Horký úchop, ale jako česká nebinární komunita bychom mohli vymyslet něco lepšího, než ty hloupý X na konci sloves pro indikaci neutrality, jelikož jediný co to dělá aspoň pro mě je, že to v hlavě čtu jako maskulin+'ks'
Nemůžeme udělat funky novozájmeno? Dost lidí určitě studovalo nějaký lingvistický obor
Já pro sebe používám to/ono jako neutrální a celkem mi to vyhovuje (pro mě) ale něco novýho by se určitě taky hodilo
to x na konci je upřímně fakt debilni, ale zároveň ho používám, protože je to asi nejjistější způsob, jak to udělat, aby mě i ostatní označovali správně. každej pes jiná ves a mně zase střední rod mega nevyhovuje a střídání rodů je super, ale hodně lidí pak (u mě) tak nějak prostě přejde jenom na femininum.
celkově je to za mě hrozně komplikovaný, určitě by to chtělo něco nového, nejlíp dobře vyslovitelného.
Maximálně za sebe můžu nabídnout tuhle éňoňůňo tabulku s novozájemenem, co jsem kinda napůl vymyslel kvůli teď už opuštěnému překladatelskému projektu
Samozřejmě by bylo těžký to nějak implementovat, ale aspoň to zní jako divný nářečí a ne něco, co se v češtině nehodí
Začínající lingvist tu👈
Už jsem nad tím taky několikrát přemýšlelx a použít v nějaké podobě písmeno -e jako koncovku (je volná) mi přijde nasnadě. Systém v tabulce výše se mi jeví dobrým začátkem.
Jiná varianta, co mě jednou napadla, by bylo inspirovat se aglutinačními jazyky. Ty fungují tak, že nabalují různé koncovky a afixy za sebe. Tam je to teda komplikovanější, vlastně někdy takhle to, co my máme jako více slov, mají oni jako gramatickou funkci slova jednoho, ale nápad tam byl.
Moc složitý, že jo? Navíc problém s kostrbatou výslovností. No, nedostal jsem se k tomu, abych rozepsal nějakou tu verzi s -e, protože nemám motivaci (jakože, nejsem si jist, jestli by to někdo krom nás tady vyvolených pro nás používal, i kdybychom jim to vysvětlili, je to v podstatě celá nová konjugace/deklinace v jazyku, který špatně toleruje inovace).
Navíc jsem narážela na to, jak by vypadala neutrální podstatná jména; u sloves a adjektiv ten problém většinou není, mají menší vzorovou rozmanitost. Všimli jste si, jak jsem nahoře zaváhal, jestli napsal lingvista, nebo lingvistka a nakonec nezvolil ani jedno? V češtině se spousta jmen přechyluje nepravidelně, resp. variabilně, např. ta podle vzoru soudkyně. Co pak s tím? Uchýlíme se pro jednoduchost k neutrálnímu maskulinu? To už je za mě trochu přežitek, takový jazyk prokazatelně pomáhal udržovat patriarchát (nebo ho reflektuje; nepoznáme, kdo je slepice a kdo vejce). Jenom bodík k zamyšlení (možná jsem na „neutrální“ maskulina po letech přecitlivělá).
Když už bychom to chtěli nějak kodifikovat a se systémem přijít, bylo by blbý, kdyby měl takhle výrazná hluchá místa. Chtělo by to pokrýt i záludné případy, a to už je matroš na seriózní projekt pro víc lidí. Nehledě na to, že bychom nevyhnutelně skončili s několika různými variantami (každému z nás evidentně vyhovuje trošku jiný přístup a pro diverzitu máme pochopení větší než běžný lingvista) a pobrat je všechny gramaticky by mohl být oříšek.
Mně to x nevadí, používám ho, jak jste si všimli, ale je limitující – já ho užívám, jen když píšu, v mluvené řeči nikdy, a naprosto chápu vaše výhrady. V řeči nepoužívám vlastně nic (no, kéžby nic... víte, jak to myslím). Nejsem out nikomu kromě sestry, se kterou vůbec česky nemluvím, a nevím, jestli někdy budu plně venku ze skříně.
S tím x jsem se začal psát, protože jsem to tady odkoukal od někoho z vás. Až na čumblru jsem si totiž uvědomila, že je nás taky fakt kupa různých odstínů kvír a že se navzájem přijímáme bez otázek, to mi strašně pomohlo s jazykovou tranzicí <3 Takže x je za mě pořád symbol svobody a ostatně jako typický znak pro neznámou v rovnici mi do role neutrální koncovky sedělo.
Koncovka -o mi osobně nikdy nevyhovala, přijde mi to, jako bych byla věc nebo zvířátko – ale jsem rádx za ty, co se v ní našli, máte o starost míň. Jediný případ, kdy ji používám pro lidi, je v neformální řeči, kde ji ale mám asociovanou s mužským rodem (su z Moravy a su velké chlap). A podotýkám, že tento nářeční znak není v Čechách přijímán bez úšklebků... takže bacha, abychom se nestigmatizovali ještě na principu multiglosie.
Ale jo, pokud někdo vymyslí nějakou dostatečně údernou verzi, budu jedině ráde (ráde?). Klidně se na tom budu i podílet, kdybychom to třeba udělali formou anket, které novozájmeno se komunitě líbí nejvíc, abychom si mohli navzájem předložit nějaké logické argumenty a podebatovat.
Doteď jsme to tady řídili spíš srdíčky, jak to kdo cítil. To by se samozřejmě taky nemělo vytratit.
V poslední době jsem to xko začal používat míň, na druhou stranu se mi leckdy zdá prostě přirozenější. Měl jsem jedno období, kdy jsem byl fakt v krizi, protože jsem si uvědomil, že miluju češtinu a ona mě na oplátku nenávidí. Přivozovalo mi to hroznou dysforii, muset o sobě mluvit i psát jen v jednom rodě a nemoct se rodu nějak vyhnout. Načas mi dodalo naději, když jsem zkusmo napsal celou povídku vyprávěnou ve 2. osobě, a to aniž bych jedinkrát naznačil pohlaví vypravěčstva (pozn.: substantiva hromadná jsou momentálně něco, s čím experimentuji i v jednotném čísle, protože gramaticky jednotné číslo vlastně jsou). Prostě jsem to všechno udělal opisně, místo „jsi celá zkřehlá“ jsem psal „celé tělo ti obaloval ledový opar jako rituální kouř“ apod. To byla prdel.
Jenže ta opisnost v reálném životě taky není schůdná.
A my potřebujeme něco dostatečně chytlavého. Tohle je prostě moc složité, abych tady psala eseje o půl druhé ráno.














