#uradprace

Ačkoli existuje celá řada zákonných prostředků, které by vám měly zaručit, že po rodičovské opět nastoupíte na své původní místo, praxe je poněkud odlišná. Nechme stranou, nakolik je takové jednání morální, a soustřeďme se nyní na možnosti, které máte.

To, že se žena po rodičovské ocitne v profesním vakuu, není nic neobvyklého. Zkuste se ale na celou situaci podívat jako na příležitost ke změně. A prvním krokem, který byste měla na cestě k novému profesnímu uplatnění udělat, je zaregistrovat se na „pracáku“.

Peníze až na prvním místě

Hlavním důvodem, proč návštěvu na úřadě neodkládat, jsou peníze. Nárok na podporu v nezaměstnanosti máte, pokud jste v uplynulých dvou letech odpracovala alespoň 12 měsíců. Pokud jste tedy pobírala rodičovský příspěvek, počítá se vám podpora z průměrné mzdy a nárok na její pobírání máte prvních pět měsíců po registraci na úřadu.

Kromě toho za vás stát hradí zdravotní pojištění a odpustí vám sociální pojištění, a to po celou dobu evidence v registru uchazečů. Po uplynutí doby, kdy budete dostávat podporu, si navíc můžete přivydělat polovinu měsíční mzdy a přitom zůstat v registru uchazečů o zaměstnání.

Čím nakrmit šimla

Na první návštěvu čili registraci na úřadě práce se vydejte tam, kam spadáte podle trvalého bydliště. Další návštěvy je možné si dohodnout i na jiné pobočce, která je pro vás dostupnější. Při první návštěvě vyřídíte „papíry“ – tedy vyplníte Žádost o zprostředkování zaměstnání a Žádost o podporu v nezaměstnanosti, předložíte doklad o ukončení pracovního poměru a ukončení rodičovské dovolené (ten by vám měl přijít automaticky poštou).

Pro přiznání podpory budete potřebovat ještě zápočtový list. Jestliže jste při ukončení pracovního poměru získala odstupné, doložíte tuto skutečnost dokladem od zaměstnavatele a podpora vám začne běžet až po uplynutí doby, kterou odstupné pokrývalo. Tím by měl být úřední šiml řádně nakrmen a vy zaregistrována jako uchazečka o zaměstnání.

Víme, že vás nechtějí

Co se bude dít dál, záleží na vaší konkrétní dohodě s konkrétním pracovníkem úřadu, který vás dostane na starost.

„Když jsem se v této situaci cca před rokem ocitla já, moje referentka mě nechávala celkem ‚žít‘. Na úřad jsem docházela jednou za šest týdnů a schůzky probíhaly velmi formálně. Pro novinářku žádné místo mezi nabídkami úřadu nikdy nebylo a paní referentka působila spíše jako hodná teta, co mi drží palce,“ líčí sedmatřicetiletá Julie, která skončila bez práce jako svobodná matka s šestiletým synem.

„Říkávala mi: ‚Víte, ony ty ženský s dětma to mají těžký. Víme, že je nikdo moc nechce. Ale vy si nějak poradíte, že?‘ Možná to zní hrozně, ale mně nakonec ten její přístup vyhovoval,“ doplňuje Julie, která již dnes opět pracuje. „Rozhodla jsem se to risknout, zařídila si živnostenský list a jsem na volné noze. Jsou to nervy, ale jde to.“

Ale existují i jiné příběhy. Pětatřicetiletá Tereza, která před dětmi pracovala jako celní referentka, dostávala na každé schůzce dlouhý seznam firem, které musela obcházet a pak předkládat „raport“, co všechno pro nalezení nového zaměstnání udělala. A výsledek? „Nakonec mě přijala firma, která v mém mateřství nevidí nepřekonatelný problém. Jsem zase šťastná a zaměstnavateli úplně oddaná,“ říká. Asi ne náhodou je ředitelkou této osvícené firmy žena – matka.

Berte to jako příležitost

Ze „zkrachovaných existencí na pracáku“ se tedy ve finále vyklubaly dvě opět fungující, pracující ženské. Proto nevnímejte momentální zoufalou situaci jako tragédii a využijte všech možností, které vám stát nabízí.