#prokrastinace

já na youtube o hodinu později:

je tu ještě někdo mírně rozhozen faktem, že Jan Maxián dabuje jak Spongeboba tak Thora, nebo jsem to jen já? 

Hrozně ráda bych dělala všechno, co mě těší.

Nemůžu se rozhodnout, co radši.

Jestli psát, malovat, fotit nebo číst.

Školu už na prokrastinování nemám.

Tak prokrastinuju svůj život.

Jediná výhoda nemoci je ta, že když už je člověku lépe, má čas na věci o kterých říká, že až bude čas, tak je udělá.

A tak jsem se do toho vrhla doslova po hlavě. Donesla jsem si do postele, a její dosahové vzdálenosti, misku nakrájeného ovoce, abych měla co zobat,

několik knih, (které musím nastudovat) abych neměla pocit, že jen mrhám časem,

telefon, tablet i noťas, (jistota je jistota, že) abych se mohla vymlouvat na to, že mě neustále někdo rušil a já se nemohla soustředit na studium.

No, takže jsem si sjela cenu letenek do destinací kam bych chtěla + cenu ubytka,

částečně si protřídila fotky,

prohlédla si několikery šaty a do jedněch se zamilovala,

zkoukla několik videí, jak na krásné drdoly...

Zajímavá otázka, která mi dává odpovědět vlastně úplně vždy, když se chci "ulejvat" a přemýšlím jak a s čím. Vždycky to vyvolá stejný pocit. Tak proč teda ten mobil?

Protože to není vidět.

Jo, přesně. Bejt na mobilu a zabít s ním moře času ve výsledku nikde (krom počítadla) nenechává důkazy o vaší ne-činnosti.

Hnedka to vysvětlím, je to strašně jednoduchý.

Když se ulejváte například pečením - vytvoříte "důkaz" svojí prokrastinace. Asi těžko ten koláč hned hodíte do koše. A rodina (kdokoliv) ho uvidí, sní, a!, dojde jim, že za tohle jste směnili svůj čas, když jste se měli učit / vyřizovat maily / cokoliv.

Chápeme se? Mobil v ruce nezanechá fyzickou stopu. Ale věnovat se koníčku většinou ano.

A tady nastává paradox, protože mobilem skutečně povětšinou jen čas zabíjíme a ani si ho moc neužíváme, kdežto tím svým koníčkem bychom si naplnili duši, a ano, možná bychom čas vyhraněný něčemu jinýmu neměli "zahazovat", ale skutečně nás to povznese a udělá nám radost (za předpokladu, že si radost cítit dovolíme a neutápíme se celou dobu ve výčitkách).

Ale pozor, ještě tu je jeden důvod. Někdy se nám ani ten koníček dělat nechce, a zase sáhneme po tom mobilu. Proč si radši nepustíme film nebo seriál nebo nečteme knihu, to přeci taky není vidět a taky nás to baví?

Opět jednoduchá odpověď se dvěma důvody.

První je, že i to nám přijde "nesprávný" (stejně jako věnovat se svému hobby). Zapnutím filmu přiznáváme (sobě, světu), že to balíme, kašlem na to a jdem se flákat. A mobil v ruce je přece normální a jde kdykoliv odložit, tím nedáváme hned najevo, ze příští dvě hodiny budeme neproduktivní.

Druhý důvod, kterým asi trpí všichni, je, že s prokrastinací "bojujeme" a nechceme se do žádný "ulejvací" činnosti nořit a tak to řešíme tím nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem - sáhneme po mobilu. Bude to přece rychlovka. Jen trochu instagramu, pár postů na facebooku, jenom několik tiktoků... Víme, jak tohle končí, že ano? Z minut jsou hodiny. Z okamžiku čtvrt dne. A ne málokdy si to pak vyčítáme a říkáme si, že to jsme se už radši mohli věnovat tomu našemu koníčku, bylo by nám líp a byl by to smysluplněji využitý čas, že jsme si rovnou nevytáhli ten skicák, to pletení, nezapli ten film...

Téma toho, jak využíváme, směňujeme a trávíme svůj životní čas mi přijde strašně zajímavý a důležitý, ale zároveň extrémně křehký a kontroverzní. A skoro se o tom nemluví.

Časožrouti: který okrádá o čas právě vás a jak s ním zatočit?

Zatímco ve světě se zkracuje pracovní doba a firmy přechází dokonce na čtyřdenní pracovní týden, většina z nás si nic takového neumí představit. Už tak stále něco nestíháme, pořád máme skluz a času přece není nikdy nazbyt! A přitom pracujeme pět dní v týdnu (navíc často do noci), ba i o víkendech. Pravdou ale je, že si za to ve většině případů můžeme sami. Svými sklony k prokrastinaci a tím, že…