Vlasta Tichá

Italský blendy nepiju, jsem na výběrovku...ale když jsem v agentuře Lemonade psala pro Piazza D´Oro, bavilo mě to moc. Dobrý kafe znamená pro každýho něco jinýho, ale všichni s ním máme spojenou pohodu, vůni a příjemno.

Tohle jsou nejúspěšnější FB posty pro Piazza D´Oro z té doby. Klient dokonce souhlasil se změnou hlavního claimu kampaně, kterou jsem navrhla pro valentýnský post (ano, jsem na to pyšná :-) )

Severozápadní FOMO propsané do článků, třeba o největším ptačím parku v ČR nebo o nejzdravější školce v Evropě, kalendáře akcí na webu a profilů na instagramu i facebooku, které jsem pomáhala zakládat a spravovala jsem jejich obsah i vizuální podobu.

Sledovat dění v milovaném regionu, objevovat krásná místa a potkávat zajímavé lidi snad ani není "práce".

Pro Dramox.cz, což je takový "divadelní Netflix", jsem psala anotace i tiskové zprávy, newslettery (opravdu hodně newsletterů), profily herců, rozhovory, články i reklamní texty a dokonce nové texty na web, aby byly více UX friendly. Vymýšleli jsme zajímavé speciály a akce, aby diváky Dramox pořád bavil.

Kolegyně Nela Miloševič pilně distribuovala moje tiskové zprávy do světa, a to médiím i partnerům, kteří promítali divadelní záznamy ve školách (třeba v rámci povinné četby), v kinech a knihovnách, mimo jiné třeba v rámci minifestivalu Norbertova Ostrava u příležitosti výročí předčasného úmrtí Norberta Lichého, o němž psala i Frekvence1, Blesk nebo Extra.

Do dramotéky jsme za dobu mého působení přidali třeba lahůdky z Činoherního klubu: Lédu s Petrem Nárožným, o které pak psalo mimo jiné Divadlo.cz, moji milovanou Hedu Gablerovou s Ivanou Chýlkovou, jež se také objevila na Divadlo.cz, nebo Dámského krejčího s Ondřejem Sokolem z Činoherního klubu, kterému se věnoval třeba Deník. Z Divadla Petra Bezruče přibyla Lekce Hitchcock (psalo o ní opět Divadlo.cz a Večerní Praha) a také Šikmý kostel - dramatizace bestselleru Karin Lednické, která se stala nejen hitem na Dramoxu, ale i nejsledovanějším představením v českých kinech. Psal o něm například Deník N nebo Hospodářské noviny. Úžasné byly také třeba Hornické vdovy z Národního divadla Moravskoslezského a nechyběla ani klasika v podobě Šaška a královny s Bolkem Polívkou a Chantal Poullain, snově surrealistická Valérie a týden divů z Chebu nebo kultovní besídky Divadla Sklep. O těch psal například pragmoon nebo Deník.

Krásné bylo představení Housle z Ungeltu s Jiřím Langmajerem a Pavlem Liškou, které se setkalo se zaslouženým ohlasem mimo jiné v Deníku na Divadlo.cz a i-divadlo.

Psala jsem také profily herců, namátkou zmíním svoje srdcovky, Danielu Kolářovou, Karla Heřmánka, Arnošta Goldflama nebo Jiřího Bartošku.

Mailů bylo opravdu hodně. Psala jsem o novinkách, posílala tipy, intenzivně jsme komunikovali také s kinaři a knihovnami, kde se promítala některá z našich představení, dělali jsme soutěže, víkendové tipy, tematické speciály (Valentýn, 17. listopad, samozřejmě Vánoce, Silvestr, Velikonoce...). Pár mailových ukázek je tady v samostatném "chlívečku".

Udělali jsme pár pěkných rozhovorů, například se Chantal Poullain, s Petrou Hřebíčkovou nebo Mahulenou Bočanovou. Ten se objevil ve Večerní Praze a na pragmoon.cz.

Přepsala jsem uživatelské texty na webu (nejlépe je to vidět na home page před přihlášením) a zasáhla jsem do UX a microcopy. Spustili jsme také aplikaci pro chytré TV, o čemž informovalo například i-divadlo.

Pečovala jsem o komunikaci filmového distributora Film Europe a kina Edison Filmhub. Moc pěkné výstupy měl třeba dadaistický film Daaaaaalí! Psaly o něm třeba Novinky.cz, taky Radiožurnál, iRozhlas, A2, ale samozřejmě i Cinepur nebo Kinobox či Totalfilm. Objevil s v artZÓNĚ ČT, Daaaaaalí! byl zahajovacím snímkem Dnů evropského filmu 2024 a v tomto kontextu o něm psali třeba na iDNES, v Lidovkách, v Reflexu a v Deníku N.

Francouzská komedie Máme prachy! se dočkala ohlasu mimo jiné v Hospodářkách, na Radiu 1, na protišedi.cz a na Novinkách.

Islandská černá komedie Na cestě s mámou se objevila na Advojce, na Novinkách, ale i na ČT art.

Byla to krásná práce, která zdaleka neobnášela jen tiskové zprávy. Moje anotace dodnes visí na webu filmeurope.cz a kromě klasického PR i placených spoluprací jsem v té době pečovala také o sociální sítě Film Europe a festivalů SCANDI i B2Can.

V kině Edison Filmhub jsme pořádali projekce pro tisk a dokonce minifestivaly, například restrospektivu režiséra Kena Loache u příležitosti premiéry jeho posledního filmu Starý dub. Bavilo nás spolupracovat s dalšími partnery, v tomto případě (festival se jmenoval Svět podle Kena Loache) například s nakladatelstvím PASEKA, které v té době vydalo knihu rozhovoru s Kenem Loachem Dialog o umění a politice. Kromě společné komunikace a soutěží jsme vyrobili například speciální záložku do knihy a limitovanou filmovou edici piva z pivovaru Zichovec.

Troška vlastní umělecké tvorby, zatím jen ochutnávka...ano, výstava bude (březen 2026).

Redakce a úprava struktury i obsahu e-booku pro odbornou veřejnost, zejména L&D a HR manažery.

Komplet pdf ZDE.

Článek pro designový magazín Insidecor.cz o nové výroční limitované edici Hennessy.

Packaging redesign

Nerelizováno. Návrhy redesignu obalů dámských hygienických potřeb Ria. Idea making, copywriting, koncepční spolupráce na vizuální podobě a formě značení (art director Zuzana Soukupová)

Redesign měl být nadčasový a cílit zejména na mladší spotřebitelky, vycházet z aktuálního brand manuálu a strategie značky. Jedním z hlavních úkolů bylo sjednocení a systematizace celého širokého portfolia. zadání znělo také na naming nového typu tamponů. Navrhly jsme názvy For Comfort, Max Comfort, Easy Feel a pojmenování povrchu Satin Touch, resp. Satin Feel.

Ve všech návrzích jsme kladly důraz na snadnou odlišitelnost značky v rámci produktové kategorie a na osobní komunikaci se zákaznicemi. Proto jsme navrhly také texty na vnější i vnitřní strany obalů a podobu single balení tamponů a vložek.

V konceptu SOLID COLOUR jsme zvolily přístup navazující na slogan “Pro menstruaci takovou, jaká je”, s nímž značka již pracuje. Škála odstínů červené, karmínové a růžové barvy komunikuje odvážně, elegantně a žensky, zároveň vnáší do kategorie odvahu a styl. V návrzích jsme pracovaly zejména s minimalistickými ilustracemi produktů a jednoduchým vyobrazením absorpce i doplňkových vlastností.

Koncept BLACK & BOLD navázal na současnou úspěšnou řadu tamponů Ria, jejíž dominantou je černá barva. Jednotlivé typy tamponů jsou odlišené doplňkovými barvami a organickými tvary tak, aby porfolio působilo uceleně a zároveň umožňovalo snadnou orientaci v jednotlivých produktech. Výrazné barevné kontrasty působí odvážně, mladistvě, živě a elegantně.

Naming.

Krásná práce pro krásného člověka :-) 

Pro kamarádku Jitku Ticháčkovou se mi podařilo vymyslet název a značku pro její tvůrčí projekty. Kombinace jejího jména a osobnosti mě nasměrovala k názvu JE TICHO, který ji oslovil a používá ho už několik let. 

https://www.instagram.com/jeticho/

Návrh změny domény Fóra mobilních hospiců z umiratdoma.cz na dozitdoma.cz

Sestřih krátkých scének z domácího prostředí: ​

​ Vidíme dvoje mladé ruce, jak drží ovladače herní konzole, vedle na stolku je popcorn a v pozadí stojan s kapačkou.​

Střih a záběr na manžele kolem 45 let věku, jak spolu leží na lůžku a prohlíží si fotoalbum, usmívají se, na nočním stolku stojí monitor vitálních funkcí. Jeden z manželů je v pyžamu, druhý v domácím oblečení.​

V dalším střihu vidíme holčičku bez vlasů, jak sedí zabalená v dece na gauči a čte mladé mamince z pohádkové knížky.​

V poslední scéně mladí manželé drží v náručí malé dítě a nemocná seniorka se na něj usmívá a drží ho za ruku.​

​

VO: Nemůžeme si vybrat, kdy život skončí, ale máme na výběr, jak a s kým jeho konec prožijeme. 80 % lidí chce raději zemřít doma. Díky mobilním hospicům je to možné. ​

Obraťte se včas na nejbližší mobilní hospic, který zajistí odbornou péči i vybavení. ​

Protože žít i umřít můžeme po svém a mezi svými.​ www.umiratdoma.cz​

Otvírají se dveře do bytu, za nimi nesměle přešlapuje elegantní pán s kosou. Žena ve středních letech (má na sobě papuče - symbol mobilních hospiců) ho zve do bytu a během konverzace se postupně přesunou do obývacího pokoje ke kávě. ​

​ Dialog:​

Podají si ruce a žena říká: „Těší mě.“ Smrťák, mírně v rozpacích, váhavě: „Skutečně?“​

„Ehm, mohu vám nabídnout něco na přezutí?“ (podává mu papuče)​

„Abych vám tu nenašlapal, viďte? Máte to tu hezký. Ještě si tu s dovolením odložím tu kosu.“ (Pověsí kosu na věšák)​ „Samozřejmě. Kávu si dáte?“ „Milerád, děkuji.“ (vchází do obývacího pokoje, sedají si na pohovku, paní nalévá kávu)​

„Heleďte, máte svou práci rád?“​

„No to víte, někdo to dělat musí. Ale když už to musí bejt, jsem mnohem radši takhle doma. Když si na vás lidi udělají čas, víte? Takový to šup, šup někde v anonymním prostředí, to nemám rád. Lepší je to tak nějak podomácku. V klidu. Prostě přijdu, seznámíme se, rozloučíme se s rodinou a jdeme.“​

„Máte to dopitý? Tak pojďte, já vás představím mamince.“​

​ VO/pack: Díky mobilním hospicům můžete strávit poslední chvíle s blízkými v domácím prostředí. S veškerou odbornou péčí a vybavením.​ Oslovte včas nejbližší hospic. Mapu najdete na dozitdoma.cz​