#pijem

a zelja se veca stvara.

Všechna ta odpoledne a večery mám jak v mlze, stane se i že se doma probudim s rozečtenou knížkou a po několika minutách si vzpomenu žes mi ji půjčil

Kolikrát už jsme museli filozofovat nad jednou a tou samou věcí, když si toho pamatujem čím dál míň?

A právě tyhle hranice a napodobování chování ostatních mě jakožto extrovertního introverta brzdí. Je to jako obrovská propast na jejímž druhém konci svítí postava s nápisem “Tohle je mé pravé já”. Měli byste ho mí, více konzervativní přátelé rádi? Rodino?

Většinu času se chovám jako spořádaný, slušný občan naší dekadentně krásné země. Ale pak jsou tu ty chvíle, jednou či vícekrát do měsíce, kdy mne zastihne to úžasné vlnění ve vzduchu a jdeme se společně s pár vybranými existencemi až degenerátním způsobem bavit, opít a tančit do desíti hodin dopoledne a pak se vydáme jako největší trosky domů, když už všichni normální lidé pracují a nebo se tak aspoň tváří.

A to je přesně ono, s těmihle existencemi sice někdy nedokážete vést hluboké intelektuální debaty nad politickou situaci v Barmě, ale společně se dokážete plazit po dně těmi nejstupidnějšími momenty a moc si to užíváte. Protože tohle je součást vašeho já a nikdo z nich vás nesoudí.