změť myšlenek

Děkuju ti, žes mi pustil Psí vojáky.

Děkuju ti, žes mě nenutil s tebou spát.

Děkuju ti za všechny komplimenty.

Děkuju ti, žes mi půjčil tričko na spaní.

Děkuju ti, žes mi nabízel rámě, když jsme se opilí potáceli Prahou.

Děkuju ti, žes mi byl inspirací pro mou poezii.

Děkuju ti, žes mi ubalil cigarety, když jsem neměla svoje.

Děkuju ti, žes mi říkal Vílo.

Děkuju ti za otázku “Copak mi povíš zajímavého?”

Děkuju ti, žes mi ukázal, jaký to je trpět, toužit a bít se v zoufalství. 

Děkuju ti, žes mi půjčil Šabachovy Tři vánoční povídky na dlouhou cestu tramvají. (Nevím, kdy - a zda-li vůbec - ti je vrátím.)

Děkuju ti, žes se mnou chtěl jet stopem na výstavu do Budějovic.

Děkuju ti, žes mě nechal zpívat Beatles v Barréčku na Letný. 

Děkuju ti za novoroční přání po třech měsících ignoru. 

a znásilni

pak mě vystrč na mrazivý vzduch a zabouchni dveře před nosem

budu klepat

budu křičet

budu se zalykat slzami

ale ty buď neoblomný a jen sleduj 

jak si rvu srdce zaživa 

jak se dusím

tebou

dus mě

dus mě

- Slečno, dáte si ještě?

- Tak jo.

- Ale já Vás nenutim! 

Však já chci. Chci ještě kolu s rumem

a cigaretový kouř vznášející se jako závoj ke stropu

chci upřímné pohledy do opilých očí

a vážně opile se bavit 

hrát si na filozofy století

předvídat minulost a vracet se do budoucna

snít a pít a smát se přiblblým fórům

vykouzlit ďolíčky

číst čtyřveršové básničky na stěnách toalet a pak je rozebírat

dělat, že jsem poeta a vymýšlet si vlastní

i ty nejpřesnější hodiny prý časem ztratí tempo

a když tys vyrazil vpřed

lesklé, ostré, (avšak) bezvládné

to asi něčí srdce spadlo na dlažbu

roztříštilo se na malé kousíčky

a zůstalo netknutě opuštěné

majitel zřejmě odkráčel pro nové,

aby vyplnil náhlou prázdnotu v hrudi...

Chci sedět v noci na balkóně, kouřit cigarety a číst poezii, filozofovat při upíjení chardonnky, dívat se na hvězdy a měsíc, držet se za ruce a cítit jemné polibky a ráno udělat kávu a toasty s marmeládou, sníst je v neustlané posteli, přivonět si k tvým vlasům, ztratit se v tvých myšlenkách a nesnažit se najít cestu zpět, poslouchat jak dýcháš a jak ti bije srdce a jak mi říkáš Vílo 

pouličních lamp,

malé kapičky lap

do svých zplihlých vlasů.

  Putuj dál, deštník neotvírej již,

staccata deště uslyšíš,

ta připomenou ti

dětské přes kaluže skoky.

  To dítko hravé vyrostlo,

dětství uplynulo jak

dešťová voda ve stoce,

rok po roce.

  Duši tvou nyní víno hřeje

a v koutku úst

cigareta, deštěm zhasnutá,

se ti jen směje.

  A tak putuješ dál,

deštníku ani třeba není,

jen to deště kapek znění