#barvy

V paprscích dešťů poledních Vídal jsem na nebi duhy Andělů křídla barevný Zlatavý i barvy druhý

Jak moc miluji déšť Poprvé po dlouhé době byly bouřky. Ne takové ty, kdy se dvakrát blýskne, ale takové, při kterých vám běhá mráz po zádech a šimrá v břiše. A teď je krásná tichá noc, doprovázená příjemným pravidelným deštěm. Linou se mi tu Debussyho lehké tóny klavíru a nechávám se unést. Nemůžu spát, ale náramně si tohle bdění užívám, mám čas jen pro sebe a své myšlenky. Ne, že by mě nějak bavilo, neustále dokola se v hlavě obírat jednou a tou samou ošklivou věcí, ale aspoň si to můžu hezky srovnat. Poslouchám každou jednotlivou kapku, jak letí vzduchem, jemně si pobrukuje s foukáním větru, otírá se o listí stromů a dopadá na zem. Poslouchám vzdálený šum silnice a přemýšlím, kam lidé v tuhle dobu jezdí. Poslouchám pár vytrvalých cvrčků, kteří jsou stále schopní volat a vábit samičky. Poslouchám a pomalu na mě dopadá smutek. Všechno je jednoduché. Ale my jsme hloupí a vzájemně, nebo i sami sobě si komplikujeme životy. Přijde mi, že nás baví mít deprese, být nešťastní a věčně nespokojení. Přijde mi, že vůbec nechápu lidskou povahu, včetně té mojí. Všechno je přeci jednoduché. Tak nebuď píča a využij toho! Dnešní barva? Tmavě modrá se stříbrnými pruhy

Jestli obraz nevychází Ať to nikdo nevidí Nejdou dělat kroky zpátky Roztoč zas to osudí

Zaujalo mě jak odstín listů uschlé růže barevně ladí s rámem obrazu. Okvětní listy růže, které si i po mnoha letech zachovaly rudou barvu kontrastují listům, které si svou původní zelenou barvu nezachovaly a do jisté míry splynuly s prostředím.