Znavený student

Jsem to ale šikulka, první den ve Francii jsem si zmrvil koleno...

I need a hug. And chocolate

Je mi na nic

můžou mi lidi psát první i když nic nepotřebují, jen pokecat, zeptat se jak se mám? Nebo aspoň odpovídat, když si přečtou zprávu… Jako, ale aby to zase nepůsobilo hádky a nervozitu kamoše, což se teď děje, když někoho takového čirou náhodou mám

Fu*k, strašně moc chci někoho, pro koho budu n°1, kdo se o mě bude zajímat, pozná, když je něco špatně a napíše " pojď, půjdeme ven a promluvíme si o tom. A mně by stačila jen její přítomnost a objetí, abych se cítil líp, nemuseli bychom vůbec mluvit. Jen prostě chci přítelkyni...

Moje znechucení školou, životem a světem dosáhlo takové úrovně, že mám hlad, ale nechce se mi/jsem línej jíst

Si tak jdu do školy s tím, že se vykašlu na první hodinu, protože nepotřebuju z testu z biologie dostat kouli. A přemýšlím o životě, co jsem si na sebe zase uvalil. V sobotu mi přijede korespondent z Francie na výměnu, já se o něj musím starat a hrozí, že nebudu moct jít trénovat děcka plavání. No a v tom plavání ty děcka, ta práce s nima mě drží nad vodou. No a domluvilo se, že s nima pak budu plavat, protože bude hodina před velikonocema. A tehdy jsem si uvědomil, že bazén, voda je moje druhá část, druhá část mé čakry. Plavání, i když jsem v něm nedosahoval dobrých výsledků, je asi ta jediná věc, kterou umím pořádně. Já v bazénu strávil několik let svého života. Plavání mě provázelo po většinu života a asi to je něco, co mi v něm chybí, abych byl šťastný. Jenže já nemám čas chodit plavat a ani vytrvalost. Doufám, že se mi podaří vyřešit toho francouze, abych si mohl zaplavat.