#miluj

Jsem obklopena štěstím a láskou. Nekonečno polibky, jeho vůní. Ten pohled mě doprovází na každém kroku. Plavu v lásce, koupu se ve slasti. Od nahé kůže se odráží vlnící se světlo svíčky a láme se tmou.

Odcházím zabalená do deky. Tichým společníkem jsou vlhké kroky na parketách. Nahá víla v kůži polárního medvěda.

S ním chci prožít všechny večery do konce světa. Vedle něj se chci probouzet do každého dne, který mě čeká. Doufám, že mě povede životem a bude mi oporou.

Je mým mužem. Je mým domovem. Je moje všechno.

"Find what you love and let it to kill you."

Jen tak. Našla jsem svou lásku. A rozhodně se mi nechce umřít.

Chci žít.

S ním.

Už rok.

Rok cvičím, protože jsme rok zavření doma.

Rok mám strach o mé blízké, rok nosíme roušky, rok máme ruce popraskané od dezinfekce.

Ten rok mi otočil život o 180 stupňů.

Hodně toho vzal. Sakra hodně bolel. Kurevsky jsem si šáhla na dno.

Nikdy jsem nezažila tolik strachu, stresu, bezmoci a úzkosti. Nikdy jsem nebyla tak vyděšená a rozbitá.

Jeden zatraceně dlouhej rok, na kterej slova nestačí. Rok kopanců a bolístek. Zrady a slz.

ale i přes všechno špatný

Plnej lásky, tolika lásky. Přátel. Rodiny. Odvahy. Statečnosti. Hrdinství. Nekonečnosti.

Touhy po životě.

Od zítra zákaz návštěv blízkých, rodiny a všeho, co mě poslední rok drželo pohromadě. Poslední ostrov naděje, že to všechno zvládneme. Že se z toho neposereme.

Kurva už.

Potřebovala jsem lásku, jistotu a bezpečí. Věděl to. Pomalá láska, tak intenzivní, tak nádherná a pohlcující. Horký dech, vlhké polibky, nořili jsme se jeden do druhého a já s každým dotekem ztrácela pevnou zemi pod sebou. Nikdy mě nikdo tak nemiloval. Nekonečná láska, rozpouštěla jsem se pod ním a cítila se celá.

Celá jeho.

Občas nic víc není třeba. Důkaz lásky, pravda, důvěra a nekonečno.

Ráno jsem se probudila pod potetovanou paží. Chleba ve vajíčku. Vášeň.