Jak se naučit anglicky snadno a rychle... nebo možná pomalu a pořádně?
Tento post bude možná trochu šokující pro všechny mé ex-zaměstnavatele kterým jsem na přijímacích pohovorech bezostyšně lhala že umím anglicky :-) Pokud se k tomuto postu dostanou, omlouvám se jim za svoji malou lež - nebyla míněna zle... Já jsem totiž vážně nevěděla, že je to se mnou tak špatné, než jsem se dostala do Kanady...
Když se rozhodnete vyrazit do anglicky či jinak mluvící země pouze se základy onoho jazyka (stejně jako já), pravděpodobně vás na začátku čeká menší peklo. V tomhle postu bych ráda představila, jak vypadalo to moje + přidala nějaké tipy jak se jazyk učit a zdokonalovat.
První fáze, kterou bych ohraničila zhruba tak obdobím prvních dvou týdnů v Kanadě byla opravdu šílená. Přijedete do cizí země a lidi kolem vás mluví nějakým jazykem, kterému nerozumíte. Nejhorší na tom je, že nerozumíte ani tomu, čemu byste měli rozumět, protože jste se podobné fráze učili ve škole a poté je asi milionkrát slyšeli v různých filmech a seriálech. Jenomže najednou tady není žádná záchranná síť v podobě titulek pod každou osobou, se kterou mluvíte a nikdo vám nedává čas jako ve škole, abyste si svoji odpověď na právě položenou otázku rozmysleli. Nemůžete správnou odpověď dopředu napsat a spolukonverzující osoba vám dopředu nedává na výběr ze správných odpovědí za Á za Bé za Cé... Pravidelně vás napadají správné odpovědi až ve chvíli kdy se za člověkem, se kterým jste právě konverzovali zavřely dveře. V této fázi vám hodně pomáhá gestikulace, ukazování a úsměv. Nejčastějším slovem je pravděpodobně eeeeeh.
V téhleté fázi mi opravdu hodně pomohla Jíťa. Pomáhala mě naučit se základní fráze a překládala mi rozhovory, ve kterých jsem opravdu nevěděla o čem jde řeč. Pokud je vaše anglina na podobné úrovni jako byla ta moje, možná pro vás může být na začátku také trochu lepší vyjet s někým, kdo je na tom z jazykového hlediska trochu líp (pokud si teda nechcete vychutnat své "hození do vody" do posledního doušku).
Fáze 2 - základní Tarzanština
Člověk se ale během prvních týdnů naštěstí docela rozkouká a osvojí základní fráze a tudíž je schopen říct, co potřebuje, nebo že je něco v nepořádku. Naučí se představit základní detaily ze svého života a přestože po gramatické stránce furt hovoří ve stylu "já být dobrá sokolovna", jeho pravděpodobnost na přežití se rapidně zvýší.
Pokud si v téhle fázi ale (stejně jako já) dokonce i najdete práci, bude to asi docela těžký. Pro mě tedy alespoň bylo, protože jsem nevěděla jaký zaujmout postoj k tomu, že nerozumím lidem okolo sebe, ale přitom byste asi patrně rozumět měli, protože jste placený zaměstnanec a v popisu práce bylo něco jako "fluent english" (no hehe). A tak jsem si osvojila spoustu pantomimických neutrálních výrazů...
Je to na prd a nic se tím nenaučíte. Lepší je hned se hned na začátku načuit několik frází, které použijete vždycky když nerozumíte (typu nerozumím/neslyším/necápu/nevím co to znamená či "sorry terpve se učím, můžeš to říct trochu pomaleji/jinými slovy"). Mě upřímě nějakou dobu trvalo, než jsem se tohle naučila říkat nahlas, protože jsem se prostě styděla a bála. Jakmile tohle ale prolomíte začne se všechno rapidně zlepšovat ;-)
Mezi-fáze 1 - vpouštění Tarzanovských výrazů do původního jazyka
Tahle fáze je opravdu divná a pokud jste v kontaktu s lidmi, s nimiž hovoříte původním jazykem, budete je tím možná trochu štvát. Jedná se o to, že do původního jazyka vpouštíte parazity typu "wow", "yeah" apod... nekdy ovšem dokonce i jiné slovní druhy než jen citoslovce.
Vtipné na této fázi ale je, že se vám stává spoustu přeřeků, jelikož i když mluvíte v jazyce původním, mozek jako první napadne anglické slovo ale vy chcete mluvit česky, tudíž se hned přeorientujete... jenomže to už je pozdě, nebo možná jen polopozdě, ale tak vzniká spoustu polo-slov. Jen tak namátkou z mých přeřeků:
já furt houpám (= já furt doufám - z anglického hope)
Fáze 3 - lehce pokročilá Tarzanština
V této fázi se vám dokonce daří i tvořit věty. Jsou sice většinou holé, gramaticky špatně a občas trochu hůře pochopitelné, lidi vás ale většinou chápou a už je dokonce možné vést lehčí konvrzaci např. s lidmi z práce během obědu (pokud je to jeden na jednoho) či jehovisty a mormony na autobusové zastávce.
V téhle fázi už jsem se nebála říct, že nerozumím a hodně mi to pomohlo i navázat nějaký vztah s okolím. Oni stejně věděli už předtím, že nerozumím (i když mám trochu herecké nadání, zas tak dobrá v pantomimě nejsem :-). Lidi jsou většinou hodní a snaží se vám pomoct a vy začnete chytat jednotliva slofíčka nebo dokonce i celé fráze.
Mezi-fáze 2 - vpouštění výrazů z původního jazyka do jazyku nového
Tohle je pro mě velice zajímavá věc. Nevím jestli je to jen nějaká moje porucha, nebo jestli je to normální, ale po určité době, kdy se začnete cítit v jazyce trochu komfortněji se vám (=mě) uprostřed rozhovoru stane, že vám do prostředku věty skočí nějaké české slovíčko. Většinou je to nějaká spojka, předložka či zájmeno - zkrátka něco krátkého a nepodstatného jako například "Are you moving >>do<< East Vancouver?". Většinou se mi to stane, když mluvím příliš rychle. Člověk se pak ale nějak zasekne a uvědomí si: "co to říkám?". Děje se to ale vždycky tak nějak impulzivně, bezmyšlenkovitě... Myslím, že se vám to ale může stát hlavně pokud paralerně komunikujete i s lidmi v jazyce původním... myslím, že by se mi to nestávalo, kdybych na češtinu úplně rezignovala a mluvila jen Anglicky.
Fáze 4 - komfortní Tarzanština
Tady si myslím, že jsem teď. Jsem schopná se domluvit v podstatě každé situaci, rozumím, když se mnou lidi o něčem mluví (pokud teda extrémně nemumlají nebo já nejsem duchem mimo) a v podstatě už mi zbývá jen pilovat...
...ale furt je co pilovat - můj akcent, gramatické chyby a hlavně takový nějaký cit, který člověk získá asi až po letech. Ne každé slovíčko je totiž vhodné v každé situaci a já to furt ty slovíčka práskám jak mě zrovna napadne :-) A taky furt ještě trochu plavu ve slangu a idiomech, i když i tomu pomalu začínám přicházet na chuť.
Každopádně bych řekla, že jsem teď hodně motivovaná na tom dál pracovat a i když jsem na sebe furt docela tvrdá a říkám, že anglicky furt ještě neumím (a já fakt ještě neumím), jsem na sebe docela hrdá, že jsem udělala takovej pokrok.
Co mi pomáhalo (a pomáhá) v učení
1) čtení - možná si vzpomínáte na výukovou metodu Harry Potter 2.0. Já jsem tuto metodu ještě upgradovala a nyní si každé slovíčko, které neznám vypíšu, napíšu si jeho výslovnost a čeké ekvivalenty a zaroveň si přepíšu celé věty, ve kterých bylo slovíčko použito. Někdy si vypisuji jen určité fráze či slovní spojení.
2) filmy a seriály - ty jsou jedním z hlavních zdrojů učení. Jednak proto že mě to baví a jednak proto, že opravdu věřím, že si tak člověk může jednotilvá slovíčka osvojit. Slyšíte výslovnost, vidíte situaci, kdy bylo slovíčko použito a vidíte také jak se píše. Koukám na ně totiž většinou anglicky s anglickýma titulkama, stopuju, když nerozumím, někdy překládám titulky dopředu a pak si to teprve pustím. Hodně mi pomohl Sex and the City :-) Slovní zásoba se mi už kolikrát hodila, protože anglicky mluvící země jsou očividně mnohdy velice perverzní a hledají dvojsmysly kde se jen dá (ale my asi nejsme moc jiní, co si budem povídat). Každopádně na Sexu ve městě je zajímavé, že spoustukrát v jednom díle použijí nějaké (pro mě) nové slovíčko a v nějakém z následujících dílů je to slovíčko často zopakováno (i když třeba v ostatních sériích nebylo tohle slovo ani zmíněno), což vám dává šanci si ho lépe zapamatovat... Až jsem kolikrát přemýšlela, jestli tento seriál nevznikl původně jako jazykově-výukový program.
Jinak dělám to samé co s Harrym Potrem - vypíšu si vždycky slovíčka, napíšu české ekvivalenty a použití ve větě. Moje jazykové deníčky vypadají zhruba takto:
3) gramatika - gramatika je můj boj a popravdě jsem ještě nenašla zábavnou formu jejího učení. Prostě se vždycky musím překonat a říct si, že když se to dneska naučím, tak to třeba hned zítra budu moct použít :-) Jsem docela nadšená z knížky English Grammar in Use. A taky stránky Help for english jsou moc dobré.
4) aplikace - do mobilu jsem si stáhla aplikaci která se jmenuje Next Level English. Není to žádný zázrak, ale je to funkční a zadarmo. Většinou se tímto způsobem učím či zopakovávám slovíčka, když jedu v autobuse či někde čekám a nemám nic lepšího na zahálení. Zkrátka taková moje prokrastinace :-) Je to asi lepší než kdybych střílela prasata s Angry Birds.
5) anglické lekce - v tomhle ohledu jsem se trochu rozhodla šetřit a žádné anglické lekce si neplatím. Ale místo toho jsem si našla takový anglický konverzační kroužek, který je vždy vedený jedním anglicky mluvícím dobrovolníkem. Jmenuje se to English Corner a je to všude různě po Vancouveru zdarma. Naše lekce je v komunitním centru u knihovny kousíček od místa kde bydlím. Každou středu večer se vždycky sejdeme a bavíme se na nějaké téma. Je to pro mě hodně zajímavý protože jsem se díky tomu setkala s lidma, který jsou s Korey, Íránu, Číny, Pakistanu... a dozvěděla se jaký jsou jejich zvyky, tradice apod.
6) život - vždycky jsem tvrdila, že nejlepší forma učení je zážitková a teď se mi to jen potvrdilo. Člověk se může něco teoreticky naučit čtyřicetkrát, ale stejně to úplně nepochopí, dokud si to "nezažije". A paradox je, že když má příležitost poprvé něco použít v praxi, protože zrovna nastala vhodná situace, většinou to dojebe. Ale zároveň si i pamatujete, když jste něco poprvé použili dobře. Takže moje rada zní: vždycky když něco zkazíte, zkuste si to alespoň v duchu říct znovu dobře, nebo se i opravte nahlas, pokud není ještě moc pozdě :-). A povídejte si s lidma, kdykoliv jsou k tomu svolní. V práci, v hospůdce, s prodavačem v obchodě (pokud není moc busy), na zastávce, v autobuse, na neobvyklém místě, kde to moc neznáte... Nebojte se lidi oslovit a zeptat se na něco. Když jste se třeba zrovna včera naučili nové slovíčko či frázi, nebojte se to rafinovaně nastrčit do příštího rozhovoru s nějakým člověkem. Choďte na výlety s lidma, který vůbec neznáte. Choďte na setkání do hospůdky s lidma, který ještě neznáte. Jděte na rande s někým, koho neznáte. Zamilujte se (alespoň na chvíli) do někoho anglicky mluvícího - to je jeden z nejlepších motivátorů :-). Nebojte se zkoušet nové zajímavé věci, které by vás v českém prostředí třeba zas tak nelákali - já třeba začala s dobrovolničením a jedno z nejlepších dobrovolnických odpolední pro mě bylo když jsem pracovala kdesi na komunitní zahradě a skvěle si pokecala s jednou Kanaďankou (a to jsem se vždycky doma zahrádce vyhýbala jak čert kříži) - ale o tom zase někdy příště...
Řídila jsem se tu tímto sloganem: "je-li to dobrý pro tvoji angličtinu, tak do toho jdi", kdykoliv jsem se potřebovala pro něco rozhodnout - například jestli někam jít, něco zkusit, někoho oslovit apod. A docela se mi to osvědčilo :-).
annaxmalina
kianamaiart
blakekathryn
dededos
areudirty
ellievsbear
origamiaround
vaporwave
discoholicmusic