Když je radost a láska sdílená, je dvojnásobná.

We live for days off.

Když si jdete k někomu postěžovat, nechcete slyšet nevyžádané rady. Chcete, aby pro vás jenom byl.

Chodit k volbám by měla být národní povinnost.

Přijímej samu sebe takovou, jaká jsi. Miluj se. Žij.

Jestli existují paralelní světy, kdo a co bych tam byla?

Kam jsme to dospěli? Těšíme se na nemoc, o které dostaneme certifikát, abychom mohli žít plnohodnotný život.

Nejsou to jenom matky, které ovlivní psychiku dítěte, jsou to i otcové. Nepomohly mi ani sezení, ani prosení, ani po zlém, ani po dobrém. Pomohlo mi až odstřihnout jejich toxicitu ze života a nepustit je zpátky. Ano, chybí mi to, co mi nedali, a pořád když vzpomínám, tak mi tečou slzy… Ale už mi neničí můj život a mojí duši. Konečně můžu dýchat.

Přesvědčovat samu sebe, že jsem vlastně šťastná, je stále těžší a těžší.

Pořád přemýšlím o tom, co je mým posláním a co budu v životě dělat. Je mi 25 a ještě jsem na to nepřišla… Tak kdy?