#atrakce

BRNĚNSKÉ KOLO UŽ SE ZASE TOČÍ!

U nás v Brně se už podruhé ukázalo brněnské oko neboli adventní kolo. Minulý rok jsem na kole byl poprvé, ale díky obrovské zimě jsem si to moc neužil a tak jsem se rozhodl se letos svézt ještě jednou. Vyhlídkové kolo je součástí adventních trhů.

Brněnské kolo má 33 metrů a nachází se na Moravském náměstí. Vstupné na osobu je 100 Kč. Délka jízdy je 5-10 minut (záleží na hustotě provozu). Pokud se…

Když jsem poprvé uviděla obrázky z jezer v Rocky Mountain, tak mi bylo jasný, že tohle je rozhodně místo který bych - když už jsem tady - měla navštívit. Jenomže problém v tom, že sice říkám "když už jsem tady", ale zároveň musím podotknout, že "tady" v tomto případě znamená okolo 800 km daleko...

A tak jsem hledala různé cesty jak se tam dostat. Uvažovala jsem o tom najít si na netu (couchsurfing či různé servery pro spolujízdu) nějaké spolucestovníky, případně zkusit jízdu vlakem a vydat se tam na vlastní pěst... jenomže nutno uznat, že mě upřímně cestování "sama" zas tak moc nebaví a sednout k cizím lidem do auta může být vždycky trošku riskantní...

Ideální řešení nakonec samo zaklepalo na dveře, když jsem se na jedné párty seznámila s Janou, která dělá v takové tak trochu "alternativní" cestovce s názvem Westtrek.

Westtrek je v podstatě nízkonákladovka, která má jako cílovku hlavně studenty z různých jazykových škol. Většina jejich klientely je tedy z Jižní Ameriky či Evropy (+ samozřejmě taky z Korey a z Japonska - ti jsou tu všude :-) a jejich výlety jsou většinou hodně komunitně vedené, takže se během nich člověk snadno seznámí se zbytkem autobusu. Výlet co jsem si vybrala já, byl hodně obsažný (během 4 dnů jsme projeli v podstatě všechna významná místa v Rockies) a ne příliš fyzicky náročný - abychom všechno stihli, přepravovali jsme se hlavně busem - takže žádné haikování  "na těžko". Spali jsme v hotelech různé cenové kategorie a vybavenosti, ale vždycky to bylo celkem v pohodě (pokud vám nevadí sdílet pokoj s dalšími 3 lidmi). Večer se většinou popíjelo a seznamovalo s ostatními. Není to asi úplně pro každého, ale komukoli, kdo není vyloženě vytížený na luxus a pohodlí a kdo se chce seznámit se spoustou lidí z celého světa, bych to rozhodně doporučila.

Co jsme všechno viděli:

Hope

Hope je městečko proslavené hlavně dvěma věcmi: 1)Natáčel se tam Rambo; 2)Každoročně tam probíhají závody dřevorubců ve vyřezávání motorovou pilou. Vzniklé sochy jsou vystavené všude po městě některé jsou fakt umělecké kousky (absolutně nechápu jak to někdo mohl zvládnout vytvořit motorovou pilou - některé jsou propracované do detailu, že by člověk řek, že jsou dělané kapesním nožíkem). Tímhle městečkem jsem projížděla už několikrát, ale tentokrát mě fakt zaujalo.

Mt. Robson

Tady jsme měli trochu smůlu. Mt. Robson je největší hora kanadských rockies a když je krásný den vypadá asi takhle. Bohužel tahle hora má také tendenci kolem sebe akumulovat okolní mraky, takže je většinou schovaná v mlze, stejně jako v našem případě (to za námi fakt není obloha ale hora :-))

Spahats Falls

Spahats Falls je okolo 60 m vysoký vodopád s masivním průtokem vody (ono to teď po zimě bylo asi ještě brutálnější). Okolo něj se dá jít na pár hiků, ale až k němu se nedostanete, protože je od všech cest oddělován příkrými skalami. Pozor na medvědy v okolí :-)

Jasper

Jedno z nejvýznačnějších turistických středisek v Rockies.

Athabasca Falls

Jedny z nejnádhernějších vodopádů, co jsem kdy viděla. Tyrkysová klidná řeka najednou propadává skrz skály a po krátkém úseku kdy voda divoce láme o kameny se to zase mění v klidnou řeku, širokou tak, že by si člověk řekl, že je to pomalu jezero...

The Columbia Icefields and Snowcoach Ride

Ledovec tlustý stejně jako je vysoká Eiffelova věž. Nahoru se dostanete takovým speciálním vozítkem, kterých je jen cca 30 na světě.

Bow lake

My jsme viděli Bow lake, když bylo zrovna zamrzlé. Ale o to to bylo možná krásnější.

Banff

Banff mi hodně připomínal Whistler. Spousta nových baráků, spousta turistů spousta giftshopů a taky klubů a restauraček.

Banff Gondola

Lanovkou nad Banffem se můžete dostat až na samotný vrcholek Sulphur Mountain a vychutnat si jedinečný pohled na celé město a okolní hory. Mezi dvěma vrcholky zde vede tzv. Banff skywalk, pod čímž si můžete představit cestu sestávající se z mnoha plošin a schodů, na které si vážně budete připadat, jako byste se procházeli v oblacích.

Lake Louise

Lake Louise je jedno z nejkrásnějších jezer v Rocky Mountain, proslulých svou tyrkysovou barvou. Na jeho břehu se tyčí vyhlášený hotel Chateau Lake Louise jehož historie sahá až do začátků 20. století (nesmějte se, u nich je to fakt hodně :-)

Emerald Lake

Další krásné tyrkysové jezero. Nebo spíš smaragdové, když to tak pojmenovali. Každopádně rovněž místo, kde jsme si dali arktickou koupačku (tedy já bohužel ne, protože se mi den předtím zasekl krk a já byla vůbec ráda, že se hejbu, natož abych skákala do studené vody). Nevím kolik měla voda stupňů, ale nikdo tam moc dlouho nevydržel :-)

The Kicken Horse River Valley + Natural Bridge

Tahle část Rocky Mountain dostala své jméno, protože zde místní Geograf byl při mapování terénu opravdu pokopán koněm. Každopádně je to nádherné údolí, kterým protéká Kicken Horse River a na které můžete naleznout také tzv. Natural Bridge. Natrual Bridge (=přírodní most) je v podstatě taková přírodně vzniklá skála přes řeku, která pomáhala starým národům dostat se z jednoho břehu na druhý. Řeka je v těch částech hodně divoká - pod klenutím onoho mostu je v podstatě takový hodně ostrý vodopád, do kterého kdybyste spadli, tak by na vaši mrtvolku určitě nebyl pěkný pohled. Pohled na celý tento útvar je však bezkonkurenční. Nádhera!

Golden

Golden bylo místo kde jsme strávili poslední noc v Rockey Mountain. Městečko se mi líbilo hlavně proto, že to tam byla taková placka dokola obklopená horami. Navíc jsme měli krásný západ slunce a výbornou atmosféru u táboráku při opékání Marshmallow.

Othello Tunnels

Poslední den jsme měli nejzajímavější zastávku v Othello tunels. Pětice opuštěných tunelů měla nejprve složit železnici. Konstruktéři však našli lepší a levnější řešení, a tak tyto původní tunely zůstaly uzavřené a osamělé. Po letech však někoho napadlo znovu je otevřít a udělat z nich místní památku. Což je vzhledem k tomu, že jsou tyto tunely lokalizovány do skalního údolí, jímž protéká (jako tam všude - už je to asi nuda, co? :-) tyrkysová řeka, hodně krásný nápad.

Jsem si jistá že se v Britské Kolumbii nachází další miliarda nádherných míst, které rozhodně stojí za to navštívit, já zmíním alespoň ty, které jsem navštívila já (většinou během doby kdy mě navštěvovala Katka...)

Ocanagen lake area

Ocanagan lake je více než 130 km dlouhé jezero posazené do jedné z nejteplejších oblastí Britské Kolumbie. V zdejších vodách prý řádí monstrum Ogo Pogo, sestřenka Lochneské příšery. Pokud se vám podaří vytvořit její nahrávku, tak za ni prý prý Pentingtonské casino nabízí (teď nevím kolik) tisíc nebo milion dolarů :-) My ji teda viděli, ale bohužel se nám ji nepodařilo natočit :-)

O Ocanaganu je taky třeba říct, že to je významná vinařská oblast Britské Kolumbie. Já mám tedy s kanadskými víny HODNĚ špatnou zkušenost, ale tady musím uznat, že mi víno chutnalo. Bydlely jsme totiž u jednoho vinaře v Pentinctonu, který nám dával ochutnat víno z jejich sklepů.

Pentington je moc krásné malé městečko, obklopené hned dvěma jezery. Druhé se jmenuje Shaka Lake a je prý ještě studenější než Ocanagan.

(foto: Penticton - převážně u Okanagen lake)

Mimo Pentingtonu je v okolí Ocanagenského jezera ještě jedno velké a významné město - Kelowna. Kelowna je větší, dražší a prý už ne tak malebná. Já tudy sice jen projížděla na cestě z Rocky Mountain (o tom zas někdy příště), ale musím říct že mi přišla hodně podobná, tudíž určitě za navštívení stojí.

Whistler a Squamish

Whistler je někdy přezdíván jako Disneyland - to hlavně proto, že je tam všechno nové, uhlazené, čisté - skoro jako kdyby to bylo umělé. Já toto městečko v horách navštívila dvakrát - poprvé kvůli lyžování a podruhé  jen na prohlédnutí a navštívení nějakého klubu. Něco málo z prvního výletu si můžete přečíst tady. Ale to co píšu o klubech, není pravda. Dají se tam najít i dobré - doporučuju Maxx Fish and Glitch/Dubstep úterky :-)

(foto: Whistler)

Squamish mi tak trochu přišel jako městečko na konci světa. Na jednu stranu mi přišlo krásný, jak je obklopený horama, na druhou stranu je to město strašně roztahané, takže je nepraktický navštívit ho bez auta a stejně tam toho zase není tak moc k vidění. My se vydaly na hike k Shannoninu vodopádu. Moc krásný vodopád i cesta k němu - doporučuju. Pro mě to byl docela vtipnej výlet, jelikož jsem v podstatě celou cestu poslouchala Katku která naříkala, že nás tam určitě sežerou medvědi. Já se smála. Druhý den mi ale otrnulo, když jsem se dozvěděla od místního týpka, že se v těch končinách prý poslední dny potulovala puma. To by byla jinčí sranda než nějakej méďa, kdybychom ji fakt potkaly...

(foto: Shannons fall a cesta k němu)

Každopádně ve Squamishi je ještě jedna důležitá důležitá zastávka - místní pivovar - moc dobré pivo, které v poslední době boduje v hodně soutěžích a taky moc příjemná obsluha.

(foto: pivovar ve Squamishi)

Vancouver Island

1) Victoria

Victorii jsem (stejně jako Whistler) navštívila dvakrát - první výlet popsán zde. Druhý výlet byl velice podobný tomu prvnímu s výjimkou toho, že tentokrát jsme konečně stihly navštívit parlament i zevnitř, pobřeží s nejjižnějším výběžkem Kanady, nějaké ty parky a také jsme pravděpodobně strávily víc času s rodinou.

(foto: parlament BC)

(foto: nejjižnější část Kanady - Clover Point park + Beacon Hill park)

2) Nanaimo

Nanaimo jsme původně plánovaly jako jen takovou mezizastávku mezi Victorií a Tofinem, ale nakonec jsme tam našli přes Couchsurfing fajn hostitelskou rodinu, takže jsme zůstaly i přes noc a já jsem za to moc ráda, protože mě tohle městečko moc příjemně překvapilo. Pokud se tam někdy dostanete rozhodně se vydejte na prcházku po pobřeží a poptejte se na místní pláže - některé jsou skryté a ví o nich jen domácí. My jsme měly štěstí že jsme zde couchsurfovaly a naše hostitelka nás na tyto místa zavedla a navíc nám ukázala i všechny živočichy, kteří tam žijí, tak jsme to měly i s výkladem :-).  I městečko je moc pěkné, trochu podobné Victorii. V létě tam prý probíhá spoustu trhu a festiválků. Do Nanamia je možné se dostat trajektem přímo z Vancouveru - stejně jako do Victore. Mám ale pocit, že toto městečko není jako turistická atrakce zase tak známé, což je podle mě trochu škoda.

(foto: pláže a pobřeží v Nanaimu)

3) Tofino

Tofino je asi jednou z nejčastějších turistických zastávek turistů v Britské Kolumbii. Je to taková slavná surferská a hippiesácká vesnička na západním pobřeží Vancouver Island. Bohužel je v tomhle městečku také veliké množství srážek a my se zrovna strefily do období, kdy lilo jako z konve. Přesto se mi tam ale líbilo. Kolem okolních kopců se totiž kumulují mraky a to dává Tofinu takovou jakoby mysteriozní atmosféru. Vzhledem k tomu, že furt pršelo, jeli jsme na výlet (lodí) do horkých pramenů umístěných v jednom pralese na docela vzdáleném ostrově a cestou pozorovaly velryby a lachtany. Poslední den jsme se taky konečně dostaly na Long Beach, asi nejslavnější místní zastávku (je to pláž dlouhá něco přes 30 km obklopená přírodní rezervací). Je to tam moc hezké, jen škoda že jsme po dvou propršených dnech, kdy sluníčko vykukovalo jen příležitostně, byly úplně rozmočené.

Jeden víkend jsme se rozhodli celý protripovat. V bytovém složení (Já, Jitka, Matthew + jeho kamarád Kean) jsme se tedy vydali na místa, která možná nejsou úplně nejvíc turisticky vyhlášená (a někteří lidé o nich možná ani nemusí vědět), ale určitě stojí za vidění. Navíc se do všech níže uvedených míst dá (víceméně) dostat hromadnou dopravou. Tudíž - třeba tento příspěvek někoho inspiruje ;-)

Zastavení první: White Rock - do Ameriky co by (bílým) kamenem dohodil

White Rock je krásná vesnička na okraji Vancouveru, těsně u hranic s USA. Pokud se ji rozhodnete navštívit, rozhodně se vydejte na procházku okolo pobřeží - vyhlídka na oceán je dechberoucí. Tato vesnička dostala své jméno podle velkého bílého kamenu na pláži:

Bohužel vlivem zvětrávání + častých návštěv turistů, kteří si nenechají ujít příležitost kámen náležitě omatlat, případně na něj nakreslit či vyrýt nějaký fascinující obrazec či jen svoje iniciály, kámen ztrácí svoji původní (bílou) barvu a tak jej domorodci musí pravidelně natírat fasádním akrylátem :-) Na tomhle výletu se mi nejvíc líbilo množství živočichů, který můžete na pláži najít. Všude okolo se procházelo či poletovalo nejrůznější ptactvo, na břehu povalovaly mořem vyvrhnuté hvězdice a pod mělkou hladinou jste mohli pozorovat pocouvávající kraby:

Zastavení druhé: Stylová rybářská vesnička Stevenson

Na oběd (ve formě pro tuto oblast stylového fish & chips) jsme se zastavili v malinké rybářské vesničce Stevenston, kterou najdete na okraji Richmondu. Tahle vesnička mě okouzlila svou různorodostí - na každém rohu je nějaká malá originální kavárnička (ne jen Starbucks jak ve Vancouveru :-), obchůdek, pekárna (koupili jsme tam dokonce rumunský chleba - chutnal skoro jako český), knihkupectví či sekáč... Po obědě jsme se byli projít po molu, kde místní rybáři prodávají své úlovky... Bylo to moc zajímavý a já jsem znovu začala uvažovat o tom, zda bych neměla být vegetarián :-)

Zastavení třetí: Pozorování letadel na Iona Island

Další zastávkou byla Ilona Island, kam jsme se vydali pozorovat přistávající a vzlétající letadélka. Hned naproti je totiž letiště.

Iona Island je s pevninou spojen silnicí, tudíž se tam můžete dostat suchou nohou. Spousta lidí tam jezdí na procházky či vyvenčit své psíky. Mě mimo pozorování letadel nejvíc bavilo prohánění krabů po pláži (pod každým kamenem jich byly desítky).

Zastavení čtvrté: hike okolo Buntzen Lake

V neděli nás čekal celodenní hike okolo Buntzen Lake. V okolí jezera naleznete velké množství trailů, kterými se můžete vydat (popisy zde). Většinou jsou docela snadné a vedou krásným terénem, ve kterém potkáváte obrovské pařezy, které by kolem dokola mohli obejmout tři lidé, stromy prorostlé mechem, visuté a dřevěné mosty a místa s krásným výhledem na jezero či okolní hory. No prostě taková klasika, co se všech parků tady ve Vancouveru týče :-)

Na jezeru je také zajímavé to, že je využíváno jako hydroelektrárna. Kolem je tedy něco jako naučná stezka s tabulemi, kde se o tom můžete dočíst více. Obecně se dá říct, že je tohle jezero vhodné jako výletiště pro všechny, kdo si chtějí nejen zahajkovat, ale také vyvenčit psíky, zarybařit, zaplavat, zakajakovat a též zapiknikovat, protože zde můžete po cestě narazit na několik piknikových stolečků (hlavně tedy na hlavní pláži).

Jednoho krásného dne jsem se rozhodla vyrazit na pláž. Původně teda moje kroky směřovaly na UBC (Univerzitu Britské Kolumbie), ale když jsem vyděla ten úžasnej výhled na širej oceán, který je hned pod univerzitou, neodolala jsem a rozhodla se sejít dolů načichat trochu slaného mořkého větříku.

O pláži jsem si bohužel předem nenastudovala žádné informace. Ona je taková hůře přístupná - je tam jen několik stezek, které vedou dolů a ty jsou od sebe vzdálený vždycky několik set metrů nebo i pár kilometrů.

No tak jsem slezla jednu tu stezku a dole ono krásné širé moře (žádný ostrovy naproti jak někde v Chorvatsku, prostě jen čiré nekonečno, oceán) - tak se mi hned srdíčko radostí rozbušilo a řekla jsem si, že si tu pláž prostě musím projít.

Tak tak jdu a jdu a najednou koukám, že se kolem mě začínají objevovat první naháči. Tak si říkám, je jaro, první horké paprsky, tak toho asi nějací lidé chtějí využít a nachytat nějaký ten bronz... no ale naháči se začali objevovat čím dál častěji... Nutno uznat, že byli takový přátelský, vždycky pozdravili a ptali se jak se mám... Nakonec jsem došla k takové velké skupině naháčů, kteří na pláži hráli na bubínky, zpívali a začali na mě mávat a zdravit mě... tak jsem jim taky zamávala a uvědomila si dvě zásadní věci:

Hippies ve Vancouveru očividně stále žije,

a já se neúmyslně dostala na nudistickou pláž...

Pak jsem došla k prvnímu možnému východu (= stezce nahoru), tam byli zase lidi oblečení a vypadali normálně, tak jsem si řekla, že si projdu ještě jeden úsek. To byla ale asi chyba. Neměla jsem na to zrovna vhodné obutí

a on to byl skoro takový trek z půlky po kamenech (to byla ta lepší část), z půlky lesem a banem. Navíc jsem začala mimo naháčů potkávat takový divný lidi, že jsem se skoro i trochu bála... po chvíli jsem ale potkala nějakou rodinku na výletě, která šla proti mě, a za nima šel nějakej týpek, kterej vypadal celkem normálně a já se ho zeptala jak daleko je to ještě k dalšímu východu a on že cca 10 min.

Za cca deset minut jsem tedy byla u další stezky vedoucí nahoru z pláže, ohlídnu se a tenhle týpek za mnou. Trochu mi bylo divný, že změnil směr, ale kolem šel další človek, tak jsem se s ním dala opět do řeči. Jakmile se dole ale vylidnilo, tenhle týpek se mě najednou zeptal, jestli bych ho mohla vyfotit a já že jasně, samozřejmě... a on: "no ale já nevím, jestli rozumíš dobře... Já bych na té fotce chtěl být nahý. Je to v pohodě?" - tak já jen: "ne to asi není" a chvátala jsem nahoru do schodů...

Nahoře nad pláží jsem se musela smát. A taky jsem tam potkala nějakého pána, který mi popisoval, že se na té pláži schází gay a lesbická komunita a že i on je gay a že jsou všichni moc přátelští a v létě tam bývávají skvělé párty :-)

Tak jsem mu říkala, o mém setkání s oblečeným týpkem a jak se chtěl nechat vyfotit nahý a on mi odpověděl, že tohle opravdu ve zvyku nebývá. Tak to tak vpadá, že Buchtová musela mít zase něco extra...

Všechny fotografie naleznete zde.

Trocha faktů:

Wreck Beach je první kanadská legální tzv. "clothing-optional beach". Zkrátka po česku nuda-pláž. Je dlouhá přibližně 6.7 km a ročně ji navštíví přibližně 500 000 návštěvníků. V létě se zde vždy konají 2 významné happeningy - prvním z nich je tzv "Bare Buns Run", což je pětikilometrový běh (či pochod) nudistů, jehož výtěžek jde na čištění a údržbu pláže. Dalším je tzv. "Skinny Dipping", který by se dal popsat jako taková hromadná koupel nudistů.

Meetup.com je sociální síť pro lidi, kteří se chtějí setkávat v reálném světě. V praxi to funguje tak, že si na této stránce navolíte své zájmy a koníčky a podle toho můžete vyhledávat různé zájmové skupiny. Ty pak postují nejrůznější akce a události, do kterých se můžete připojit.

V ČR Meetup podle všeho zas tak nefrčí (alespoň co jsem se tak koukala). Tady ve Vancouveru ale můžete najít stovky skupin a událostí či výletů.

Já se přidala do skupin typu Newcomer Vancouver, English for travel and fun apod., ale můžete tam najít spoustu dalších, pro vás možná i zajímavějších skupin, které sdružují lidi, jež mají společný koníček, profesní obor nebo např. žijí na stejném místě... od čarodějnic přes bubeníky a sporťáky až po grafiky.

Profil jsem si založila už nějaký ten pátek zpátky, ale většinou mě ty (pro mě) najzajímavější akce míjely, protože se konaly o víkendech, kdy jsem já pracovala. Během jarních práznin jsem si ale přehodila směny a využila volného víkendu k tomu, abych Meetup vyzkoušela na vlastní kůži. A tak se stalo to, že jsem se přihlásila na výlet do Minnekhada Regional Parku...

Minnekhada Regional Park je v podstatě hned za Vancouverem - tedy konkrétně za hranicí Coquitlamu. Je to krásný park situovaný okolo dvou velkých jezer. Naleznete tam spoustu více-méně snadných hiků a pár výšlapů ze kterých je krásný pohled na Pitt River a přilehlé okolí.

(Všechny fotografie můžete najít zde)

My jsme se na tenhle výlet vydali ve složení 3 íranci, jedna Srílančanka žijící dlouhodobě v Itálii a Kanadě, Jeden americko-kanadský pár, jeden korejsko-kanadský pár, Ruska, Češka (=já) a pes.

To jsme my:

Když už člověk jednou žije ve Vancouveru a lyžuje/snowborduje/jezdí na pekáči, neměl by určitě opomenout návštěvu proslulého lyžařského střediska ve Whistleru. My jsme s tím celkem dlouho otáleli, protože dát 100 dolarů za jednodenní lyžování je přecejenom dost… a navíc někteří lidé mají tendenci Whistler titulovat přízvisky jako “plastic city” či “Disneyland”, takže jsme si nebyli jisté, jestli to za to stojí… S odstupem ale nutno uznat, že téhle návštěvy rozhodně nelituju :-)

Nášeho výletu se zúčastnilo celkem cca 15 lidí, všichni z Grousu... bylo to trochu zmatečné jelikož každý zůstával jinak dlouho, jezdil jiný počet dní, dopravoval se jiným způsobem a bydlel na jiném místě. Ale i tak jsem byla za tuhle velkou výpravu ráda, protože tady podle mě prostě platí efekt adidasových proužků - čím víc tím líp. A nakonec jsme se stejně všichni nějak potkali, takže jsem tyhle organizační záležitosti nepokládala za důležité.

Každopádně já a Jitka jsme jely autem, nabraly sebou ještě Michaela a Georgie, lyžovaly jen jeden den a spaly v levném hostelu.

Den 1 - lýžovačka a párty

Co se lyžovačky týče měli tak trochu štěstí i smůlu zároveň. V ten den, který jsme si pro lyžování vybrali zrovna docela dost sněžilo a taky viditelnost byla mizerná, ale na druhou stranu jsme měli krásný prašánek a prázdné sjezdovky.

Ve Whistleru si můžete zalyžovat na celkem 8100 akrech terénu... Což znamená, že vám pravděpodobně bude trvat nějakou dobu, než najedete tu trasu, která vám doopravdy bude vyhovovat. Já tu svoji našla až odpoledne - a byla vážně skvělá - v druhé polovině dokonce žádná mlha a dole mě vždycky bolely nohy z toho, jak to bylo dlouhý :-)

Večer jsme měli párty - říká se totiž, že když je člověk ve Whistleru, musí tu pořádně zapařit, jelikož Whistler je městečko plný nejrůznějších klubů.

Musím ale říct, že mě zdejší party-scéna zas tak moc nenadchla. Možná jsme jen vybrali špatný klub (šli jsme tam prý proto, že tam měla být nejlepší party + nejvíc narváno), ale já jsem fakt asi neměla zrovna náladu pařit ve vydejchaný místnosti na oldies hity (největší extrém byl asi Backstreet Boys) obzvlášťě potom, co mě nejdřív vyvedli jako válečnýho zločinca protože jsem si nedala batoh do šatny...(toto byl opravdu nevýdaný zážitek, který se mi v ČR v životě nepřihodil). Nicméně klubu předcházela (a následovala) warm-up a after party na hotelu a tu jsem si užila :-) Poučení? Pokud chcete pařit ve Whistleru a nemáte vybranej nějakej zvláštní klub nebo událost, radši zůstaňte s kámošama na pokoji... ale mluvím jen za sebe... ostatní si oldies party podle všecho docela užili.

Co mě ale potěšilo bylo, že kdykoli jsem se bavila s někým od jinud a řekla jsem, že jsem Češka, hned na mě začali valit český slovíčka (typu: "ahoj", "pivo", "hajzl", "hovno" :-) . Whistler je vážně plnej Čechů a ostatní se očividně učí rychle :-)

Naše bydleníčko - aneb poprvé v hostelu

Původní plán byl, že kluci zamluví pokoje v nějakém levném hotelu. Když jsme ale s Jíťou zjistily, že si pod pojmem "cheap hotel" představují Holiday Inn, musely jsme se s Jíťou smát. A tak jsme si našly vlastní ubytování a to konkrétně UBC Whistler Lodge. Mě se toto ubytko líbilo, protože mi připomínalo starý dobrý časy s knihovníkama na chatě Pohoda. Nebyl to žádný luxus, ale ani nic hroznýho. Poschoďové postele, místo dveří závěs, koupelny na patře, velká hala s krbem, kulečníkový stůl, fotbálek a kdesi venku pravděpodobně výřivka :-)

Den 2 - krátká procházka a tubing

Druhý den ve Whistleru vykouklo sluníčko, takže jsme si udělaly ráno krátkou procházku po Whistleru.

Brzy mě ale přepadla trochu akčnější nálada, tak jsem se rozhodla Jíťu opustit a vydala jsem se za ostatními zkusit Tubing - to je takové to ježdění ve velkých nafukovacích pneumatikách (tady to někdy nazývají "donut") dolů po obrovským sněhovým tobogánu. Nejlepší je to ve větší grupě, kdy se pospojujete dokupy a celkově jste pak těžší a jedete rychlejí. Pokud to zkoušíte sami, doporučuju nechat se předem roztočit :-)

Ještě jedna věc mi přišla krásná - a to cesta z/do Whistleru - jedete totiž podél pobřeží a vidíte oceán a přilehlé ostrovy... poblíž Whistleru potom pak hory. Je to tak nádherný, že jsme na jednom místě musely s Jíťou zastavit a pokochat se.

Celkově supr výlet. Těším se na další.

Věnováno především Stáni K., která si přála nějaké fotky kanadského podzimu, ale i všem ostatním, kteří chtěli vidět cokoli z kanadské přírody.

Vyfotit podzim ve Vancouveru je docela fuška. Ne, že by tu žádný nebyl - naopak, všude kolem jsou nádherně zbarvené stromy a pro oči je to fakt pošušnáníčko. S fotoaparátem je to ale horší, protože je tu skoro pořád zataženo nebo prší. Takže jakmile trochu vysvitne sluníčko, hned frčíme někam mezi stromy. Vancouver je město parků. Zatím jsme navštívily Stanley park (ten opravdu stojí za vidění, ale bohužel jsme tam byly až za šera), menší parčíky v East a North Vancouveru a v Burnaby Lake park.

Obrázky budu průběžně doplňovat ;-)