Tyhle dva sice v druhý sérii nemaj skoro žádnej společnej čas na obrazovce, ale když už jo, tak to stojí za to. Tuhle scénu třeba absolutně miluju. Petr je mega zažranej do případu, už začíná šílet a nikdo ho neposlouchá, všichni si myslí že by se na to měl vykašlat, a tak jde za svojí poslední nadějí - za někým v koho má 100% důvěru. Je to úplně vidět v jeho výrazu, jak kouká na Tomáše s absolutní oddaností, i když Tomáš se na něj pomalu ani přímo neotočí, ugh.
A ta absolutní zraněnost v jeho obličeji když mu Kozák řekne, že se má “chovat jako policajt”? Já teda nevim co měl Stach za pokyny od režiséra, ale navařil neslutečnym způsobem. A když se zvedne a odejde, očividně mega ublíženej, a Tomáš se stejně nakonec rozhodne mu poradit, přesto, že jeho racionální mozek ví, že to neni nejlepší nápad, protože někde uvnitř, přesto že by to nikdy nepřiznal ani sám sobě, má pro Petra zkrátka slabost.
A do toho samozřejmě Vojíř a doktor Boháček (haha teď nevim jestli se tak reálně jmenuje), který jenom velmi nenápadně sledujou celou tuhle situaci s velkym zájmem (velmi relatuji).
No nic, momentálně žijou v mém mozku 24/7 a rozhodně neplatí nájem. Tak jsem to tu chtěla trochu ventilovat.
Děcka, tohle!!
