#blbosti

A až mi někdo tím jménem začne říkat, zase budu chtít jiný.

Uvnitř režný rány

Pomyslná krev teče

Životem se dávím

Lidi těžko trávím

Citům se neubrábím

K sobě mě lákaj davy

Co lidem stínaj hlavy

Aby zapadaly

Aby zapadly

Žádný puzzle

Vždycky když jsem ospalá tak píšu takový blbosti.

Mám v hlavě uzlíky,

drží mi je kolíky,

plastový kolíčky

ze sušáku mý babičky.

Většinou když jsem ospalá z prášků proti bolesti.

Rozpouští se mi kosti

z všech vymyšlených povinnosti

jsme hosti nejedné nečestnosti

otázky cti necháme lhostejnosti

Kdo to schytá, kdo se pomstí

Proč nejvíc žere, kdo se postí

A třeba za to nemůžou jen prášky.

Kolik tiktak kolik

zbývá tiktak zbývá

zima tiktak přihořívá

Nakonec se možná stalo víc věcí než nestalo

Sakra, stalo se strašně věcí

Udělal jsem tu školu, díky které jsem o sobě tolikrát pochyboval

Ale to bylo asi součást toho všeho

Taky jsem hrál v Plzni na náměstí

nebylo tam moc lidí

ale chvíli jsem si představoval, jako kdyby bylo, a to bylo pro mě všechno

Tohle se ale stejně ztratilo za tím, co se stalo potom

Políbil jsem jí

Přejela mi prsty moje rty a mě se roztřásl dech

A jako zhasnutí světla bylo najednou všechno pryč

Jenom ona a její křivky, pro které už tolik lidí ztratilo zábrany, soudnost, čest a naděje

A já nebyl jiný

Jaké číslo jsem byl na jejím seznamu?

Jak se přes to moje ego a žárlivost může přenést?

Tyhle věci nechápu

Neumím se nad nimi zamyslet

Ale nechci vědět svoje číslo

Nechci vědět kolik lidí ji hladilo po vlasech jako já

A ani nevím, co cítila ona

Bude to tam ale vždycky pro nás

V té místnosti

Na té posteli

A nikdo nám to nesebere

Protože nešlo o její křivky

Šlo o to jak se mnou smála a jak jsem v ní zase viděl tu holku, která se mnou před 10 lety tancovala

Protože já ted už vím, že tahle holka nikdy nezmizí

Vždycky tam bude

Když si dáme pár flašek vína a ona se nebude bát mi říct všechno

A tebe prosím jenom o jedno