#provokace

Dopingový skandál: Rusko provokuje německého novináře

Německý novinář Hajo Seppelt připravil pro veřejnoprávní televizi ARD reportáž o státem podporovaném dopingu mezi ruskými vrcholovými sportovci. Brzy poté byl ruskou televizí požádán o rozhovor. Z toho se však, jak píše Die Welt, rychle vyklubala provokace. V pátek odvysílal ruský televizní kanál Rossija 1 záznam sporu dopingového experta WDR (součást ARD) s televizním štábem stanice, která se s…

Páv machruje na kohouta

Heslem dne je, zdá se mně, provokace. Kdekdo chce provokovat kde koho: slovy, gesty, letáky, články. Hlasy ze zostřují a vybízejí druhého k tomu, aby se projevil. Celý problém je však ten, že provokace je uliční záležitost. Nikdy nepovede k tomu, aby si dva lidé sedli tváří v tvář a nalezli společnou cestu.

Provokace se skutečně usídlila hluboko v moderní civilizaci. Její jakobínský genom vede přes různé halasné výpady proti třídám, rasám či náboženstvím až po vlastně stále sobě si k nerozeznání podobné bojůvky potulující se ulicemi a vybíjející skla obchodů. S tím rozdílem, že jednou jsou to podniky Židů, jednou kapitalistů, jednou jsou to náboženské chrámy. Provokativní je ale i reklama, která si nevystačí jen se senzuální evokací, sexualitou, násilím či sladkostí. Prostřednictvím gamifikace a různých metod zaujetí druhého člověka vstupuje do našeho soukromého prostoru v podobě pouličních prodejců, elektronických klikátek a her nebo událostí a akcí, které člověku připravují frenetický program. Provokativní je umění, které si vystačí s rozkladem, krví, politickým gestem, chce ale prostě jen vybudit diskuzi, vyprovokovat zájem, chce, aby na ně divák reagoval.

V moderním světě zahlušeném provokací je provokace fašistické mládeže, radikálů srocujících se proti Romům, imigrantům či “feťákům” a “sockám” jen další ze složek obecného roztříštění pozornosti a soustředění. Byl jsem na brněnské manifestaci solidarity s uprchlíky a mezi jednotlivými řečníky byl značný rozdíl: někteří přicházeli se snahou povzbudit myšlení a hledat cestu ke spolupráci, jiní by nejraději naběhli na demonstraci oponentů vyprovokovat je k souboji.

Tam, kde se lidé provokují, není možné hledat soulad a smír. Tam není místo pro porozumění, ale ani pro chvíli, kdy se člověk zklidní a přemýšlí. Abychom mohli konstruovat argument, abychom mohli číst skutečnost kolem nás, abychom se mohli pokusit pochopit situaci, v níž se nacházíme, potřebujeme čas. Čas na rozhovor, čas na rozmýšlení, čas na to připravit si vlastní názor. Tam, kde je po nás požadováno, abychom okamžitě jednali, kde jsme provokováni k tomu, abychom reagovali - je jedno jak, tam není možné něco skutečně hledat a nacházet. Tam je možné jen roztržitě vykřikovat a bít se po hlavách transparenty nebo reklamními deštníky.