Internet sbližuje, ale někdy špatné lidi
Jak je zcela zjevné, slovy-vyjadreno je blog, kam přispívám především úlovky z českých diskuzí. Jednu dobu jsem se tím fakt bavila. Otevřela jsem si diskuzi třeba na facebookové stránce TN.CZ (docela dobrá studnice) a věnovala čas tomu, že jsem projížděla komentáře a čekala na nějaké extra perly. A vážně mě to bavilo! Vážně jo.
Tak co se změnilo a proč píšu tenhle příspěvek?
V první řadě nevím ke kolika lidem se to dostane, nejsem populární blog, ale pokud to někomu otevře oči, zamyslí se nebo to někomu pomůže, tak budu neskutečně ráda. Sociální sítě jsou totiž neskutečná černá díra. Spousta lidí do ní spadla. Někteří to ví, někteří si to přiznají. Někteří s tím něco dělají a někteří ne. Někteří si vůbec nejsou vědomi toho, že jsou závislí na sociálních sítích. Rozmohly se velmi rychle, alespoň já mám ten pocit. Nikdo netušil, jaký dopad to bude mít. Jak moc to člověku může dát i vzít.
V podcastu Buchty říkala jedna z moderátorek, Zuzana Fuksová, že jednu dobu měla potřebu projíždět Facebook tak, aby jí nic neuniklo. A já se zasmála a řekla si, že je to fakt divné. No... jako bych to snad nebyla já, kdo každý den prohlíží zeď na twitteru tak dlouho, dokud nedojde k poslednímu přečtenému twitteru. A v minulosti jsem trávila dost času na insta. Bavila mě taková ta ASMR videa se slizem, hledala jsem pořád a pořád další...
Došlo mi, že musím omezit svůj čas na internetu. A určitě nemůžu svůj čas věnovat nějakým hlupákům na online diskuzích! Respektive je to celkem v pořádku, pokud to člověk dokáže číst s nadhledem. Zasmát se tomu. Dokážu se tomu zasmát já? Někdy ano. Často jsem ale byla naštvaná z toho, co jsem v diskuzích četla. A jsem u toho. Proč se nechat rozhodit někým, koho neznám? Proč si brát cizí názor k srdci? Nějaký Lojza z Horní dolní má pocit že sežral všechen rozum světa a já se z toho zhroutim? Nenene. Takhle to nejde.
Internet k nám pouští blízko úplně cizí lidi. Neznáme je, nikdy jsme je neviděli, často nemají ani svoji fotku jako profilový obrázek a mají přezdívku, takže neznáme jejich jméno. Ve světě bez sociálních sítí by se k nám takových lidí dostalo míň. Do naší blízkosti, ve které by možná ideálně měla být jen rodina, přátelé a blízcí.
Poslední kapkou pro mě byl komentář... četla jsem jednu diskuzi o očkování a narazila na jedince, který napsal něco o tom, že by všechny neočkované zmlátil a nebo rovnou zabil. A mě to tehdy vyděsilo. Asi každý se dokáže brutálně naštvat. Hodně lidí někdy mělo chuť někoho trefit, dát někomu facku nebo ho kopnout. Dělat by se to nemělo, ale pokud je v člověku moc emocí a tahle myšlenka mu v hlavě vyskočí, chápu to. Avšak napsat to na internet. Napsat na internet pod svým jménem, že bych chtěl útočit na lidi...
Ten den jsem dostala dva záchvaty úzkosti, protože mi to přišlo naprosto šílené. Že v sobě člověk může proti cizímu držet tolik hněvu a dokáže napsat, že by mu ublížit. Došlo mi, že tohle bych se nikdy nedozvěděla, kdybych nečetla tu hloupou diskuzi. Ten pán byl naprosto cizí. Jeho zlý názor se ke mně dostal... ale nemusel.
Já si teď musím slíbit, že to číst přečtanu, protože ani to si můj čas nezaslouží. Slibuji...
Sociální detox je fajn věc. Zaměstnat svoji hlavu je taky fajn. Ono je fajn i občas se kouknout na insta, co dělají naši přátelé, nebo se podívat na článek na Seznamu. Ale bacha, ať nekliknete na tlačítko diskuze...
Jak budeš přispívat sem? Víte, možná že ty nejkrásnější bizárky internetu se ke mně dostanou samy, protože mají.
