#pracepomaterske

Neplacené volno, na které máte ze zákona nárok, definují „závažné osobní důvody“, na které zákoník práce myslí v paragrafu 199/1. Váš plánovaný dvouměsíční pobyt v Karibiku mezi ně samozřejmě nepatří, nicméně i v tomto případě existuje možnost, že se se svým zaměstnavatelem domluvíte, a to nejlépe písemnou formou.

Na svatby a pohřby

Nejčastějšími „osobními důvody“, na které zákon myslí, patří vlastní svatba, kdy máte nárok na dva dny volna. V den obřadu jde o volno placené, další den neplacené. Zákon počítá i s poměrně výjimečnou situací, jakou je svatba vašich rodičů. Zaměstnané děti novomanželů mají nárok zúčastnit se obřadu a zaměstnavatel jim pro tento účel musí poskytnout neplacené volno.

Další radostnou událostí, na kterou zákon myslí, je narození dítěte. Budoucí otec má nárok na náhradu mzdy za dobu potřebnou k tomu, aby budoucí mamince poskytl doprovod čili transport do porodnice. Totéž platí i pro doprovod z porodnice. Pokud však chce, tak jako většina dnešních otců, zůstat u porodu a pak s nově narozeným miminkem a partnerkou nějaký čas, náleží mu sice volno, v tomto případě ale již neplacené.

Obdobná situace nastává i v případě úmrtí a pohřbu vzdálenějšího člena rodiny, například tety nebo bratrancovy manželky. Nejbližší členové rodiny budou pro účely organizace a účasti na pohřbu čerpat volno placené, vy neplacené.

Kalamity, přesuny a nemoci

Další ze situací, kdy můžete čerpat zákonem stanovené neplacené volno, je stěhování. Pokud se tedy nestěhujete na popud zaměstnavatele. V takovém případě by vám totiž náležely dva dny volna placeného. Měníte-li místo svého bydliště sami, vzniká vám nárok na dva dny neplaceného volna.

To můžete čerpat také v případě nepřekonatelných překážek v dopravě do zaměstnání (povodně, dopravní nehody, sněhové kalamity) nebo pracujete-li například na základě dohody o pracovní činnosti a potřebujete pečovat o nemocné dítě. Při práci na dohodu o pracovní činnosti totiž nemáte ze zákona nárok na „ošetřovačku“, neplacené volno vám však zaměstnavatel poskytnout musí.

Zákon myslí i na čas, kdy opouštíte stávající a hledáte si nové zaměstnání. Ve výpovědní lhůtě máte za tímto účelem nárok na půlden neplaceného volna týdně po dobu maximálně dvou měsíců.

Kdy se můžete dohodnout?

Nad tento zákonný rámec může nastat celá řada situací, kdy neplacené volno potřebujete nebo chcete. A tady už se pohybujeme v prostoru určeném pro dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Chcete-li se vydat na cestu kolem světa nebo vám jen nezbývá žádná dovolená třeba na dobu jarních prázdnin vašich dětí, můžete se se zaměstnavatelem dohodnout na neplaceném volnu.

Také méně radostná, ale o to častější varianta, kdy jste již vyčerpala rodičovský příspěvek, ale vaše dítě nevzali z kapacitních důvodů do školky, nabízí možnost vyřešit tento problém se zaměstnavatelem předem formou neplaceného volna. Existují samozřejmě i případy, kdy vám zaměstnavatel z provozních důvodů nemusí vyjít vstříc. Pokud se dohodnete, raději všemu dejte písemnou formu, abyste předešli možným sporům o placení pojistného.

Kdo to zaplatí?

V případě neplaceného volna, které garantuje zákon, se pro vás oproti běžnému odpracovanému měsíci nemění nic a veškeré povinné zaměstnanecké odvody leží na bedrech zaměstnavatele. Pokud si ale se zaměstnavatelem dohodnete extra neplacené volno, nemusí být vždy tak úplně zdarma. Vše záleží na vzájemné dohodě.

V případě daně z příjmů a sociálního pojištění není co řešit: Pokud nevyděláváte, nemusíte je platit. Pochopitelně vám v tomto období ale nevzniká nárok na nemocenskou. Minimální zdravotní pojištění ale ze zákona platit musíte. Jeho výše se pro účely, kdy nemáte žádný příjem, počítá z minimální mzdy – od 1. ledna 2016 je to 13,5 procenta z částky 9 900 Kč.

V českém sociálním systému existují dvě různé dávky, které obvykle lidé označují jediným slovem – „mateřská“.

První z nich se oficiálně jmenuje peněžitá pomoc v mateřství (PPM) a čerpá se ze systému nemocenského pojištění po dobu 28 týdnů péče o dítě, popřípadě 37 týdnů péče o dvojčata či vícerčata. Aby vám na PPM vznikl nárok, musíte splnit několik zákonných podmínek a její výše se zjednodušeně řečeno odvíjí od toho, jak moc jste do systému v posledních dvou letech přispěla. Neboli od výše vašeho platu.

Druhá dávka, na kterou vám vzniká nárok automaticky tím, že porodíte, se jmenuje rodičovský příspěvek (RP) a vyplácí se ze státního rozpočtu jakožto sociální dávka. Ten můžete čerpat až do čtyř let věku dítěte a jeho celková výše činí 220 000 Kč.

Kdo má na co nárok?  

Odcházíte-li na mateřskou ze zaměstnání a zaměstnavatel za vás platil nemocenské pojištění, je nanejvýš pravděpodobné, že na PPM dosáhnete. Smyslem dávky je „nahradit“ váš stávající příjem a vyplácí ji Česká správa sociálního zabezpečení.

První podmínkou, kterou musíte pro získání PPM splnit, je účast na nemocenském pojištění po dobu alespoň 270 dní v posledních dvou letech. Druhou je pak povinnost být v systému nemocenského pojištění v den nástupu na mateřskou, tedy být v té době zaměstnaná. Ale pokud vám pracovní poměr skončil například dva měsíce před odchodem na mateřskou, stále máte na PPM nárok, a to díky existenci tzv. ochranné lhůty. Ta běží 180 dní poté, co vám zaměstnanecký poměr skončil.

Pokud jste ovšem byla před nástupem na mateřskou dlouhodobě nezaměstnaná, výše uvedené podmínky nesplňujete a dostanete rovnou rodičovský příspěvek. Počítejte s tím, že bude nižší.

Kam a s jakým lejstrem?

PPM můžete začít čerpat 8 až 6 týdnů před porodem. Formulář, který k tomu potřebujete, se jmenuje „Žádost o peněžitou pomoc v mateřství“ a dostanete ho od svého gynekologa. Ten vyplní část A včetně předpokládaného termínu porodu, na vás pak jsou údaje v části B. Vyplněný tiskopis předáte zaměstnavateli.

Správa sociálního zabezpečení, kam tento formulář následně doputuje, má na jeho zpracování měsíc. Pokud porodíte předčasně, můžete zažádat i zpětně (dle zákona až 3 roky) a následně čerpáte PPM od data narození vašeho dítěte/dětí po dobu 28/37 týdnů. Po uplynutí této doby přecházíte na rodičovský příspěvek.

O ten zažádáte – stejně jako maminky, které nemají nárok na PPM – na krajské pobočce úřadu práce v místě trvalého bydliště. Kromě formuláře „Žádost o rodičovský příspěvek“, který si můžete buď stáhnout na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí nebo vyplnit na místě, budete potřebovat ještě rodný list dítěte a občanský průkaz. Pozor! Úřad vám rodičovský příspěvek může vyplatit max. tři měsíce zpětně, tak jeho návštěvu příliš neodkládejte. Rodič si zpravidla může nastavit, za jak dlouho chce „svých“ 220 000 Kč vyčerpat – od dvou do čtyř let.

A co tatínkové?

I tatínkové mohou být „na mateřské“, s maminkou se mohou „vystřídat“ nejdříve šest týdnů po narození dítěte. V tomto případě potřebujete tiskopis „Žádost o peněžitou pomoc v mateřství“ při převzetí dítěte do péče, který dostanete buď na každé okresní správě sociálního zabezpečení, nebo na webu ČSSZ. Zároveň je třeba, aby tatínek s maminkou uzavřeli písemnou dohodu o péči o dítě, podpis matky musí být úředně ověřen (zdarma na ČSSZ). Oba „papíry“ odnesete na příslušnou pobočku správy sociálního zabezpečení. S žádostí o rodičovský příspěvek postupují tatínkové stejně jako maminky.

Zeptejte se svého úředníka

Pro ajťáky i maminy

Coworking vymysleli v roce 2005 v San Franciscu, rychle se rozšířil také po Spojených státech i v Evropě. Velmi populární je také v Indii, Hongkongu a Singapuru. Do Čech dorazila idea sdíleného pracovního prostoru v roce 2009 a dnes najdete stále pestřejší nabídku těchto prostor po celé republice.

Není se co divit, že rostou jako houby po dešti. Pro „volnonohaře“, ajťáky, designéry, architekty a další samostatně pracující profesionály, kteří nepotřebují reprezentativní kancelář pět dnů v týdnu, jsou skvělou alternativou práce z domova a schůzek po kavárnách. Stejně jako pro lidi, kteří rozjíždějí nový projekt a v neposlední řadě také pro maminky malých dětí, které obvykle doma pracují, když jim děti spí. A proto stále více těchto komunit nezávislých profíků nabízí hlídání dětí v herně, zatímco vy pracujete ve vedlejší místnosti.

Nejste v tom sama

Sdílené kanceláře specializované právě na maminky, které se snaží sladit profesní a rodinný život, nabízejí hlídání i těch úplně nejmenších dětí a pronájem pracovního místa nebo rovnou celé kanceláře již od 50 korun za hodinu (často dokonce s tím, že hlídání je zdarma).

Kromě klidu na práci ve sdílené kanceláři najdete i něco mnohem cennějšího – spřízněné duše. Maminky, které s malými dětmi pracují, u nás bohužel stále ještě narážejí na nepochopení a občas i odsudky okolí. V coworkingovém prostoru potkáte další ženy, které jsou na tom podobně jako vy, kreativní lidi, ty, kdo možná řeší stejná dilemata, profesní i lidské problémy a možná trpí výčitkami jako vy.

Nemluví, ale poradí si

Každá matka, která pracuje doma, je totiž má. „Od práce jsem odbíhala k dětem a v čase, kdy jsem se věnovala Kristýnce, mi myšlenky odbíhaly k práci. Žila jsem v chronickém pocitu dluhu,“ říká třiatřicetiletá grafička na volné noze Petra, která prostě o některé své klienty kvůli mateřství nechtěla přijít. „Když jsem objevila coworking, najednou jsem po pár hodinách odcházela z kanceláře s čistou hlavou a natěšená na to, jak si budu s dcerou stavět lego.“

Podle mnohým maminek je zkušenost s herničkou ve sdílené kanceláři skvělá i pro děti. „Když měly děti mých kamarádek nastupovat do školky, pořád jsme řešily jejich obavy, jak to ta prťata zvládnou,“ popisuje další zastánkyně coworkingu Lucie. „A já věděla, že můj tehdy dvouletý syn žádné problémy mít nebude. Sice neuměl mluvit, ale za tu dobu, co jsme spolu chodili ‚pracovat‘, se naučil řešit nejrůznější situace a vycházet se svými vrstevníky, staršími dětmi i s miminky. Bylo to skoro, jako by vyrůstal v komunitě,“ dodává Lucie.

Změňte to!

Navíc – potřebujete-li s něčím poradit, je dost pravděpodobné, že v coworkingu najdete někoho, kdo už ví, jak na to. Také pravděpodobnost, že získáte nové kontakty, ať už pracovní či soukromé, je vysoká.

Zdeněk Rudolský, jeden ze zakladatelů pražského HUBu, říká, že situace, že se z coworkerů stanou společníci, jejich podnikání coworkingový prostor „přeroste“ a oni odejdou do „velkého světa“, není dle jeho zkušeností nijak neobvyklá.

Coworking je zkrátka skvělým řešením pro vás i vaše dítě. Vy pracujete, děťátko se baví a zároveň učí sociálním dovednostem. Pokud potřebuje maminku, je tu cobydup. Nikdo nemá výčitky ani trauma z dlouhého odloučení. 

Ačkoli existuje celá řada zákonných prostředků, které by vám měly zaručit, že po rodičovské opět nastoupíte na své původní místo, praxe je poněkud odlišná. Nechme stranou, nakolik je takové jednání morální, a soustřeďme se nyní na možnosti, které máte.

To, že se žena po rodičovské ocitne v profesním vakuu, není nic neobvyklého. Zkuste se ale na celou situaci podívat jako na příležitost ke změně. A prvním krokem, který byste měla na cestě k novému profesnímu uplatnění udělat, je zaregistrovat se na „pracáku“.

Peníze až na prvním místě

Hlavním důvodem, proč návštěvu na úřadě neodkládat, jsou peníze. Nárok na podporu v nezaměstnanosti máte, pokud jste v uplynulých dvou letech odpracovala alespoň 12 měsíců. Pokud jste tedy pobírala rodičovský příspěvek, počítá se vám podpora z průměrné mzdy a nárok na její pobírání máte prvních pět měsíců po registraci na úřadu.

Kromě toho za vás stát hradí zdravotní pojištění a odpustí vám sociální pojištění, a to po celou dobu evidence v registru uchazečů. Po uplynutí doby, kdy budete dostávat podporu, si navíc můžete přivydělat polovinu měsíční mzdy a přitom zůstat v registru uchazečů o zaměstnání.

Čím nakrmit šimla

Na první návštěvu čili registraci na úřadě práce se vydejte tam, kam spadáte podle trvalého bydliště. Další návštěvy je možné si dohodnout i na jiné pobočce, která je pro vás dostupnější. Při první návštěvě vyřídíte „papíry“ – tedy vyplníte Žádost o zprostředkování zaměstnání a Žádost o podporu v nezaměstnanosti, předložíte doklad o ukončení pracovního poměru a ukončení rodičovské dovolené (ten by vám měl přijít automaticky poštou).

Pro přiznání podpory budete potřebovat ještě zápočtový list. Jestliže jste při ukončení pracovního poměru získala odstupné, doložíte tuto skutečnost dokladem od zaměstnavatele a podpora vám začne běžet až po uplynutí doby, kterou odstupné pokrývalo. Tím by měl být úřední šiml řádně nakrmen a vy zaregistrována jako uchazečka o zaměstnání.

Víme, že vás nechtějí

Co se bude dít dál, záleží na vaší konkrétní dohodě s konkrétním pracovníkem úřadu, který vás dostane na starost.

„Když jsem se v této situaci cca před rokem ocitla já, moje referentka mě nechávala celkem ‚žít‘. Na úřad jsem docházela jednou za šest týdnů a schůzky probíhaly velmi formálně. Pro novinářku žádné místo mezi nabídkami úřadu nikdy nebylo a paní referentka působila spíše jako hodná teta, co mi drží palce,“ líčí sedmatřicetiletá Julie, která skončila bez práce jako svobodná matka s šestiletým synem.

„Říkávala mi: ‚Víte, ony ty ženský s dětma to mají těžký. Víme, že je nikdo moc nechce. Ale vy si nějak poradíte, že?‘ Možná to zní hrozně, ale mně nakonec ten její přístup vyhovoval,“ doplňuje Julie, která již dnes opět pracuje. „Rozhodla jsem se to risknout, zařídila si živnostenský list a jsem na volné noze. Jsou to nervy, ale jde to.“

Ale existují i jiné příběhy. Pětatřicetiletá Tereza, která před dětmi pracovala jako celní referentka, dostávala na každé schůzce dlouhý seznam firem, které musela obcházet a pak předkládat „raport“, co všechno pro nalezení nového zaměstnání udělala. A výsledek? „Nakonec mě přijala firma, která v mém mateřství nevidí nepřekonatelný problém. Jsem zase šťastná a zaměstnavateli úplně oddaná,“ říká. Asi ne náhodou je ředitelkou této osvícené firmy žena – matka.

Berte to jako příležitost

Ze „zkrachovaných existencí na pracáku“ se tedy ve finále vyklubaly dvě opět fungující, pracující ženské. Proto nevnímejte momentální zoufalou situaci jako tragédii a využijte všech možností, které vám stát nabízí.

Rozhodně není žádný důvod k panice. Assessment centre neboli hodnoticí centrum není žádným personalistickým výstřelkem posledních let. Navzdory názvu to není ani tak místo jako spíš proces. Ten může probíhat buď ve školicím centru, firemní zasedačce, nebo třeba v pětihvězdičkovém hotelu. Nečekejte nějakou hru na pionýrský tábor ani žádné ponižování uchazečů – ve zkratce jde o to, aby uchazeči o nabízené místo ukázali, co v nich je a není.

Při klasickém pohovoru totiž personalisté neodhalí nic o tom, zda a jak moc jsou uchazeči schopní spolupracovat v týmu, nakolik jsou přirozenými lídry nebo inovátory. Kdo z nich je pečlivý a důsledný, kdo zase srší kreativitou nebo vyvolává chaos. Podle psychologů nikdo nedokáže skrývat svou skutečnou osobnost déle než dvě hodiny. A v tom to celé je. Takže stačí zůstat v klidu a jednoduše být sami sebou.

Dřív než vám dáme zbraň

Nejstarší dochovanou zmínku o assessmentu je možné najít ve Starém zákoně v knize Soudci. Podle biblického textu vedl první „hodnoticí centrum“ Bůh společně s králem Izraelitů Gedeonem při sestavování armády.

Těžko říci, zda právě tato pasáž inspirovala německého psychologa Maxe Simoneita, který ve třicátých letech minulého století vytvořil techniku assessmentu jakožto síto pro budoucí důstojníky wehrmachtu. To mělo oddělovat zrno od plev, aby Němcům neprošla základním výcvikem úplně neschopná banda převlečených pacifistů. (Protože by je neodhalili včas při odvodu neboli pohovoru a přišli by na to až na bitevním poli.)

A jelikož jednou z věcí, kterých se za války nedostává, je čas, záhy otevřely svá assessment centra i americká a britská armáda. Válka skončila, assessment ale zůstal. Americký telekomunikační gigant AT&T v padesátých letech postavil a otevřel vůbec první hodnoticí centrum v privátním sektoru – budovu nazvanou jednoduše The Assessment Centre, kde si za pomoci metodiky, která ovlivnila personalistiku po celém světě, vybíral své zaměstnance.

Assessment centra v současné době neslouží jen k náboru nových, ale i k rozvoji stávajících zaměstnanců. Některé firmy tímto způsobem testují výhradně absolventy, kteří nemají žádné pracovní zkušenosti, nebo nabírají lidi na pozici trainee. Jiné tak třeba rozdělují stipendia mezi své zaměstnance-studenty, rozdělují mimořádné úkoly nebo nabírají management.

Co vás v centru čeká?

Assessment vždy hodnotí nejen personalista, ale i několik dalších lidí – externí HR, management společnosti a váš budoucí nadřízený. Celá skupinka sleduje kandidáty, kterak si poradí s různými na míru ušitými testy (včetně osobnostních) a úkoly, které mají ukázat schopnosti a mentální kapacitu každého z uchazečů.

Úkoly jsou navrženy tak, aby do určité míry simulovaly různé aspekty nabízené práce a pracovního prostředí, a tím umožňují kandidátům dokázat, jak moc se na konkrétní místo hodí zrovna oni. Je pravděpodobné, že vás čeká nějaká ta „bojovka“, ale asi nebudete zrovna běhat po lese. Místo toho můžete s ostatními kandidáty třeba skládat lego.

Možná právě proto, že jsou technické možnosti takové, je o to těžší práci najít. Pro zaměstnavatele je výběr z vhodných kandidátů klíčový, a tak bývají vyzbrojeni celou armádou pracovníků HR. Proti ní se každý, kdo hledá práci, musí cítit v oslabení. Být v oslabení však neznamená prohrát!

Upravujte svůj životopis

Jedním z nejdůležitějších z kroků při hledání práce je připravit si kvalitní životopis. S jeho sestavením jistě pomůže nejedna internetová stránka, zásadou číslo jedna je ale nemít pouze jednu jeho verzi, nýbrž údaje vždy modifikovat vzhledem ke konkrétní pozici. Statisíce životopisů ročně končí nepřečtené v koši, protože nesplňují třeba jen základní náležitosti.

Zalinkujte se!

S hledáním pracovních příležitostí pomáhá největší profesní síť na světě LinkedIn. Je to něco jako „pracovní Facebook“, ale bez všech těch zbytečností. Pomocí tohoto portálu vás potenciální zaměstnavatelé mohou oslovovat na základě vašeho profilu, stejně tak i vy můžete kontaktovat firmy, které vás baví. 

Podobným způsobem fungují i nejrůznější pracovní portály, jako například Jobs.cz. Pracovní nabídky zde vyhledávají zdarma díky klíčovým slovům, portál umí zprostředkovat i mnohé nadstandardní služby.

Další možností je kontaktovat personální agentury. Do jejich databází se zpravidla dostanete na základě velmi podrobné charakteristiky vašich schopností, možností i zkušeností, taková služba ovšem není zadarmo. Výhodou personální agentury je spolehlivé odfiltrování nežádoucích míst, jimž se při hledání na internetu nevyhnete. Ani agentura však není všemocná a i za její pomoci může hledání práce chvíli potrvat.

Síla konexí

I přes všechny technické výdobytky současnosti funguje při hledání práce stále nejlépe vaše síť kontaktů. Jak se říká: „Líná huba, holé neštěstí.“ Při hledání práce se tak – ještě než sepíšete životopis – obraťte na známé a kamarády, kteří se mohou zase poptat u svých známých a kamarádů.

Na základě těchto „kruhů“ v podstatě dnes funguje všechno včetně velkých korporací i politiky. Vazby mezi lidmi jsou v tomto ohledu stále velmi funkční, jen je třeba počítat s tím, že za laskavost se zpravidla opět platí laskavostí. Ale to je měna, kterou si v této situaci můžete dovolit.

Tak takhle nikdy, napadlo mě vždycky, když Bára vyprávěla o tom, jak se v pět doplazí pro děti do družiny, do šesti se potí nad úkoly, hodinu se snaží resuscitovat domácnost a v sedm podává večeři, na kterou se při troše štěstí dostaví i manžel.

Moje představa z říše ideálů byla práce na částečný úvazek. Ale když jsem začala pátrat, zjistila jsem, že nikoho v takovém pracovním poměru ve svém blízkém okolí nemám. A není divu.

Půlúvazky u nás moc nefrčí

Zatímco v České republice pracuje na zkrácený úvazek pouze zhruba 6 až 7 procent žen a o procento méně mužů, jinde v Evropě obliba kratší pracovní doby narůstá. Bezkonkurenčně vede Nizozemsko, kde takto pracuje téměř polovina všech občanů v produktivním věku.

S úpravou pracovní doby jsou u nás nejdál především velké nadnárodní firmy, jinak se této formě zaměstnavatelé spíše brání s tím, že například poloviční úvazek neznamená pouze poloviční náklady na zaměstnance, a tudíž je pro ně nevýhodný.

Stejně práce za méně peněz?

A jak to bývá v praxi? Znamená padesátiprocentní úvazek opravdu jen polovinu práce oproti úvazku celému? Právě to je často kamenem úrazu.

Běžně se totiž stává, že zaměstnanec přijatý na zkrácený úvazek musí odvést stejný objem práce jako během osmihodinové pracovní doby, ovšem v kratším časovém úseku a za nižší plat. Často se řeší zkrácené úvazky také možností odvést určitý díl práce doma.

Job sharing: dva v jednom

V zahraničí proto často využívají „sdílení“ pracovního místa. Tzv. job sharing je tam poměrně obvyklou formou úvazku, kdy se dva zaměstnanci dělí o jeden plnohodnotný úvazek a sami si mezi sebou předávají agendu. Je to efektivní řešení, přesto je u nás stále jen hudbou budoucnosti.

Výhody pro zaměstnance jsou zřejmé. Zaměstnavatel pak těží z toho, že nepřijde o talentované lidi, kteří jsou motivovanější a svými výkony zvedají morálku na pracovišti. Ale třeba to jednou pochopí i české firmy a také se dočkáme.

Jak je to s dovolenou

Máte tušení, na kolik dovolené máte nárok při zkráceném úvazku? Osobně se mi nejdříve výpočet dovolené jevil jako složitý, ale po vysvětlení od kamarádky-účetní už ho považuji za logický.

Kratší pracovní dobu je možné rozvrhnout buď do všech pracovních dnů (např. 5 dní po 4 hodinách), nebo jen do některých (tzv. stlačený pracovní týden, např. 4 dny po 8 hodinách). V každém případě mám nárok na 4 týdny dovolené jako při plném úvazku, ovšem v druhém případě by můj týden představovaly pouze 4 dny, celkově by se tedy jednalo o 16 dnů hrazené dovolené. V případě, že bych pracovala 5 dní v týdnu po 4 hodinách, budu mít nárok na 20 dní dovolené, ale za každý den dovolené mi budou proplaceny jen 4 hodiny, které bych odpracovala.

Na zkráceném úvazku si pohlídejte také zdravotní a sociální pojištění. Zatímco výše sociálního pojištění se u částečných úvazků počítá podle skutečného příjmu, zdravotní pojištění se musí odvádět alespoň z minimální mzdy. Pokud je tedy vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální mzda, musí zaměstnanec doplatit zdravotní pojišťovně příslušnou částku prostřednictvím zaměstnavatele.

Můžete se soudit

Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti o zkrácený pracovní úvazek osobě, která pečuje o osobu mladší 15 let (§ 241 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody, což musí prokázat a účinně obhájit.

Nevýhod soukromých mateřských škol není mnoho, v podstatě jen jedna jediná. Protože tyto organizace vznikly za účelem dosažení zisku, od této skutečnosti se odvíjí i jejich cena. Jen v málokteré soukromé mateřské škole je dnes poplatek nižší než šest tisíc korun měsíčně (bez dalších poplatků), ceny „školkovného“ mohou běžně dosahovat ke dvaceti tisícům měsíčně i výše. Některá z těchto zařízení vybírají i jakési nevratné registrační poplatky, někdy i v řádech tisíců korun.

Přednost mají předškoláci

Z pohledu financí je státní mateřská škola jednoznačně výhodnější volba. V měsíčních poplatcích však nejsou většinou započítány další částky, jako například stravné nebo „kroužkovné“. Bez ohledu na peníze nejsou ani státní mateřské školy všechny stejné. Existují vyhlášené školky, před jejichž brankami stojí při zápisu dlouhé špalíry rodičů, do jiných se lze dostat snáze. Všechny státní školky však mají jednu obrovskou nevýhodu. Školský zákon č. 561/2004 Sb., konkrétně § 34, totiž praví, že: „K předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky.“ Tato skutečnost může být stresující především pro ty rodiče, kteří do školky umísťují mladší děti.

Jak vybírat?

Než rodiče vyberou tu správnou školku, měli by si o ní s předstihem zjistit co nejvíce informací. Téměř všechny školky mají své internetové stránky, kde prezentují své zaměření i nabídku vzdělávání dětí, velice přínosná jsou rovněž doporučení ostatních rodičů. K poznání nového prostředí jsou velice užitečné dny otevřených dveří, kde se rodiče zpravidla setkají i s jednotlivými učitelkami. Mnoho rodičů se shoduje v tom, že nezáleží ani tak na školce jako právě na učitelce. Důležité je při takové předběžné návštěvě zapojit intuici a všímat si mnoha detailů. Platí pravidlo, že pokud se ve školce nelíbí rodičům, nebudou tam chtít chodit ani děti. Kde nebude stačit intuice, přijdou na řadu otázky. Ptejte se učitelek nebo ředitelek na všechno, co vás napadne: systém motivace dětí, nabídka kroužků, školky v přírodě, spaní po obědě (někde musejí „spát“ všechny děti, někde se nespavci mohou jít potichu zabavit do herny), strava – řada dětí má specifické nároky. Důležitá je také lokalita, školka by v ideálním případě měla být co nejblíže domovu anebo zaměstnání a také by měla rytmu rodičů vyhovovat svojí otevírací dobou.