hned budou všichni šikanovat, když se to o této škole říká. Když pominu pár narážek od nadržených kluků, který jsem dostávala i na naší škole, tak je to tu celkem pohoda. Kdyby nebyla, tak bych tu nebyla až do teď. Teď jsem ve čtvrťáku a se školou nemám nejmenší problém.