#sunarpremium

Možná právě proto, že jsou technické možnosti takové, je o to těžší práci najít. Pro zaměstnavatele je výběr z vhodných kandidátů klíčový, a tak bývají vyzbrojeni celou armádou pracovníků HR. Proti ní se každý, kdo hledá práci, musí cítit v oslabení. Být v oslabení však neznamená prohrát!

Upravujte svůj životopis

Jedním z nejdůležitějších z kroků při hledání práce je připravit si kvalitní životopis. S jeho sestavením jistě pomůže nejedna internetová stránka, zásadou číslo jedna je ale nemít pouze jednu jeho verzi, nýbrž údaje vždy modifikovat vzhledem ke konkrétní pozici. Statisíce životopisů ročně končí nepřečtené v koši, protože nesplňují třeba jen základní náležitosti.

Zalinkujte se!

S hledáním pracovních příležitostí pomáhá největší profesní síť na světě LinkedIn. Je to něco jako „pracovní Facebook“, ale bez všech těch zbytečností. Pomocí tohoto portálu vás potenciální zaměstnavatelé mohou oslovovat na základě vašeho profilu, stejně tak i vy můžete kontaktovat firmy, které vás baví. 

Podobným způsobem fungují i nejrůznější pracovní portály, jako například Jobs.cz. Pracovní nabídky zde vyhledávají zdarma díky klíčovým slovům, portál umí zprostředkovat i mnohé nadstandardní služby.

Další možností je kontaktovat personální agentury. Do jejich databází se zpravidla dostanete na základě velmi podrobné charakteristiky vašich schopností, možností i zkušeností, taková služba ovšem není zadarmo. Výhodou personální agentury je spolehlivé odfiltrování nežádoucích míst, jimž se při hledání na internetu nevyhnete. Ani agentura však není všemocná a i za její pomoci může hledání práce chvíli potrvat.

Síla konexí

I přes všechny technické výdobytky současnosti funguje při hledání práce stále nejlépe vaše síť kontaktů. Jak se říká: „Líná huba, holé neštěstí.“ Při hledání práce se tak – ještě než sepíšete životopis – obraťte na známé a kamarády, kteří se mohou zase poptat u svých známých a kamarádů.

Na základě těchto „kruhů“ v podstatě dnes funguje všechno včetně velkých korporací i politiky. Vazby mezi lidmi jsou v tomto ohledu stále velmi funkční, jen je třeba počítat s tím, že za laskavost se zpravidla opět platí laskavostí. Ale to je měna, kterou si v této situaci můžete dovolit.

Tak takhle nikdy, napadlo mě vždycky, když Bára vyprávěla o tom, jak se v pět doplazí pro děti do družiny, do šesti se potí nad úkoly, hodinu se snaží resuscitovat domácnost a v sedm podává večeři, na kterou se při troše štěstí dostaví i manžel.

Moje představa z říše ideálů byla práce na částečný úvazek. Ale když jsem začala pátrat, zjistila jsem, že nikoho v takovém pracovním poměru ve svém blízkém okolí nemám. A není divu.

Půlúvazky u nás moc nefrčí

Zatímco v České republice pracuje na zkrácený úvazek pouze zhruba 6 až 7 procent žen a o procento méně mužů, jinde v Evropě obliba kratší pracovní doby narůstá. Bezkonkurenčně vede Nizozemsko, kde takto pracuje téměř polovina všech občanů v produktivním věku.

S úpravou pracovní doby jsou u nás nejdál především velké nadnárodní firmy, jinak se této formě zaměstnavatelé spíše brání s tím, že například poloviční úvazek neznamená pouze poloviční náklady na zaměstnance, a tudíž je pro ně nevýhodný.

Stejně práce za méně peněz?

A jak to bývá v praxi? Znamená padesátiprocentní úvazek opravdu jen polovinu práce oproti úvazku celému? Právě to je často kamenem úrazu.

Běžně se totiž stává, že zaměstnanec přijatý na zkrácený úvazek musí odvést stejný objem práce jako během osmihodinové pracovní doby, ovšem v kratším časovém úseku a za nižší plat. Často se řeší zkrácené úvazky také možností odvést určitý díl práce doma.

Job sharing: dva v jednom

V zahraničí proto často využívají „sdílení“ pracovního místa. Tzv. job sharing je tam poměrně obvyklou formou úvazku, kdy se dva zaměstnanci dělí o jeden plnohodnotný úvazek a sami si mezi sebou předávají agendu. Je to efektivní řešení, přesto je u nás stále jen hudbou budoucnosti.

Výhody pro zaměstnance jsou zřejmé. Zaměstnavatel pak těží z toho, že nepřijde o talentované lidi, kteří jsou motivovanější a svými výkony zvedají morálku na pracovišti. Ale třeba to jednou pochopí i české firmy a také se dočkáme.

Jak je to s dovolenou

Máte tušení, na kolik dovolené máte nárok při zkráceném úvazku? Osobně se mi nejdříve výpočet dovolené jevil jako složitý, ale po vysvětlení od kamarádky-účetní už ho považuji za logický.

Kratší pracovní dobu je možné rozvrhnout buď do všech pracovních dnů (např. 5 dní po 4 hodinách), nebo jen do některých (tzv. stlačený pracovní týden, např. 4 dny po 8 hodinách). V každém případě mám nárok na 4 týdny dovolené jako při plném úvazku, ovšem v druhém případě by můj týden představovaly pouze 4 dny, celkově by se tedy jednalo o 16 dnů hrazené dovolené. V případě, že bych pracovala 5 dní v týdnu po 4 hodinách, budu mít nárok na 20 dní dovolené, ale za každý den dovolené mi budou proplaceny jen 4 hodiny, které bych odpracovala.

Na zkráceném úvazku si pohlídejte také zdravotní a sociální pojištění. Zatímco výše sociálního pojištění se u částečných úvazků počítá podle skutečného příjmu, zdravotní pojištění se musí odvádět alespoň z minimální mzdy. Pokud je tedy vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální mzda, musí zaměstnanec doplatit zdravotní pojišťovně příslušnou částku prostřednictvím zaměstnavatele.

Můžete se soudit

Podle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti o zkrácený pracovní úvazek osobě, která pečuje o osobu mladší 15 let (§ 241 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody, což musí prokázat a účinně obhájit.

Nevýhod soukromých mateřských škol není mnoho, v podstatě jen jedna jediná. Protože tyto organizace vznikly za účelem dosažení zisku, od této skutečnosti se odvíjí i jejich cena. Jen v málokteré soukromé mateřské škole je dnes poplatek nižší než šest tisíc korun měsíčně (bez dalších poplatků), ceny „školkovného“ mohou běžně dosahovat ke dvaceti tisícům měsíčně i výše. Některá z těchto zařízení vybírají i jakési nevratné registrační poplatky, někdy i v řádech tisíců korun.

Přednost mají předškoláci

Z pohledu financí je státní mateřská škola jednoznačně výhodnější volba. V měsíčních poplatcích však nejsou většinou započítány další částky, jako například stravné nebo „kroužkovné“. Bez ohledu na peníze nejsou ani státní mateřské školy všechny stejné. Existují vyhlášené školky, před jejichž brankami stojí při zápisu dlouhé špalíry rodičů, do jiných se lze dostat snáze. Všechny státní školky však mají jednu obrovskou nevýhodu. Školský zákon č. 561/2004 Sb., konkrétně § 34, totiž praví, že: „K předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky.“ Tato skutečnost může být stresující především pro ty rodiče, kteří do školky umísťují mladší děti.

Jak vybírat?

Než rodiče vyberou tu správnou školku, měli by si o ní s předstihem zjistit co nejvíce informací. Téměř všechny školky mají své internetové stránky, kde prezentují své zaměření i nabídku vzdělávání dětí, velice přínosná jsou rovněž doporučení ostatních rodičů. K poznání nového prostředí jsou velice užitečné dny otevřených dveří, kde se rodiče zpravidla setkají i s jednotlivými učitelkami. Mnoho rodičů se shoduje v tom, že nezáleží ani tak na školce jako právě na učitelce. Důležité je při takové předběžné návštěvě zapojit intuici a všímat si mnoha detailů. Platí pravidlo, že pokud se ve školce nelíbí rodičům, nebudou tam chtít chodit ani děti. Kde nebude stačit intuice, přijdou na řadu otázky. Ptejte se učitelek nebo ředitelek na všechno, co vás napadne: systém motivace dětí, nabídka kroužků, školky v přírodě, spaní po obědě (někde musejí „spát“ všechny děti, někde se nespavci mohou jít potichu zabavit do herny), strava – řada dětí má specifické nároky. Důležitá je také lokalita, školka by v ideálním případě měla být co nejblíže domovu anebo zaměstnání a také by měla rytmu rodičů vyhovovat svojí otevírací dobou.

Ano, narážím na studentky, které mají ve svém slovníku pojmů kromě zápočtů, přednášek a studentských večírků taky výrazy jako: kojení, hlídání, domácnost, žádné volno, masochismus… Ženy, které během studia porodily, nebo již s dětmi studovat začaly. Upřímně, nechápu to a hluboce se před nimi klaním. Má sestra “chtěně” otěhotněla ve druhém ročníku medicíny a dodnes si velmi živě pamatuju, jak jsme se střídaly u hlídání mé tehdy šestitýdenní neteře. Já zdrhala z přednášek z pedagogiky a mlíko odstříkané a zamražené v kelímcích od pudinků jsem rozmražovala v mikrovlnce a krmila jím to nebohé dítě. Má sestra mezitím na pitevně sbírala zkušenosti ke zkouškám z anatomie. Dodnes ani jedna nechápeme, jak se jí povedlo studium dokončit :-)

Není to pro každého. Myslím, že člověk musí být opravdu zapálený pro věc, mít v genech něco navíc a hlavně podporu své rodiny. Mezi své známé jsem hodila dotaz, jak by popsaly toto období svého života a tady je něco málo:

-        Slovo nuda ztratilo všechny svoje rozměry

-        Očistec

-        Rachot, šílenství, vyčerpání a hlavně mateřská demence v plném proudu :)

-        Stálo to dost sil, ale hrdost je větší

-        Výzva... jdu do toho znovu (?!)

-        Mordor

-        Výzva a tik v oku

Ano, zakletý plurál, který se (nejen) mezi novopečenými matkami šíří jako virus h1n1 a odolají pouze ti nejsilnější jedinci. I já jsem na chvíli podlehla a dělila se se synem o všechny události běžného dne. Prostě jsme to byli MY, vše bylo NAŠE. Logicky jsem tedy předpokládala, že všichni ostatní to mají stejně, tudíž otázky typu „už vám vyrostly první zuby“, nebo „máte problémy s prdíkama“ pokládané 30leté kamarádce mi připadaly naprosto normální. A možná, že v této konkrétní fázi života to opravdu normální je! Vždyť většinu dne jste to opravdu jen vy dva (tři, čtyři...?!), kdo spolu trávíte čas, s kým přes den můžete prohodit pár vět, protože, přiznejme si, hodně bezdětných kamarádů se v průběhu pár měsíců po porodu vyselektuje…:)

Ale nebojte se, přejde to! Jednou se prostě probudíte a budete to zase jenom vy a oni. Možná vás na to do té doby někdo ne příliš taktně upozorní, možná si všimnete pár nechápavých pohledů a možná se tím nakazí i vaši blízcí – pak to bude trvat asi trochu déle :-). Ale rozhodně své sousedce v 60 nebudete k vnukům gratulovat slovy: “Tak se vám to povedlo!”

Mateřství – stop podnikání

„Jsem už několik let osoba samostatně výdělečně činná a za několik měsíců mě čeká mateřská dovolená,“ píše třicetiletá Věra z Příbrami a dodává: „Protože jsem dítě plánovala, nemocenské pojištění i nekřesťansky vysokou sociálku jsem si v určené době platila, ale abych nyní mohla pobírat mateřskou, nesmím podnikat. Co mám tedy dělat, abych nepřišla o nasmlouvané zakázky ani o budoucí zákazníky?“

Jednou z podmínek pobírání peněžité pomoci v mateřství je skutečnost, že výdělečnou činnost nebudete vykonávat osobně. Neznamená to ovšem, že musíte svoji živnost rušit. Podnikat i během mateřské dovolené můžete, ale pouze prostřednictvím jiné pověřené osoby či rodinného příslušníka (kromě manžela). Do žádosti o peněžitou podporu při mateřství je však nutné tuto skutečnost uvést předem.

Podnikat během mateřské se dá rovněž tak, že podnik pronajmete jiné OSVČ, v tomto případě však již hrozí přerušení živnosti, neboť podnikatelka ji sama vykonávat nemůže a nikdo jiný ji nevykonává v její prospěch.

Manžel a pleny

„Jsem těhotná a zároveň také podnikám a docela se mi daří. S manželem jsme se dohodli, že svoji podnikatelskou činnost nebudu ani přerušovat, ani s ní neskončím, ale že moje úkoly převezme on. Co pro to musíme udělat?“ ptá se osmadvacetiletá Nikola z Prahy.

Partnera samozřejmě do mateřských povinností zapojit lze, ale ne dříve než sedm týdnů po porodu dítěte. Ještě předtím, než začne pobírat peněžitou pomoc v mateřství, musíte s ním uzavřít písemnou dohodu o převzetí dítěte do péče. V ní bude zároveň uveden i přesný termín začátku jeho „mateřské“. Váš manžel během ní dokonce může také podnikat, jen jinde než u zaměstnavatele, který mu platí peněžitou pomoc v mateřství. Nebo lépe, může dokonce pracovat i pro něj, ale musí si vydělávat jinou činností než předtím. Stejná zásada ostatně platí i pro matky, které si během mateřské chtějí pouze přivydělávat.

Mateřství – začátek podnikání

Existují však i případy, kdy se maminka na mateřské rozhodne, že zkusí štěstí v podnikání právě v této době. To je právě případ Heleny, která píše: „Byla jsem normálně zaměstnaná na HPP a nastoupila loni na mateřskou. Pořád se mi ale honí hlavou, že bych zkusila podnikat. Jde to vůbec?“

Začít podnikat při mateřské anebo rodičovské dovolené samozřejmě jde, bude ovšem vždy považována za vedlejší činnost. Tato varianta podnikání přináší mnoho výhod především v oblasti plateb sociálního a zdravotního pojištění. Během prvního roku podnikání nemusíte na sociální a zdravotní pojištění odvádět žádné zálohy, příslušné úřady vám je vyměří až podle toho, kolik jste si vydělala. Samozřejmě i na vás se vztahuje nutnost podání daňového přiznání, ovšem pouze v případě, pokud jste si ročně vydělala více než patnáct tisíc korun. Pokud ne, nemusíte vydělané peníze jako matka na mateřské ani přiznávat, ani danit.

Existují dokonce i případy, kdy se matka na mateřské rozhodne založit si vlastní firmu. Rovněž to je možné, nicméně pokud bude mít nově založená firma stejný předmět činnosti jako zaměstnavatel, který platí peněžitou pomoc v mateřství, je nutné tak učinit pouze s jeho písemným souhlasem. Rovněž platí, že matka může takovou činnost vykonávat až po skončení šestého týdne po porodu.

Z výše uvedených informací je zřejmé, že matka jako OSVČ na mateřské dovolené to rozhodně nemá jednoduché a stát před ni klade mnoho záludných překážek. Při zapojení selského rozumu je však jasné, že peněžitou pomocí v mateřství je myšlena peněžitá dávka nemocenského pojištění a jako taková ženě nahrazuje příjem, o který kvůli mateřství přišla. Osoby samostatně výdělečně činné na ni mohou dosáhnout rovněž, jsou však znevýhodněny a musejí splňovat mnohem více logických či méně smysluplných podmínek.

Každý mi říkal, že miminko je ze začátku bezúdržbové. Jenom spí a jí. Bohužel moje jedlo, ale nespalo. To druhé nejen nespalo, ale taky nejedlo! Nevěřte ničemu, co vám říkají tetičky, babičky, kamarádky a moudré knihy. Vaše dítě si to totiž stejně udělá podle svého, všem ostatním na truc :-). Na vás je jediné. UKLIDNIT se a VYDRŽET!

První dítě si totiž svůj režim vytvoří zhruba v šestém měsíci, co je na světě. No a tomuto časovému harmonogramu se prostě přizpůsobíte. Problém trochu je, že se neustále mění a z vás se tak stává nesmírně flexibilní tvor. Druhé dítě se pak veze. Starší sourozenec je totiž něco jako Bůh a proto se mu snaží podobat ve všem. Doufejte tedy, že s ním bude chtít sdílet i jedno lože v poobědové pauze. A když ne, prostě mu pomůžete! Ano, děti jsou nesmírně tvárné! Dopoledne hodinku uberete, odpoledne přidáte a hele, najednou je režim sjednocen!

Hana k mateřství přistupovala jinak. Nebrala ho jako překážku, ale jako příležitost ke změně. Už když s manželem plánovali rodinu, přemýšlela, čemu se bude věnovat, až dítě povyroste. Pravidelně si prohlížela nabídky rekvalifikačních kurzů. Nechat totiž hledání nové práce na později by se nakonec nemuselo vyplatit. „Bez rekvalifikace bych se nejspíš nakonec vrátila na stejnou pozici, do známého prostředí,“ připouští Hana.

Široká nabídka

Nakonec si vybrala hned dva kurzy: jeden zaměřený na výživu a druhý na cvičení. Po jejich absolvování může působit jako nutriční poradkyně či instruktorka fitness, bodystylingu nebo zdravotní tělesné výchovy. „Sport a cvičení mě vždycky bavily, ráda si zajdu do posilovny. Zároveň mám okolo sebe spoustu žen, které se praly po porodu s nadváhou a kterým bych ráda pomohla, aby se znovu cítily dobře,“ říká Hana.

Zatímco běžně mohou nejrůznější rekvalifikační kurzy stát i desetitisíce korun, pro ženy na mateřské či rodičovské dovolené (nebo těsně po ní) bývají bezplatné díky finančním dotacím, například z Evropského sociálního fondu či státního rozpočtu. Jejich součástí navíc často bývá i hlídání dětí, proto je pro maminky snadnější se jich účastnit.

Nabídka rekvalifikačních kurzů pro rodiče na mateřské či rodičovské dovolené je v současnosti poměrně široká. Zajišťují je totiž nejen úřady práce, které navíc často hradí i počáteční poplatky za založení živnosti, ale rovněž řada neziskových organizací a občanských sdružení.

Rekvalifikace není pro zábavu

Jedním z nich je například Spiralis, který nabízí individuální konzultace, koučování pro úspěšný návrat do práce i nejrůznější semináře, workshopy a kurzy. Kurzu s názvem Řídím svůj projekt se zúčastnila i devětatřicetiletá Klára, která se se dvěma malými dětmi snaží rozjet vlastní podnikání. „Během osmi celodenních setkání jsme měli možnost naučit se hodně o projektovém řízení, time managementu a podnikání jako takovém. Měli jsme k dispozici zkušené mentory, kteří nám sdělovali své zkušenosti a pomáhali nás nasměrovat. Nakonec jsme před nimi prezentovali svůj projekt,“ říká Klára.

Díky kurzu se naučila zvládat každodenní zátěž při podnikání a pracovat se stresem, efektivně prezentovat a hlavně – o svém nápadu jen nemluvit, ale postupnými kroky ho posunout k finální realizaci. „Rozhodla jsem se vyrábět obsahové diáře, a to i na zakázku pro nejrůznější firmy. Teď vím, že mě můj projekt může nejen bavit, ale také uživit,“ dodává. Spojila tak zábavu s podnikáním a splnila jednu z nejdůležitějších rad své mentorky – rekvalifikace může být cestou k úspěchu, ovšem nehledejte v rámci ní jen to, co vás baví, ale co vás později může také uživit. Jen tak se můžete cítit dobře a budete spokojené.

Klára je přesvědčená, že tradiční délka tuzemských rodičovských dovolených, tedy tři roky, je ideální pro změnu profese. „Během té doby je možné absolvovat potřebný kurz a zároveň si nabyté vědomosti zkusit osahat v praxi. Přitom ale člověk ještě nic neriskuje, má určitý polštář v podobě rodičovského příspěvku a nic se od něj neočekává,“ říká.

Sama se touto cestou vydala. Na rodičovské bude ještě něco přes rok. To je podle ní dostatečná doba na to, aby si osahala, jak vše funguje.

Naučte se pracovat s časem

Během mateřství je čas vzácnější, je proto potřeba s ním nakládat pečlivěji. Veďte si alespoň měsíc záznamy o tom, čemu se během dne věnujete, abyste získali přehled, a to ideálně v patnáctiminutových časových oknech.

Pak si sestavte priority a nejdůležitější povinnosti, vyřaďte vše zbytečné. Porovnejte priority s tím, čemu se podle svých záznamů během dne věnujete – opravdu to odpovídá důležitosti úkonů? Pokud ne, změňte to a lépe plánujte.

Jestliže se naučíte řídit svůj čas, budete produktivní při jakékoli osobní i pracovní činnosti. Pak budete mít větší šanci uspět při změně profese či při začátku nového podnikání.

Kde hledat rekvalifikační kurzy

- rekvalifikační oddělení místního úřadu práce

- databáze akcí dalšího profesního vzdělávání (www.eu-dat.cz)

- kurzy neziskových organizací na

www.neziskovky.cz

v rubrice Vzdělávání

Rekvalifikační kurzy mohou probíhat prezenčně, ale třeba i distanční formou – například přes Skype. V případě on-line kurzů nemusíte řešit hlídání, jsou individuální, a tedy si samy určujete termín zahájení i ukončení a délku kurzu. Délka kurzů se obecně různí, některé trvají jen několik dnů, jiné se mohou protáhnout na měsíce.