#blbka

Hrozně ráda bych dělala všechno, co mě těší.

Nemůžu se rozhodnout, co radši.

Jestli psát, malovat, fotit nebo číst.

Školu už na prokrastinování nemám.

Tak prokrastinuju svůj život.

Já nevim, možná jsem fakt blbá, ale některejm věcem v životě prostě pořád nemůžu přijít na kloub. A fakt se snažim, opravdu jo! Ale nejde to.

Třeba takový froté prostěradlo, to se za boha nedá nijak složit! Po pár pokusech to vždycky vzdám, zmačkám ho do podivný nepravidelný koule a tu hodim nasraně do skříně. Vztekám se u toho stejně, jako když mi bylo pět a táta mi nechtěl koupit tu novou bárbínu cestou od zubaře. Víte jak - za odvahu. To se přece musí dítě odměnit! Tenkrát jsem si ji nakonec vyvztekala, byla jsem v tom totiž dost dobrá. A vytrvalá. Dneska už mi je ale vztekání k ničemu. A vytrvalost taky. To prostěradlo složit nejde, ať dělám co dělám!

Stejně tak si přes všechnu snahu nedokážu nikdy nabarvit vlasy bez toho, abych neměla barvu na čele, krku, bradě, rukou a občas i dalších částech těla. Je to absolutně neproveditelný. Nevim, jak to jiný lidi dělaj, nechápu to! Tuhle jsem dokonce obarvila i stěnu a bílý dveře do koupelny a nejde to samozřejmě ničim dolů. Až se odsud budu stěhovat, asi budu muset vymalovat a vzít tou barvou rovnou i ty dveře. Nechápu ale i spoustu ještě obyčejnějších věcí. Třeba jak se maj správně zalejvat kytky, aby se mi (jak to tak standardně mívám) po pár dnech neodporoučely. Buď uschnou nebo padnou na předávkování vodou. Nevim jak proboha začít s přípravama na odchod z bytu dřív, abych nechodila pořád pozdě, když kdykoli to zkusim, tak to pořád nestačí. Taky nechci pochopit skutečnost, že smrad z mikrovlnky, kde jsem nechala něco tak dlouho, až to vybuchlo, nezmizí tim, že ji nechám otevřenou, ale že ji budu muset asi kompletně vymejt. (Vidíte sami, že na něco i odpověď znám, jen ji jednoduše odmítám přijmout.)

Nevim třeba taky, jak to kurňa udělat, aby ty dorůstající chloupky (který jsou ale ještě moc kratký na oholení) tak nesvědily a já se nemusela škrábat na veřejnosti v rozkroku. Krémy, pěny i spreje na to určený jsou úplně k ničemu. Taky pořád neumim uvařit vajíčka tak, jak chci. Na tvrdo jsou nakonec na měkko, na měkko jsou na hniličku a tak různě prostě. Dělaj si, co chtěj. Ještě, že míchaný můžou bejt jen míchaný a omeleta, amoleta, palačinka i lívanec jsou si (možná jen v mym podání) tak podobný, že jde předevšim o to, co se dá navrch a jak tomu říká tvůrce.

A já si stejně pošmáknu, ať už stvořim cokoli. Plus pro nikoho jinýho nevařim, takže je to buřt.

Bohužel se taky ve svejch 28 letech pořád ještě nezvládám donutit jít spát, když mam. Do rána na něco koukám, čtu a nebo píšu, až mi tam nakonec vycházej jen tři hodiny spánku a nezbejvá nic jinýho, než to pak po půlhodinách dohánět někde v průběhu dne. Nejčastějc to dospávám o pauzách v práci.

Právě teď je třeba čtyři padesát a já vstávám v osm. To budu zase super fresh celej den! Ach jo.

Tenhle seznam pro mě věčnejch záhad je samozřejmě mnohem delší. Myslim, že vlastně na světě nerozumim většině věcí. Ale nevadí to. Evidentně fakt ne, když tady (i přes to věčný nepochopení obyčejnejch věcí) pořád ještě jsem, ne?