#psani

reblogujte, ať všichni ví, že si s váma maj konečně herdek začít povídat o vašich fanfikcích a povídkách!!!

zahalení tmou a přesto jsi četl v mých očích jak v knize, jak kdyby se ti samy otáčely stránky. mý oči ti otevřely dveře do mě. viděl jsi všechnu bolest, strach, obavy, radost, upřímnost a lásku. to co nikdo jiný v mých očích neviděl, protože se nedíval. a ty ses smál jak lehké to je, jak tě nechávám číst i mezi řádky a přitom jsi sám otevřená kniha. prázdný oči, ale všechny úsměvy, doteky, polibky, to vše dokazuje mně, že jsme vlastně úplně stejní, že nerozumíme sami sobě, ale že si rozumíme spolu.

co když na tebe nikdy nezpomenu? co když celý svůj život nebudu moct dát své srdce někomu jinému, protože to nebudeš ty? co když budu spát s někým kdo by mi dal všechno, ale myšlenkami budu stále s tebou? co když tě náhodou potkám na ulici a mě pohltí všechny ty pocity když znovu uvidím tvé oči? co když první věc na kterou pomyslím až promluvíš bude že tě stále miluju? co když to řeknu nahlas? co když se na mě budeš dívat tak jako ses vždy díval když jsi mě chtěl políbit? a co když mě políbíš? co když oba zapomeneme na celý svět když se naše prsty znovu propletou? co když ten pocit nezmizí nikdy? a jí vím že nezmizí. protože co když si nikdo jiný nebude vědět rady s mým smutkem? co když mě nikdo jiný neudělá tak šťastnou jako ty? protože já vím že ne, vím, že jediný kvůli komu dokážu udělat cokoliv jsi ty a že pro mě nikdo jiný neexistuje. jenže co když to tak nebude u tebe? co když...