#voloviny

"Šťastný nový rok. Miluju tě."

"Ona... Mě miluje. A já... Já miluju ji."

"Martin? Kdo je Martin?"

"Už bych měla jít..."

"Teplota ve vakuu není. Ve vakuu se nedá naměřit teplota."

"Ignoruju davy, jedu si to jinak..."

"Tolik mě sere. Tak moc."

"Jdi z mýho pokoje. Prosím. Můžeš už jít? Můžeš?"

"Podemos pintar colores al alma..."

"Baf!"

"Tak jo, ale já budu tatínek. Já chci být tatínek!"

"Fuj, praštilas mě polštářem do pusy!"

"Beru poker!"

"Tak dělej, chci si taky zahrát!"

"Víš, že Cimrman není skutečnej člověk?"

"A Neználek řekl:... Hele, ty to čteš se mnou!"

"Válka v zhasínání Nerfkou!"

"Proč máš nástěnku zalepenou papírem?"

"Nechci, aby to bylo vidět... Jsem idiot..."

"Zkoušela jsem si to, hrozně to škrtí. Nechci, abys to nosila. Nechci se kvůli tomu cítit blbě celej den, kdy na tebe musím koukat."

"Máš kratší vlasy, než já. Ale sluší ti to."

"Ještě chvilku, mami! Prosím, ať zůstanou ještě chvilku!"

"Myslíš, že kdybych flákla hlavou o tu stěnu, rozbila by se moje hlava nebo stěna?"

"Rozhodně... Tedy... Myslím..."

"Dobrou noc."

Dobrou, mami.

.

.

Poslední noc tady.

Chtěl jsem být slavný, aby mě lidi znali, aby moje jméno něco ve světě znamenalo.

Pak přišla Ona a já byl jenom její. Byla jediné, na čem záleželo a najednou jsem nepotřeboval být ničím, jen když jsem byl její a ona byla má.

A pak odešla a já mám zas pocit, že potřebuju být slavný a významný, aby měl můj život vůbec smysl.

Déjà vu?