#hlouposti

To. Ty okamžiky, kdy opřeš svou hlavu o mý rameno

a já vím, že jsem ten, o kterýho se opíráš,

na kterýho myslíš jako na toho, 

kterej tě ochrání, kterej tě bude držet.

To. Ty chvíle, kdy mě překvapíš,

když vstoupíš do místnosti a mně

 se rozbuší srdce, když se usměju,

když se usměješ,

když mi skočíš na záda a já 

úlekem málem spadnu

a potom mě obejmeš a já tě obejmu

a i když nejsem v objímání přeborník,

i když nemám objímání rád,

tebe objímám nejradši,

tebe obejmout mi nevadí.

V noci mám ve sluchátkách

U tebe pod peřinou

a přemítám,

jestli se tam někdy dostanu. 

Jestli někdy dostanu to privilegium,

ale zatím ne, zatím jsem srab,

tak mě prosím ještě neopouštěj.

Chci tě mít, i když tomu nerozumím.

Zase je to jiné, nechápu, o co se jedná,

nechápu, o co jde, jsem trubka,

nezvládám, nevím...

Miluju to. Miluju tě. 

A je to divný a zvláštní a poťouchlý,

jako ještě nic v mým životě,

kterej je tak prolezlej těma cizíma,

že mám občas reálnej strach,

"To je sobecký," říkala, "necháš ho vychovat někým místo tebe, to pak už vlastně ani nebude tvoje dítě."

Role matky mi vždycky byla vzdálená. Ale poprvé jsem nad filmem Jak vytrhnout velrybě stoličku pochopil, že to, co bych byl dítěti, bylo otec.

Genderové stereotypy se můžou měnit jak chtějí, ale rozdělení rodičů zůstává.

Chtěl bych mít dítě, které bude mít ve mně tátu. Ne tak jako já. Chtěl bych, aby moje dítě zažilo místo mě ten pocit domova s oběma rodiči, kdy jeden nedělá práci obou.

Doopravdy, i když si to nejspíš dost idealizuju. Chtěl bych se v budoucnosti vidět se ženou, kterou budu milovat a ona mě, a dítětem, které ve mě bude mít tak trochu vzor, protože tak to děti občas mají, ne?

No, určitě se mi to nesplní, ale chtěl bych cítit, že to dítě je moje. Aspoň trochu, že je třeba trochu po mně. To se mi nepovede. Ale můžu jednou být táta.

Než pro koho jsem ji hrál včera večer. A na druhé akci. A s kým si ji asi spojím stejně, jako si lidi pojím s písničkama vlastně pořád.

Snad bych řekl, že to není zdravý, ale...

mamka to prej dělala taky.

A to je důvod, proč jsou písničky, u kterých pláču a u kterých se směju.

1) White shirt, dark green vest, slytherin tie and grey or brown military coat. Black jeans, leather shoes. Slytherin scarf, high hat.

2) Vine shirt, black jacket, blue jeans, leather shoes.

3) Red turtleneck, black jacket, brown military coat, blue scarf, black jeans, leather shoes.

4) A turtleneck, black jacket, jeans, converse shoes.

Chtěl jsem být slavný, aby mě lidi znali, aby moje jméno něco ve světě znamenalo.

Pak přišla Ona a já byl jenom její. Byla jediné, na čem záleželo a najednou jsem nepotřeboval být ničím, jen když jsem byl její a ona byla má.

A pak odešla a já mám zas pocit, že potřebuju být slavný a významný, aby měl můj život vůbec smysl.

Déjà vu?