#ledovec

Slovy ani nejde popsat ten pocit, kdy po noci strávené v autě sedíte v teple a bezpečí, snídáte a popíjíte svůj bezedný šálek kávy. Rozhodla jsem se té situace využít a popřát Péťovi k jeho dnešním narozeninám. Pro tuto příležitost jsem si s sebou z Brna přivezla dortovou svíčku, a tak už stačilo jen koupit dort a dárek byl hotov. Když jsem před Péťu ráno postavila muffin se zapálenou svíčkou, jeho oči získaly stejný skleněný lesk, který měly po naší marihuanové seanci v Berlíně, a vypadal jako malé šťastné štěně. Takže můj blbej nápad s manipulací s otevřeným ohněm na benzinové pumpě nakonec stál za to.

Za zpěvu písní jsme vyrazili směr Jökulsárlón, což byl cílový bod naší cesty po jižní části ostrova. Krajina byla zapadaná čerstvým sněhem, a tak výprava na Island dostala konečně tu pravou polární atmosféru. Cesta byla dlouhá. Po příjezdu na místo jsme se rozhodli udělat si znovu ten výborný instantní čokoládový puding. Petr zůstal v autě, aby puding připravil, a já si zatím odskočila na záchod. Po návratu zpátky jsem ale našla Péťu v takové situaci, že ačkoli jsem byla zcela vyčuraná, smíchy jsem si málem ukrůpla. Držíc papírový kelímek s pudinkem seděl v autě a na předním skle, tachometru, radiu, zpětném zrcátku, řadící páce a všude na palubní desce byl rozstříkaný čokoládový pudink. „Mi to vyšplouchlo,“ řekl a díval se na mě tím štěňátkovským výrazem jako ráno. Pravděpodobně za těch 10 minut sestrojil a odpálil nějakou obří pudinkovou bombu, každopádně ačkoli jsme se ten hnus snažili papírovými kapesníčky utřít, až do konce výletu jsme jezdili s autem, který vypadalo, jako by ho někdo posral.

Jökulsárlón je ledovcová laguna. Místo, kde největší evropský ledovec Vatnajökull taje a řeka odnáší jeho obrovské odtáté kusy na širé moře. Kam jen oko dohlédlo byly hromady bílého sněhu a vypadalo to, jako bychom opravdu dojeli až na severní pól. Bylo to tak nádherné místo, že když jsem viděla, jak se v řece mezi jasně modrými úlomky ledovce prohnání divocí tuleni, byla jsem plná sentimentu a podruhé na našem výletu mi ukápla slzička. A pak jsme skákali na ledové kry a opravdicky jsme driftovali!

Taky jsem vyšlapala naše jména do sněhu, ale ve svým jsem špatně napsala N. Vyfotili jsme se s širým mořem, na kterém plavaly velké modré kry, a na pláži z černých oblázků jsme si ty kry osahali. No a za chvíli nastal čas odjezdu do Reykjavíku. Z trhajících se mračen zpoza sopek prosvítalo sluníčko a my jsme si už asi po stopadesáté říkali, že máme dovolku na tom nejúžasnějším místě na světě a nic tak krásnýho jsme nikdy neviděli. Cesta trvala věky a hráli jsme snad všechny hloupý hry světa. Nejvíc nás bavilo, když jeden z nás řekl písmeno a pak jsme nastřídačku museli od toho písmena říkat názvy států. Občas se stalo, že bylo třeba 30 minut ticho. A například na D je těch států fakt málo. Do Reykjavíku jsme dorazili až za tmy a intelektuálně zcela vyčerpaní. Proto když jsme byli zpět u Einara a koupelny s roztahaným kočičím záchodem, úplně, ale úplně spokojená jsem si zhluboka oddechla. Věděla jsem totiž, že dnes konečně budu spát vleže.

Péťa sfoukává svíčku na svém narozeninovém dortu.

Kus ledovce, který na břeh vyplavilo moře.

Péťa skutečně driftuje.

Do lyžařské oblasti Dachstein - Schladming se řadí celkem 8 lyžařských středisek (Planai / Hochwurzen, Hauser Kaibling, Reiteralm, Fageralm, ledovech Dachstein, Ramsau, Galsterbrgalm a Stoderzinken) a každé z nich má pro své návštěvníky připravenu širokou nabídku zimních aktivit a skvělou infrastrukturu v prakticky nedotčené alpské přírodě.

Dokonalý zážitek z vysokohorského lyžování může nabídnout ledovec Dachstein. Kdo se vypraví nahoru na ledovec (nejdelší lanovkou bez pilířů v Rakousku) si může, kromě ledovcového lyžování, prohlédnout zdejší ledovou jeskyni nebo se vydat na letos otevřený nový visutý most a jeho prosklenou vyhlídku, která jakoby visí nad propastí. Oblast v okolí Ramsau je též vyhlášeným rájem běžkařů. Celá oblast včetně náhorní plošiny pod štítem Dachsteinu nabízí téměř 500 kilometrů upravovaných běžeckých tras. O jejich kvalitě svědčí skutečnost, že zde bylo pořádáno Mistrovství světa v severských disciplínách a jezdí sem trénovat nejlepší sportovní týmy z celé Evropy.

Ledovec Mölltal, spolu s nedalekým lyžařským střediskem Ankogel, tvoří dvě nejvýše položená místa Korutan, nejjižnější spolkové země Rakouska. Proto se není čemu divit, že se téměř po celý rok pyšní výbornými lyžařskými podmínkami. Při dobré viditelnosti se ze Scharecku, nejvyššího vrcholu areálu Mölltal, který se tyčí do výšky 3.122 metrů nad moře, nabízí úchvatný pohled na panorama Vysokých Taur, Italských Dolomit a i Tyrolských Alp. Ke škodě příznivců alpského lyžování není Mölltalský ledovec moc známý, ale i tak je vyhledávaným místem nejen pro jarní lyžování. Lyžařská sezóna zde trvá od října do května.

K ledovci Mölltal, na mezistanici do výšky 2.200 metrů, vede nejdelší podzemní dráha na světě s název Gletscher Express. Ta svou cestu zvládne za pouhých 8 minut. V celém areálu ledovce Mölltal se nachází více než 71 kilometrů kvalitních sjezdovek. Je zde k dispozici i freeride zónu a dokonce též 7 kilometrů dlouhý sjezd s úctyhodným kilometrovým převýšením. O dopravu lyžařů se stará sedm moderních vleků a lanovek. Skipas platný na ledovci Mölltal lze využívat i na sousedním středisku Ankogel. Právě sem míří vyznavači agresivnějšího stylu, neboť na ledovci je většina sjezdových tratí širokých a jen s mírným klesáním.

Stubaiský ledovec, někdy nazývaný zkráceně Stubai, se nachází na konci stejnojmenného údolí asi 40 km jižně od Innsbrucku. V zimní sezóně se ledovec rozkládá na úctyhodných 12 kilometrech čtverečních, což jej činí nejrozsáhlejší lyžařskou oblastí v Rakousku, na které se dá užít skvělé lyžování v průběhu celého roku.

Protože sníh na ledovcích je velmi tvrdý a pevný, sjezdové tratě na ledovci Stubai jsou každé ráno vždy perfektně upravené. Lyžařům je zde k dispozici na 50 km modrých sjezdovek, více než 30 km tratí červených a dokonce i 3 km náročných černých tras. Jejich profil a topologie rozhodně neurazí ani ty nejnáročnější lyžaře a boardery.

Pro příznivce snowboardingu byl na Stubaii vybudován snowpark s atraktivními překážkami, kde mohou jezdci vyzkoušet své schopnosti. Zkušení lyžaři se mohou těšit na 2 závodní sjezdovky a pro ty, kteří rádi soutěží, je zde připravena dokonce trať s měřením rychlosti.

Ani příznivci běžeckého lyžování nepřijdou v údolí Stubai zkrátka. Přímo na ledovci je trvale udržován a upravován 4,5 km dlouhý běžecký okruh. Na ledovci Stubai čekají jak na sjezdaře, tak na běžce, vynikající sněhové podmínky od začátku října do poloviny měsíce června.

Opravdovým bonbónkem pro příznivce freeridingu je zdejších 20 km neupravených sjezdovek střední obtížnosti, na kterých se dá zažít adrenalinová jízda v závějích čerstvého prašanu.

Lyžaři začátečníci, kteří vyhledávají spíše lehké a jednoduché tratě, budou směrovat své kroky pravděpodobně na sjezdové tratě jako jsou Schaufelschuss, Eisjochferner a Gamsgartner.

Ti otrlejší pak nejspíše zamíří přímo na ledovec Stubai, ze kterého se do údolí vine sjezdařská delikatesa v podobě 10 km dlouhého sjezdu Wilde Grube.