#crackerlake

Ráno už byly hranice otevřené, ale zase nás překvapilo vstupné. Museli jsme zaplatit každý 6 USD za vstup a razítko do pasu. Není to sice moc, ale i tak.... (a Esty jsme už měli). Hned jsme jeli do National Glacier Park ve státě Montana. U brány do NP (neminete) jsme si koupili roční vstupenku do všech národních parků celé USA za 80 USD a jeli dál. Trošku nás překvapilo, že infocentrum bylo až za branou. To znamená, že bez zaplacení se vlastně neinformujete a platíte za něco, o čem se bez zaplacení na místě nic nedozvíte. Nás v infocentru pobavila hláška, že medvědi a ryby pro překročení hranice pas nepotřebují :D Vyrazili jsme na plánovaný trek ke Cracker Lake. Montana je země medvědů, stejně jako v Kanadě, a tak rolničky a bear spray byly samozřejmostí. Velká část treku vedla lesem a tak jsme dost brblali, že to je o ničem, ale nakonec se vždy otevřely krásné výhledy. Samotné jezero bylo také úžasné, a tak jsme byli vlastně spokojeni. U jezera byla spousta svišťů, kteří nám okousali trekové hole, které jsme nechali jen chvilku bez dozoru…. 

Spali jsme v krásném kempu, každý měl svoje místečko, dost oddělené od ostatních, záchody byly blízko…  Všude byly cedule, že jsme na území medvědů a že nemáme nechávat jídlo ležet na stolech atd. klasika… Šli jsme se projít k jezeru, a když jsme se vraceli po cestě zpět, tak nás zastavila rodinka s malým dítětem s tím, že asi 150m před námi prošel medvěd. Bez vzrušení, bez paniky… jen tak... prostě abyste věděli a dejte si pozor :D V obchodu jsme si koupili hnusné víno, podívali se na český film a šli spát. 

Ráno jsme vyrazili na ,,Going To The Sun Road“ Celá scenic road má asi 60km a nám cesta vzala +/- 6 hodin. Každou chvilku jsme stavěli někde na fotku. Bylo to úžasné. Výhledy byly všude a byly fakt skvělé. Na konci celé cesty, dole v údolí, tekla řekla. Byly u ní sice cedule, že není doporučeno (NE zakázáno) tam chodit, ale to bychom nebyli my :D Lepší koupačku (sice v absolutně ledové vodě, ale za to na lepším místě) jsme snad nezažili. 

Přespali jsme někde u hřiště a ráno vyrazili do státu IDAHO, do Silverwood Theme park. Prvně jsme zamířili do Aqua parku. Tobogány byly celkem o ničem a navíc byly všude velké fronty. Vydrželi jsme tam tak půl den a pak se přesunuli do zábavního parku na kolotoče a horské dráhy. Tam jsme si užili skvělý zbytek dne. Velké, staré dřevěné horské dráhy vypadaly, že se za chvíli rozpadnou a nové byly zase fakt dost rychlé. V noci jsme přespali nedaleko u jezera a druhý den jsme do Aqua už ani nešli a na kolotočích jsme blbli celý den jak malé děti ☺ . Také jsme navštívili kouzelnické představení. Zprvu jsme byli trošku skeptičtí, že to bude pro děti, ale nakonec jsme viděli špičkovou show pro všechny věkové kategorie a triky byly fakt dechberoucí. ☺ Za kratičkou zmínku určitě stojí také jejich skvělé all you can eat. Za pár dolarů jsme se nadlábli fakt královsky (ještě teď je nám při pohledu na fotku těžko :D ).

Celý další den jsme strávili na cestě domů. V USA jsme ještě nakoupili 15L vína, protože bylo v Americe daleko levnější než v Kanadě - celkově je v USA draho, ale některé věci se tu prostě vyplatí.  Hned další týden jsme vyrazili do 400km vzdáleného NP Jasper. V práci jsem v pátek skončil dřív, protože je to fakt dlouhá cesta, ale doma mě čekala Peťa, které nebylo moc dobře a na cestu se necítila. Rozhodli jsme se, že se raději půjdeme vyspat a zkusíme vyrazit časně ráno. O půl třetí jsme už vyjížděli. Chtěli jsme se stavit na benzinku pro kafe a natankovat, ale naprostá většina benzínek byla zavřená a dokonce nefungovaly ani samoobslužné stojany (k čemu tam teda jsou?). Nakonec se nám přece jen podařilo najít jednu otevřenou, a tak jsme s plnou nádrží a kafem vyrazili na 420 km dlouhou cestu. Když jsme přijeli k Peyto Lake, tak bylo ještě dost šero a my se rozhodli, že to nyní vynecháme a vrátíme se tam někdy jindy, za jasného dne. První větší zastávkou tedy byla až Athabasca Glacier na Columbia Icefield. Busem - placenou tour se dá dostat až na ledovec, ale my se šli jen projít. Jako u každého ledovce, i zde byli cedule kam až sahal tehdy a tehdy… Někdy v roce 1890 byl skoro u hlavní silnice a před pár lety byl o dost dál než dnes. A takhle blízko k ledovci jako zde jsme se zatím ještě nikde nedostali. 

Další zastávkou byly Sunwapta falls což byl malý vodopád a pak jsme přijeli k Athabasca falls, což byl ani ne tak vysoký, jako mohutný a divoký proud vody, který padal jen pár metrů níž. Ale spadnout do něj by bylo asi fatální. 

Další, tentokrát trošku delší, byla zastávka na Valley of five lakes. Tady jsme si dali asi hodinku a půl procházku kolem 5 jezer, která měla úplně neuvěřitelné barvy. U jednoho byly také červené ikonické křesla. 

Pak jsme už jeli přímo do Jasperu kde jsme navštívili Maligne Canyon. Hlavně začátek byl super. Voda se valila v hlubokém, úzkém kaňonu ale poté se to změnilo v docela normální procházku kolem obyčejné řeky. Pak jsme se ještě zastavili u Lake Edith a Lake Anete, dvou jezer. Prošli jsme se po plážích a chystali se na setkání po asi 25 letech. Zde v Jasperu totiž žije má kamarádka z dětství - Petra. Nyní se vlastně už ani neznáme, ale stále o sobě víme díky FB a tak jsme si řekli, že nebude špatné se po tolika letech shledat. Setkali jsme se v hospůdce, pokecali…. Bylo to fajn :-) Přespali jsme v kempu nad Jasperem na obrovské planině mezi horama. 

Ráno jsme se zastavili na snídani do Circle K na hotdogy. Takové jsme ještě neviděli. A zřejmě ani někteří Američani ne, protože za náma přišla paní, jestli si může naši snídani vyfotit. Neuvěřitelné :D 

Protože pršelo, tak jsme cestu zpět měli projetou velmi rychle. Zastavili jsme se v podstatě jen u nějakého jezera s ledovcem, poté u krásného vodopádu kde jsem si vylezl až nahoru, a nakonec, když opar, slunce a začínající podzim rozehrál neskutečně duhovou barevnou scenérii nad lesem. Pak už nás čekalo jen Calgary.