Mámou podle Kristíny Farkašové
O knížku Som mama (a její pokračování) jsem několikrát musela zakopnout na sociálních sítích, než jsem se odhodlala si ji přečíst. Tyhle tematické matkoknihy (já jsem máma, kdo je víc?) nejsou zrovna můj šálek čaje, ale Farkašová o mateřství píše s nadhledem a vtipem, takže až na pár nutných klišé je to prima oddechovka ke kojení a v některých prohlášeních jsem se fakt viděla.
Navíc to byla moje první zkušenost se čtením ve slovenštině. A jo, přiznávám, že to bylo proto, že mě nějak vůbec nenapadlo se kouknout, jestli tahle kniha třeba nevyšla česky. Vyšla. Ale to neva, ve slovenštině aspoň víc vyniklo autorčino rozhodnutí používat výraz kojit místo dojčit. Tleskám jí za to, protože dojčit je fakt děsný slovo, a pobavilo mě to, že to tak vnímá i Slovenka :)
Že je máma žena, která už vůbec nikdy není sama, je nasnadě, ale zajímavé jsou i další poznatky z téhle knihy, kterou slupnete jako malinu, a pokud jste aspoň trochu matka nad věcí, pobaví vás. Nečekejte žádné velké literárno, ale především vtipné mateřské postřehy. Třeba že máma v supermarketu třese nákupním vozíkem, jako by šunka a rohlíky v něm plakaly a nechtěly spát. Já se ještě k tomu neustále pohupuju ze strany na stranu. A Péťa se jednou přistihl, jak třese mobilem, jako by ho chtěl ukonejšit ke spánku, takže tohle všechno se nejspíš netýká nutně jen matek... :D Máma taky slyší pláč dítěte, i když miminko nepláče. Například ve sprše. Pravidelně ji vypínám, protože mám pocit, že se Ema určitě vzbudila a řve. Večerní hygiena se pak může díky opětovnému vypínání a zapínání tekoucí vody kapku protáhnout.
Máma se taky prý v kině dožaduje, aby ztišili zvuk, nebo se vzbudí dítě, které spí v postýlce na druhém konci města. Been there, done that. Teda ne v kině, ale pravidelně mám pocit, že hlasité zvuky Emu budí, a měli bysme doma jen šeptat. Stěhování do nového bytu bylo požehnáním pro náš vztah, protože Ema spí teď ve svém pokojíčku, a když si my jdeme lehnout, nemusím už Petra obviňovat z toho, že hlasitě dýchá a budí naše miminko. Myslím, že mě od té doby má mnohem radši. Péťa, ne to miminko, miminku to nejspíš dost putna :D Každopádně i tak teď zavírám dveře do obýváku, když si pouštíme nějaký film. Co kdyby ji to přes jen jedny zavřené dveře do pokojíčku a dlouhou chodbu vzbudilo, že jo…
Další zajímavá teorie je o karmě lidí, kteří dělají hluk (jak jste si možná mohli všimnout, hluk je pro matku opravdu velké téma...). Každá máma prokleje člověka s vrtačkou nebo popelářské auto, které přijede pod vaše okna v okamžiku, kdy dítě usne. Tohle prokletí se pak prý přenese na děti všech těchhle hlukotvůrců, vrtačů a troubičů. Takže podle autorky, pokud vaše miminko pořád pláče, jeden z vašich predkov trúbil, vŕtal alebo bol smetiar. To mě fakt pobavilo, protože mě tihle lidi, co hlučí třeba na ulici vedle kočárku, spravedlivě mateřsky rozčilujou (víc tady).
Zkrátka a dobře, jak už jsem psala v úvodu, když chcete na chvíli vypnout a přečíst si nějakou zábavnou mateřskou jednohubku, Som mama je podle mě dobrá volba. Na nic si nehraje, na city brnká jen přiměřeně, a to je podle mě u knížek podobného typu fakt důležité. Je prima si číst, že někdo má občas podobně pošahaný nápady a úvahy jako vy :D A na závěr si taky uvědomíte, že být mámou je zkrátka neskutečně boží dobrodružství.
