#skolka

Nevýhod soukromých mateřských škol není mnoho, v podstatě jen jedna jediná. Protože tyto organizace vznikly za účelem dosažení zisku, od této skutečnosti se odvíjí i jejich cena. Jen v málokteré soukromé mateřské škole je dnes poplatek nižší než šest tisíc korun měsíčně (bez dalších poplatků), ceny „školkovného“ mohou běžně dosahovat ke dvaceti tisícům měsíčně i výše. Některá z těchto zařízení vybírají i jakési nevratné registrační poplatky, někdy i v řádech tisíců korun.

Přednost mají předškoláci

Z pohledu financí je státní mateřská škola jednoznačně výhodnější volba. V měsíčních poplatcích však nejsou většinou započítány další částky, jako například stravné nebo „kroužkovné“. Bez ohledu na peníze nejsou ani státní mateřské školy všechny stejné. Existují vyhlášené školky, před jejichž brankami stojí při zápisu dlouhé špalíry rodičů, do jiných se lze dostat snáze. Všechny státní školky však mají jednu obrovskou nevýhodu. Školský zákon č. 561/2004 Sb., konkrétně § 34, totiž praví, že: „K předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky.“ Tato skutečnost může být stresující především pro ty rodiče, kteří do školky umísťují mladší děti.

Jak vybírat?

Než rodiče vyberou tu správnou školku, měli by si o ní s předstihem zjistit co nejvíce informací. Téměř všechny školky mají své internetové stránky, kde prezentují své zaměření i nabídku vzdělávání dětí, velice přínosná jsou rovněž doporučení ostatních rodičů. K poznání nového prostředí jsou velice užitečné dny otevřených dveří, kde se rodiče zpravidla setkají i s jednotlivými učitelkami. Mnoho rodičů se shoduje v tom, že nezáleží ani tak na školce jako právě na učitelce. Důležité je při takové předběžné návštěvě zapojit intuici a všímat si mnoha detailů. Platí pravidlo, že pokud se ve školce nelíbí rodičům, nebudou tam chtít chodit ani děti. Kde nebude stačit intuice, přijdou na řadu otázky. Ptejte se učitelek nebo ředitelek na všechno, co vás napadne: systém motivace dětí, nabídka kroužků, školky v přírodě, spaní po obědě (někde musejí „spát“ všechny děti, někde se nespavci mohou jít potichu zabavit do herny), strava – řada dětí má specifické nároky. Důležitá je také lokalita, školka by v ideálním případě měla být co nejblíže domovu anebo zaměstnání a také by měla rytmu rodičů vyhovovat svojí otevírací dobou.

Stojí za to připomenout, že firemní školky nejsou žádnou novodobou vymožeností, naopak u nás mají dlouhou tradici. Za dob komunismu byly totiž školky a jesle zcela běžnou součástí tehdejších velkých podniků. Po roce 1989 však jedna po druhé zanikaly, stejně tak jako velké procento běžných mateřských školek a většina jeslí. Mohla za to zejména nízká porodnost na začátku devadesátých let. Později ale nastal baby boom a nyní je školek zoufale málo. Některé maminky s větším počtem dětí tak dokonce musí každou ratolest vodit do jiné školky, protože ve stejné prostě nebylo místo. A to ještě mohou hovořit o štěstí, že na ně zbylo alespoň nějaké místo.

Benefit v podobě firemní školky v současnosti nabízí zaměstnancům řada velkých nadnárodních korporací, vedle nich ale také nemocnice, banky, krajské úřady nebo třeba univerzity. Pracující rodiče by si je často ve své firmě přáli, avšak zřízení takové firemní školky rozhodně není levné, navíc vyhovět všem legislativním podmínkám také není úplně snadné.

Kdo může umístit dítě do firemní školky

Firemní školky, jak už název napovídá, jsou určeny hlavně pro děti zaměstnanců dané firmy. Taková firma tím získává kladné body v podobě loajality svých pracovníků a nemalé prostředky vynaložené na vybudování mateřské školky se jí bohatě vrátí. Nejen proto, že se výrazně zvyšuje prestiž firmy, ale především proto, že zaměstnankyně se vracejí z rodičovské dovolené v mnohem kratším čase a celkově jsou zaměstnání mnohem spokojenější, což se později odrazí i na pracovních výsledcích.

Kromě „čistokrevných“ firemních školek už ale existují i takové, které zřizují speciální třídy pro rezidenty, tedy pro děti rodičů, kteří ve společnosti, k níž školka náleží, nepracují, ovšem bydlí v jejím okolí.

Jak staré dítě ve školce přijmou

Věk nástupu dítěte do firemní školky je individuální a záleží na typu zařízení. Někdy je totiž firemní školka spojena s jeslemi, takže lze umístit už tříměsíční miminko. Jinde zase berou děti od půl roku, nejobvyklejší je ale nástup do firemní školky od osmnácti měsíců věku dítěte.

Kolik to bude stát

Ve většině případů vychází firemní školka na stejné peníze jako školka státní. Zaměstnancům totiž větší část nákladů proplácí zaměstnavatel. Některé firemní školky navíc mají i česko-anglický program, takže se dítě už v  útlém věku setká s rodilým mluvčím a začíná studovat jazyk. I to je výrazná úspora nákladů pro rodiče, nemusejí totiž připlácet za jazykový kurz. O úspoře času ani nemluvě.

Kdo se o dítě stará

Individuální přístup k dětem je jedním z klíčových benefitů soukromých školek. A to především díky tomu, že dětí tam není tolik jako v klasické státní školce. O děti se starají kvalifikované učitelky, které mají i zdravotnické vzdělání.

Školkové bonusy

Kromě již výše zmíněné česko-anglické výuky některé firemní školky přihazují i další benefity pro děti – třeba v podobě solné jeskyně, canisterapie neboli terapie za pomoci psů, pedagogiku Montessori, hudební, výtvarné nebo pohybové kurzy apod. Některé firemní školky také nabízejí celoroční provoz, tedy včetně prázdninových měsíců, a rodičům tak odpadá další starost.

Nevýhody firemních školek

Zdá se, že firemní školka je splněným snem každé maminky, která zároveň s mateřstvím nechce zahodit jistou a většinou slušně placenou práci. Ráno totiž ušetří spoustu drahocenných minut, když nemusí dítě odvádět do školky, ale jdou společně rovnou „do práce.“ Navíc se na svého potomka může kdykoliv během dne zaběhnout podívat. Ale není všechno tak růžové a i lze najít zápory.

I když si to možná ani neuvědomujeme, dítě se učí už od prenatálního věku, tedy od doby, kdy si ještě spokojeně polehávalo v maminčině bříšku. Učení je pro něj nejen přirozené, učí se rádo! Učit by se proto mělo i ve školce. Ne však násilnou formou, avšak hrou, prožitkem či týmovou spoluprací s ostatními dětmi. Řízené aktivity by se měly střídat se spontánní hrou. Jen tak zůstane v dítěti přirozená touha po dalším vzdělávání a rozvíjení svého potenciálu.

Jak se děti ve školkách učí?

Na tom, že v první řadě záleží na osobnosti učitele či učitelky, se shodne asi většina maminek. Učitelé v mateřské škole by měli mít svou práci rádi a k dětem by měli přistupovat individuálně. K tomu jsou samozřejmě vhodnější ty třídy, v nichž je nižší počet dětí. To umožňuje i lepší komunikaci s rodiči.

Samotné výukové programy se velice liší a jsou v každé školce jiné. Častým bonusem už i v českých školkách bývá angličtina několikrát týdně, některé školky využívají vícesmyslové výukové programy nebo třeba pedagogiku systému Montessori (propracovaný výchovně-vzdělávací program, jehož hlavním stavebním kamenem je vzájemný respekt, úcta a partnerský přístup). Některé školky nabízejí také křesťanskou, hudební, sportovní, uměleckou výchovu nebo další specializace.

Většina školek má své neměnné denní rituály, na které se děti těší a které pro ně znamenají pevné body v programu – např. ranní vítání, pohybové aktivity, zpívání a výtvarná činnost. Tyto výukové činnosti se pravidelně střídají se spontánními hrami, venkovním pohybem a kreativními aktivitami.

V některých školkách dokonce dostane dítě na výběr z několika možností a učí se tak rozhodnosti. Nebo si samo připravuje pomůcky, čímž se učí pro změnu samostatnosti. Po skončení dané aktivity si pak děti musí své místo uklidit. „Děti se rády opičí. Dcera se od jedné holčičky ze školky učí mluvit správně. Chce to také umět,“ pochvaluje si Eva, maminka čtyřleté Elišky, vliv ostatních dětí na svou dceru a dokazuje, že nejen osobnost učitele, ale také kolektiv vrstevníků je pro předškoláky velice důležitý.

A co motivace?

Děti motivuje ve školkách především přístup učitelů. Měl by být vřelý a přátelský, rozhodně ne příliš autoritativní, aby mělo dítě prostor projevit svou osobnost a následně ji rozvíjet. Učitelé by měli v dětech probouzet zvědavost a touhu po dalším vzdělávání. Je proto velice důležité, aby s dětmi pracovali jen takoví lidé, kteří v nich dokáží vzbudit přirozený respekt a s nimiž děti rády tráví čas. Často pak jako motivace stačí pochvala, vřelá a upřímná radost, úsměv nebo slovo povzbuzení. Školka rozhodně není místem, kde by dítě mělo být motivované hračkami, sladkostmi (což se bohužel někdy i bez předchozího uvědomění rodičů stává), nebo dokonce zákazy či zastrašováním.

„Eliška dostávala za odměnu razítka. Na ruku nebo do notýsku a ten, kdo byl zrovna v daném dni nejhodnější, si mohl vybrat, jaké zvířátko se bude otiskovat,“ vypráví Eva jednu z motivačních technik, které školky využívají.

Jenže školek je málo a míst v nich ještě méně. Proto si ve většině případů maminky v současnosti nemohou moc vybírat, do jaké mateřské školy své děti pošlou. Pokud dostanou své ratolesti do školky v místě svého bydliště, mohou být šťastné. Další možností je soukromá školka, na kterou ale ne každá rodina finančně dosáhne, nebo firemní školka, kterou ovšem nabízí jen několik nadnárodních firem, bank a dalších institucí, jako třeba nemocnice nebo univerzity pro své zaměstnance. Často tedy maminky, i když se „svou“ školkou spokojené nejsou, raději mlčí, protože prostě nemají jinou šanci.

Cizinci ve školkách

Dnešní mateřské školky už velmi často představují multikulturní prostředí. Děti cizinců jako spolužáci samozřejmě nejsou, zejména ve větších městech, žádnou vzácností. Ve většině školek však stále dominuje jako vyučovací jazyk čeština. Předškolní věk je ale velmi senzitivním obdobím, takže děti obvykle nemají problémy se mezi sebou domluvit. Děti cizinců se tak velmi snadno a rychle učí nový jazyk. Pro české děti je pak takové setkání možností, jak si rozšířit své obzory, získávat nové zkušenosti a poznat odlišnou kulturu.