Kde jenom začít
Nakonec se možná stalo víc věcí než nestalo
Sakra, stalo se strašně věcí
Udělal jsem tu školu, díky které jsem o sobě tolikrát pochyboval
Ale to bylo asi součást toho všeho
Taky jsem hrál v Plzni na náměstí
nebylo tam moc lidí
ale chvíli jsem si představoval, jako kdyby bylo, a to bylo pro mě všechno
Tohle se ale stejně ztratilo za tím, co se stalo potom
Políbil jsem jí
Přejela mi prsty moje rty a mě se roztřásl dech
A jako zhasnutí světla bylo najednou všechno pryč
Jenom ona a její křivky, pro které už tolik lidí ztratilo zábrany, soudnost, čest a naděje
A já nebyl jiný
Jaké číslo jsem byl na jejím seznamu?
Jak se přes to moje ego a žárlivost může přenést?
Tyhle věci nechápu
Neumím se nad nimi zamyslet
Ale nechci vědět svoje číslo
Nechci vědět kolik lidí ji hladilo po vlasech jako já
A ani nevím, co cítila ona
Bude to tam ale vždycky pro nás
V té místnosti
Na té posteli
A nikdo nám to nesebere
Protože nešlo o její křivky
Šlo o to jak se mnou smála a jak jsem v ní zase viděl tu holku, která se mnou před 10 lety tancovala
Protože já ted už vím, že tahle holka nikdy nezmizí
Vždycky tam bude
Když si dáme pár flašek vína a ona se nebude bát mi říct všechno
A tebe prosím jenom o jedno
Aby jsi na ní nikdy nezapomněla











