#testoviny

Skoro se stydím tomuhle říkat recept, tak je to jednoduchý. Říkejme tomu tedy spíš nápad. 

Balíček okry (co já vím, cca tak 10 ks) omyjte, jemně osušte, abyste jí neublížili, odkrojte koneček a celé nakrájejte na cca 1 cm silné špalíčky, prostě tak nějak přiměřeně. Na řezu má okra krásný hvezdičkovitý profil se semínky a vylučuje slizovatou šťávu. To je všechno v naprostém pořádku a dělá to okru okrou.  Při tepelné úpravě vám ta slizovitá šťáva pokrm krásně spojí, ale nebojte, není jí tak moc (a kdyby existovalo hezčí slovo pro tu konzistenci než sliz, víc byste se na to těšili, ale v tomhle má čeština prostě mezeru, no). 

Pokud trváte na tom, že sliz u vás v kuchyni (natož na talíři a v puse) nemá v žádném případě co pohledávat, jediná šance je krátce okru povařit nenakrájenou, jinak máte smůlu...a sliz. 

Ovšem za zmínku stojí, že tam, kde si slizu patřičně cení, se okra dokonce používá i jako zahušťovadlo, např. rozvařená v gumbu, které mlsají labužníci v jižní Louisianě a které rozhodně potřebuju zkusit, i kdybych si pro ně měla dojet (cajunskou i kreolskou variantu, mňam!). Ale třeba mi ho někdo někdy uvaří ;-)

Tak popojedem...čerstvý zelený pepř (taky ze Sapy) rozmělněte v hmoždíři. Nemusíte z toho dělat kašičku, jen aby se uvolnila vůně, chuť a vypadalo to krásně. Já jsem použila cca dva trsy zelených kuliček, ale pokud se se zeleným čerstvým pepřem ještě neznáte, ochutnejte vzorek a sami udělejte to závažné rozhodnutí stran množství. Věřte mi ale, že nepálí - naopak je jemňoučký, voňavý, a ta jeho pepřovitost vás jen zlehýnka pošimrá na jazyku, takže se ho nemusíte ani trošku bát. Jen ať to krásně voní a má to koule! Teda kuličky.

Poznatek: hmoždíř je pak jemně mastný, hmmm, zajímavé :-)

Uvařte si v osolené vodě kvalitní pastu čili nudle, já jsem zcela neoriginálně použila svoje oblíbené tagliatelle od Čerstvá pasta. Trošku vody z těstovin si můžete schovat na podlití při finální úpravě.

Na másle (a nešetřete!!) necháte jen lehce zavonět rozmělněný zelený pepř, přihodíte okru a mícháte. Začne to krásně slizovatět, a to je přesně ono!

Přidala jsem ještě trošku přepuštěného másla ghí, se kterým teď dost vařím a mohu jen vřele doporučit - nepřepaluje se, má super chuť a prostě je celkově boží. Prý i zdravější, ale to je detail.

Míchejte, dokud vám to prostě není sympatický. Okra je vynikající, když je příjemně al dente, čili na skus. Tak to skousněte a uvidíte.

Přidejte uvařenou pastu (samo taky al dente) a trošku vody, případně ještě kousek másla nebo ghí. Pasta se nesmí připalovat, mělo by to čvachtat (ne zas moc!) a na pánvi nebo v hrnci by se vám to mělo snadno promíchávat a hezky klouzat.

Bezva, máte skoro hotovo - šup s tím na talíř, přihoďte pár hoblinek parmazánu a teď pozor, přijde tajná přísada - zakápněte to přímo na talíři pár kapkami čerstvé limetkové šťávy. Věřte mi, je to boží a dá to celému jídlu šmrnc. Okra si totiž s kyselým moooc hezky rozumí.

Jo, standardně jsem to zapomněla osolit, takže jsem přisolovala na talíři :-) Ale i tak to bylo vynikající.

Brou chuť a zas někdy!

Jo, a ještě co že je vlastně ta okra:

Wikipedie tvrdí, že Okra je zelené jedlé oplodí plodů ibiškovce jedlého, známého též jako proskurník jedlý nebo ibišek jedlý. Někdy se jako okra označuje celá rostlina. Rostlina pochází z Afriky či z Asie a pěstuje se v tropických, subtropických a teplých oblastech po celém světě. O vaření jsem už psala něco výše, každopádně bonus je, že nezralé plody okry lze též sterilovat - mě ale víc zajímá, že se tady už dá sterilovaná okra taky koupit (doporučuji třeba obchody se středomořskými dobrotami, arabské potraviny atd.. Tip pro Pražáky: Myslíkova ulice). Je to dobrota jen tak na mlsání, třeba jako olivy, ale chuť je samozřejmě jiná, se holt musí zkusit.

Ve východním Středomoří se okra používá v dušených pokrmech se zeleninou a masem, mají ji ale rádi i v západní Asii, severní Indii, Pákistánu a v Karibiku - tam z ní prý často kuchtí polévku s rybou.