#nemoci

Bože, já už tak strašně nemám na to mít v životě jakýmkoliv způsobem emočně nevyzrálý muže, který nikdo nezastaví, když jsou kokoti. Žádný společenský zrcadla, žádnej budovanej stud za slova, názory, projevy emocí. Žádný laťky, jen omluvy a ukazování prstem někam jinam.

U sreći i u nesreći, u moći i u nemoći tvoj sam anđeo čuvar

Letos je ten nedoplatek dvojnásobnej.

Je něco shnilého ve státě dánském, což. Škoda, že je mi tak zle, že nemám kapacitu procházet papíry a najít další nevyhnutelnou obsírku od majitele. Škoda, že nemám energii hledat nový byt, škoda, že pořád nenacházím práci a funguju už rok a půl v nouzovým režimu, škoda, že mi usekli příspěvek na bydlení a přestanou vyplácet marodní.

Proletěla jsem se z hypertyreózy zpátky do hypotyreózy. Laboratorně, prokazatelně. Souběžně s tím se ovšem probudily i moje TRAK protilátky (ty aktivně stimulující štítnou žlázu, aby produkovala mnohem víc hormonu, než má), takže ač mám laboratorně nízký volný tyroxin (fT4, hlavní hormon štítné žlázy v laboratorní diagnostice tyreopatií), protože beru léky, které ho blokují (Thyrozol), moje příznaky kombinují hypo- s hyper- projevy. Může se to dít, je to popsaný fenomén u lidí, kteří mají mou kombinaci diagnóz (je nás 0,1–0,3 % v populaci, jako vždy a se vším u mě). Takže když jsem si dle instrukcí endokrinoložky vzala souběžně s tím lék, který uměle ten hormon dodává (Euthyrox), s intencí blokovat mojí patologickou a nepředvídatelnou nadprodukci a nahradit ji tou kontrolovanou uměle, udělalo se mi zle. Včerejší přijímací řízení na Empirickou a komparativní lingvistiku jsem absolvovala po agresivním ranním zvracení a jiných pochodech, s palpitacemi, vlnami veder, pocením a strachem, že před komisí zkolabuju (83/100, přijatá). Když jsem konzultovala svůj stav s lékárnicí, protože se mi nedařilo spojit s mojí lékařkou, potvrdila mi, že taková reakce může nastat, pokud je dávka pro organismus příliš vysoká – není to typické, ale zjevně se to děje. Když se mi konečně podařilo spojit s mojí doktorkou, dostala jsem vynadáno, že si zasahuju do léčby (nevzala jsem si dle instrukcí lékárnice, která mě zná roky, další, protože jsem se bála, co to udělá), a že si ho mám znovu vzít a dokončit kúru tak, jak jsme se domluvily.

Takže tu teď sedím, je mi vedro, na zvracení, potím se a děsím se, co mě čeká v příštích 24 hodinách, než moje tělo zvládne levotyroxin odbourat. Praktická naštěstí souhlasila s mou interpretací situace a řekla mi, ať zítra radši dorazím na statim odběry, abychom měly přehled, jestli nepřestřelujeme mojí hyperaktivní štítnou žlázu suplementací, která není potřeba.

Jsem sama v děsivým světě nových symptomů, který můžou znamenat smrt, a filmy a seriály mi servírujou vizi jinýho přístupu k utrpení, než s jakou se setkávám v praxi.

Každej umíráme sám. Koupit květiny sama nebylo nikdy rozhodnutí z vlastní vůle, ale vynucený samostatnosti.

Dneska MR mozku k vyloučení autoimunitní encefalitidy, která může stát za mojí novou narkolepsií prvního typu. Těžko se mi zvedá z postele, abych si změřila tlak, najedla se včas a stihla v patnáctiminutových intervalech napolykat svých 8 ranních prášků, zatímco se budu snažit rozhýbat při fyzioterapii a vyplňovat symptomy do Bearable aplikace. Diagnóza bipolárky při mojí současný smíšený epizodě už nade mnou visí jako Damoklův meč několik týdnů.