#tichej

Nakonec se možná stalo víc věcí než nestalo

Sakra, stalo se strašně věcí

Udělal jsem tu školu, díky které jsem o sobě tolikrát pochyboval

Ale to bylo asi součást toho všeho

Taky jsem hrál v Plzni na náměstí

nebylo tam moc lidí

ale chvíli jsem si představoval, jako kdyby bylo, a to bylo pro mě všechno

Tohle se ale stejně ztratilo za tím, co se stalo potom

Políbil jsem jí

Přejela mi prsty moje rty a mě se roztřásl dech

A jako zhasnutí světla bylo najednou všechno pryč

Jenom ona a její křivky, pro které už tolik lidí ztratilo zábrany, soudnost, čest a naděje

A já nebyl jiný

Jaké číslo jsem byl na jejím seznamu?

Jak se přes to moje ego a žárlivost může přenést?

Tyhle věci nechápu

Neumím se nad nimi zamyslet

Ale nechci vědět svoje číslo

Nechci vědět kolik lidí ji hladilo po vlasech jako já

A ani nevím, co cítila ona

Bude to tam ale vždycky pro nás

V té místnosti

Na té posteli

A nikdo nám to nesebere

Protože nešlo o její křivky

Šlo o to jak se mnou smála a jak jsem v ní zase viděl tu holku, která se mnou před 10 lety tancovala

Protože já ted už vím, že tahle holka nikdy nezmizí

Vždycky tam bude

Když si dáme pár flašek vína a ona se nebude bát mi říct všechno

A tebe prosím jenom o jedno

I’ll stop my plans, 

But you’ll have to tie me down and then break both my hands, 

"Ty jseš důležitej"

Ty to nechápeš že ne?

Jde tu o tebe ty kreténe, ne o ní

pustíš si jí k tělu a co čekáš?

že bude jiná?

že v tobě uvidí něco lepšího než jsi?

nebude ani jedno

ty víš, že odejde, tak proč to neuděláš sám?

proč jí kurva ještě věříš?

jseš retardovanej? asio

protože to znamená pomalej

tak kdy ti to dojde

na jak dlouho jsi jí ted opravdu propadnul? na týden? na den? kdy se vzbudila vedle tebe

ale to bylo všechno

už tam neni nic

ona už dávno hledá jinde

a ty se jenom díváš jak přijde s tim roztomilým úsměvem a nožem

Bylo to jiný

Nebyli to bolavý záda a sladká nevědomost

Bylo to dospělejší a já se choval jako malej kluk, co si nasadil růžový brýle

Proč tě musím políbit s každým okamžikem, kdy se na mě podíváš

S každým nevinným pohledem, který někdy ani neví, jestli hledá mě

Zase musim mít všechno, zase bych s tebou jenom ležel v posteli

Kde se sladce převaluješ jenom v mým tričku a mě padají všechny zábrany

Je to ale moc fyzický

Takový ty to umíš

Pohřbít mě v tvým pohledu a rtech

Ale co je na tom to nejhorší?

Že najednou se ostatní problémy zmenšujou a já se vidím jako pán svýho světa?

Že přibývá věcí, který bych kvůli tobě nechal?

Že tohle vlastně píšu jenom pro tebe?

Nevím

Zima mi vždycky něco přinese, každý rok

Něco, co vůbec nečekám

A já se nechám sebrat se vším co přijde

Mám pocit, že něco pevně držím v rukách, že to nemůže nikdy upadnout a rozbít se o zem

Pak mi někdo podkopne nohy, možná i já sám sobě

a jen se dívam jak se malé střípky odrážejí od země

Seberu je a lepím zase dohromady

Kleknu si k nim až na zem, až dolů na dno

Protože je to všechno co jsem kdy měl a bojím se jít dál

Bojím se je tam nechat ať je někdo zamete nebo spraví

Myšlenky v prdeli, zase

V hlavě to lítá, nic není na svým místě

Není to o tobě, jsem to já

Já vymýšlim ty sračky, co nemusí být pravda

Paranoidní idiot, to jsem

Tolik toho bylo, těch polibků, těch úsměvů, toho zklamání

Co je to pro tebe?

Pujdeš přes to dál?

Já ne, jenom pro ty šaty na tobě, když jsem s tebou mohl tancovat

Kurva! Bylo to falešný?

Pro posranou zkoušku to všechno zahodim.

Tvoje rty, jenom ty tvoje

Zase to všechno mizí do tý mlhy

Zkoušky, stres, moje naděje

Jenom kvůli tomu, že se směješ

Najednou je to prázdný, měl bych být ted spokojený, aspon chvíli

Ale já chci zase víc, tvoje rty, krk, boky, podlehnout ti

Jenže chceš to ty? Jsem dost jenom než přijde další?

Tolik o sobě pochybuju a to si nezasloužíš.

Celej vesmír slov ti ještě chci říct, všechny ty proč a kdyby.

A zase to padá k tomu, že jsem posranej ze všeho, co by se mohlo posrat

Nakonec v tý mlze přece jenom něco je, mohl bych to být i já

Já, kdo ti to všechno poví a dokáže

Já, kdo se už nebude bát a nekonečně tě políbí

A já, koho budeš milovat

Někde tam jsem, se vším co jsem kdy chtěl a ženou, kterou miluji

Proč to neni tak jednoduchý jako stát na prkně?

Jenom se převážit dopředu a nechat se unášet hlubokým sněhem

V hlavě mít cestu a nechat se jí unést

Vždycky vědět, že netrefim ten strom přede mnou

že na poslední chvíli udělam tu zatáčku

Ono to vlastně trochu tak je

Nechat se unášet pocitama a vyhýbat se těm tvrdým ranám, které bolí jako čert,

ale víte, že se zase zvednete a budete pokračovat dál