Tisíc důvodů, proč jdu pozdě

18. 6. 2026 Včera jsem se bavila s mámou o tom, jak byl majitel bytu zase blbec a zpochybňoval mojí příčetnost, když jsem mu hlásila závadu vody a nikdo jiný v domě ne. Nedokázala jsem si kvůli tomu odpustit následný telefonát „já jsem vám to říkala“ typu, když se roztrhl několik dní naprasklý hydrant a potvrdil to, co můj policejní nos a psoriatická kůže říkaly už 10 dní – s tou vodou něco je. Zavzpomínala jsem při té příležitosti na další instance, které mě zanechaly neschopné slova (mezi všemi perlami například to, jak pohoršen byl, že bych si dovolila předpokládat, že jako dospělý muž okolo šedesátky bude umět ovládat pračku, vždyť to je přece ženská práce). Máma se smála, ale kladla mi na srdce, že musím být trochu diplomat. S ohromnou úlevou v sobě jsem jí sdělila ještě před rokem i pro mě převratnou myšlenku: „Ale nemusím, mami. A nemusíme.“

17. 6. 2026 Když jsem psycholožce při terapii říkala, že po mně spolubydlící řve co tři dny, neuvědomila jsem si, že to není náhodně zvolené číslo, které má odrážet, že je to příliš často. Opravdu je to každé tři dny.

13. 6. 2026 Hitparáda pokračuje, spolubydlící měl včera potřebu na mě křičet kvůli tomu, že jsem zapomněla, že koupil pomazánkový máslo. Vzhledem k extrémně hypotyroidnímu stavu mi srdce ani za normálních okolností nezvládá pumpovat tak, abych mohla pořádně dýchat, chodit nebo mluvit, ale to mu nezabránilo postupně nabírat obrátky s každou další mojí prosbou, aby na mě nekřičel, aby odešel se někam uklidnit, aby mě nechal být. Vnímá to jako že potlačuju jeho emoce a jsem sobecká, bráním mu prožívat jeho stranu situace, moje je ta jediná správná.

11. 6. 2026 Dneska mi děda řekl, že jsem zbytečnej člověk neužitečnej společnosti, když jsem mu volala zjistit, jak se mu daří u příležitosti narozeninového dne mojí zesnulé babičky. Přála bych si, aby to byla alespoň parafráze. Když jsem konsternovaně mlčela, protože jsem nečekala ránu z týhle strany, dostala jsem vyčteno, že teď se cítí špatně, protože řekl něco, co neměl. Evidentně byla moje odpovědnost tenhle pocit napravit.

4. 6. 2026 Co vám nikdo neřekne ve všech těch hrozně chytrých a vůbec ne zkreslujících seriálech a filmech o lékařích a nemocných je, jak často není problém samotná choroba, ale člověk, který vám má pomáhat ji zvládat. Zádrhele ne vždycky vznikají v nedostatku informací nebo dostupné léčby, ale z nedůvěry těch, kteří vládnou bločkem s recepty.

28. 5. 2026 Dneska jsem měla tu čest komunikovat s externí HR z formálně stále mojí práce. Bylo poučné slyšet, že lidské zdroje nepadají daleko od obecné firemní politiky. Protože si pořád nemůžu najít práci, požádala jsem o to, na co mám ze zákona nárok a k čemu zároveň váže zaměstnavatele povinnost u dlouhodobě nemocných zaměstnanců – přizpůsobení podmínek zdravotnímu stavu nebo pokusu najít jiné uplatnění ve firmě. Pochopitelně, že k ničemu takovému nedojde, buď se „domluvíme na ukončení spolupráce“, nebo se vrátím na plný úvazek do pekel. A tím nemyslím pracovní náplň, ne, absurdní na tom všem bylo, že jsem zbožňovala svoji práci. Začaly se mi vracet různý incidenty – ponížení na společných poradách zdravotnických redakcí záměrným zkreslováním počtů dokončených knih, nesplnitelný úkoly (příprava harmonogramu titulů, které nemají napsaný rukopis), dožadování se „slušného oslovování“ v mailových vláknech (nenapsala jsem pozdrav při čtvrté odpovědi v týž den), šíření pomluv po firmě, štvaní kolegyň i mojí šéfredaktorky proti mně, zpochybňování mojí invalidity, vytýkací dopis po třech týdnech neschopenky plný překrucování nebo přímo lží (včetně výtky, že příliš často chodím k lékařům), označování před nástupem sjednaného HO navíc z důvodu potíží s mobilitou za „benefit“. Ani teď mi neunikl smrad plynu všude kolem – pokud se vrátím, tak za „standardních podmínek“, nemůžu mít oproti jiným redaktorkám „speciální zacházení“, není to vůči nim fér (nechtěla jsem po nich nic než 2 HO týdně místo jednoho, které mi byly slíbeny ještě před podpisem smlouvy – bohužel jsem si je do ní nenechala napsat). Očekávám, že součástí balíčku by byl i všudypřítomný bossing, snaha vyhodit mě za každou kravinu, která se nestala, a neodmyslitelná šmírkampaň (která nepochybuju, že probíhala i v době mojí nepřítomnosti).

22. 5. 2026 Budím se zmlácená kovovou tyčí s pocitem, že mi hoří kosti zevnitř. Pálí mě svaly, v krku, někdo mi zahákl ramínko za trapézy a tahá, chce mě pověsit zpátky do skříně, tělo na mě křičí, něco mi říká, ale já mu nerozumím, ještě neumím jazyk štítný žlázy, ještě jsem nepochopila, s čím vším dalším budu bojovat bez pomoci doktorů a svýho okolí. Už znám ten proces z jiných soustav, ale bolí mě hluboko v dřeních absolvovat ho znovu a znovu a znovu a nedokázat už věřit, že tohle je naposledy. (A jak bych vůbec mohla? Celej můj život je důkaz opaku.)

12./13. 5. 2026 Slavím další půlnoc na pohotovosti. Co o mém životě vypovídá fakt, že mám speciální mikinu koupenou do nemocnic, která je na zip a má dost široký rukávy na to, aby šla navléct s kanylou na ruce?

12. 5. 2026 Minulý rok jsem zvedla zálohu za vodu o 1 000, protože majitel „zapomněl“ započítat do služeb reálnou spotřebu, takže jsem platila zálohu odpovídající prázdnýmu bytu (asi 70 korun na měsíc) a vznikl z toho dost děsivej nedoplatek.

8. 5. 2026 Potkala jsem velmi atraktivní slečnu a napsala jí poté nesmělou prvokontaktní zprávu, kterou mé okolí interpretovalo jako velice romantickou. Zablokovala mě. Au. Au je to slovo. Vyghostovat by bohatě stačilo, ale ne, teď si navíc připadám jako creep (poté, co jsem strávila tři hodiny snahou tak nevyznít).

30. 4. 2026 Chtěla jsem napsat alespoň nějaký krátký update, abych do budoucna měla dokumentaci samu pro sebe, jaký výkyvy přinášejí fluktuace hormonů štítný žlázy, ale myslím, že náhodný omylem PrintScreen z mého kalendáře to zvládne líp, než bych to momentálně demotivovaně formulovala já

15. 4. 2026 Včera jsem byla na ultrazvuku žil dolních končetin kvůli kontrole po trombóze minulý měsíc. Nemám sílu to odvyprávět znovu, ale zároveň to vážně nechci odložit do tý krabičky, kam pohřbívám spoustu podobných zážitků. Takže kompromis.