#spolecnost

#72

Technologie gesta

Davy nikdy nežízní po pravdě; odvracejí se od skutečností, které se jim nelíbí, a zbožňují raději klam, když je oslňuje.

Tlačítko je pouhé tlačítko. Nesejde na tom, zda stisknutím tlačítka zapínáte stroj na výrobu zmrzliny, pouštíte proud do elektrické sítě nebo vypouštíte jezdce apokalypsy. Pohyb jímž začne apokalypsa, bude stejný jako ostatní pohyby – a provede jej stejně jako ostatní pohyby, týž operátor, vedený a znuděný stejnou rutinou.

Jak jste si jistě povšiml, této vizi konce všech obav z nahodilosti se nejvíce blíži hřbitov – nejdokonalejší a nejúspěšnější ztělesnění představy „řádu“.

Když hovoříte o „účincích“ technologie, občas se zdá, jako by tyto účinky byly vždy a všude negativní. Nové technologie vrážejí klín mezi lidské bytosti a jejich mravní odpovědnost podobným způsobem, jako to dříve činila byrokracie. ...blízkost je říší intimity a mravnosti; distance říší odcizení a zákona.

Děsivé důsledky moderního vítězství nad etikou. Máme dnes k dispozici technologii, kterou nedokáže pojmout naše etická představivost – ta je dnes stejně jako po staletí omezena na úzký prostor „na dohled“ a „na dosah“.

Na jedné straně se jemně, ale důsledně, nazadržitelně a v univerzálním měřítku aplikuje stará lest panoptika (neměl bys vědět kdy tě sledují, aby sis nemyslel, že tě sledují). Na druhé straně transformací staré panoptické noční můry „nikdy nejsem sám“ v naději „už nikdy nebudu sám“(opuštěný, ignorovaný a přehlížený,zavržený a vyloučený ) nahrazuje obavu z prozrazení radost z toho, že si vás všímají.