#kyry

Kyry is canonically older than Tren Krom, Artakha, Karzahni, Mata Nui, and all of the Makuta. He is more ancient than the entirety of the Matoran Universe, down to all of its living creatures, locations, and structures. Kyry was born before and outlived the Matoran Universe, with his age being somewhere over 100,000 years, AKA several times older than human history.

[[Tenhle post měl být původně na wattpadu, ale nic takového nebude, jelikož je to na nic aplikace/stránka, která s každou aktualizací klesá ke dnu.]]

Babygirl se má učit dvacet stránek skript anatomie, přepisovat tři protokoly do biofyziky a připravovat se do laborek z biologie...

Ano, hádáte správně. - BABYGIRL PROKRASTINUJE.

Takže jsem si řekla, že vám alespoň ukážu, co jsem načmárala ve svém volném čase. Zatím se sice jedná víceméně pouze o náčrty, kdy jsem občas použila těch něco málo fixů/zvýrazňovačů, které mám teď u sebe (Moje výtvarnické potřeby jsou u mě doma, fňuk.), ale potom plánuju všechno přehodit do digitální verze, pohrát si se stínováním a detaily. Ale na to si budete muset počkat.

Ano, jak si už asi chytřejší z vás uvědomili, hodláme přihodit nálepky i z "Lišáka s Bouří v zádech", jelikož už teď máme nějakých 67k slov a přes dvacet kapitol... Takže před AFkem ještě něco vydáme a posuneme se v příběhu.

Taky jste si mohli všimnout, že jedna z nálepek obsahuje znak lovecké organizace...Ano, název lovecké organizace zatím ještě v příbězích nebyl zmíněn, ale vzhledem k tomu, že už jsem začala s přepisem do verze, která půjde do nakladatelství (1,5k slov za mnou... 92k přde mnou - whoop whoop!), tak jsme museli provést menší změny.

A co že je s tím instagramem?

Inuuu... Daddy za mnou přijedou za jedenáct dní, takže máme v plánu založit Loveckým kronikám vlastní instagramový profil (Nechceme tím spamovat na našich vlastních účtech... chemical_crap a magicalbabygiwl, kdyby vás to zajímalo.), kde budeme házet různá memes, nálepky, náčrty, ale taky případné fanarty od vás...

A v neposlední řadě progres na cosplayi Kyryho a Mavericka - fotky, videa, stěžování si na to, že cosplay nevypadá tak, jak by měl... Prostě ultimátní spam. Takže bude pak záležet čistě na vás, zda budete mít zájem hodit follow.

Wanted to make sure I could still do dergs and Kyle was having a rough day, so! Follow me

[at FurAffinity]

or

„Dokážeš si to představit, že už konečně můžeme jet domů?" otočil se na upíra Rosenwille, zatímco seděl u svého netbooku, píše závěrečnou zprávu organizaci. Skrze okna do pokoje prostupovaly paprsky ranního slunce mající neskutečnou sílu a ozařovaly zpola sbalená zavazadla. „Nevím jak ty, ale já se neskutečně těším na svůj byt… A taky na to, že už se nebudu muset živit jenom proteinovýma tyčinkama a polévkami ze sáčku… Jak se vrátím, tak si zajdu co té nejlepší cukrárny a odměním se dortem a zmrzlinovým pohárem." Henriettu nechali předchozího večera zavést do nemocnice, přičemž se znovu setkali s oněmi záchranáři… Přičemž Mexičan byl ještě přívětivější a Árijec ještě více otrávený, dokonce je podezřívaje, že to není žádná náhoda, že našli už druhého teenagera v tak žalostném stavu. No a samozřejmě, že po návratu na hotel blonďák lehce pomohl Rosenwillovi se vzpamatovat z onoho chapadlového zážitku… Možná právě proto byl teď mladší plný energie a usměvavý jako sluníčko.

„Hm, jo, super, nemůžu se dočkat," odvětil s mrtvým výrazem ve tváři, leže na zemi, s nohama opřenýma o zeď - jemu se totiž "domů" až tolik nechtělo… Vždyť převážně jej tam čekalo jen milion přednášek od lovců o tom, že se zase choval jako sebestředný kokot, kurvil vyšetřování, no a bylo mu jasné, že jakmile se lovci dopátrají k tomu, co má společného s Brianem, a jako, že oni se k tomu dopátrají velice snadno a rychle, tak to teprve bude terno… A navíc, tak nějak tušil, že pokud si vedoucí organizace všimnou toho, jak je Rosenwille pokousaný, tak se snadno dovtípí, co se na misi dělo, a on dostane zákaz přiblížení ke Kyrymu minimálně tak na padesát metrů.

„Ještě dneska ale asi budeme muset zůstat tady, jelikož nám asi pak vedení dá vědět, kam se máme dostavit, takže by asi byla naprostá hloupost někam cestovat," mumlal si mladší částečně pro sebe, částečně tak nějak do éteru. Možná by i zaregistroval, jak je upír z toho všeho tak nějak špatný, jenže se bohužel momentálně soustředil na sepisování všeho, co se tu za poslední dny událo… A že toho bylo požehnaně! Navíc; řetězec událostí se zdál nekonečný a neskutečně spletený do nepřehledného chuchvalce… Plus v něm sakra podstatnou roli hrál právě Maverick.

Chvíli ještě ležel na plesnivém koberci, a když začínal mít pocit, že bude brečet, tak se posadil, dolezl ke Kyrymu, položil mu hlavu na rameno, přitiskl se k němu a zamumlal: „Viď, že si mě nezablokuješ v mobilu, jakmile dorazíme zpátky, že ne?" Zkroušeně pozoroval obličejík mladšího a čekal, co mu odpoví… A snažil se pohledem nesklouzávat k obrazovce počítače, protože mu bylo jasné, že tam bude spousta odstavců o něm, a že chvála to zrovna nebude.

„Ale prosím tě, proč bych to dělal?" zavrtěl hlavou Rosenwille, přičemž ale nezvedl hlavu od obrazovky. „Aby bylo jasno… Já… Vážně tě mám rád… Nedokázal bych ti něco takového udělat. A vlastně bys mi neskutečně chyběl." Jeho slova byla přerušována rytmickým ťukáním tenkých prstíků do klávesnice počítače, kde naskakovaly další a další řádky popisující jejich misi.

Zmlkl, protože tohle nečekal; i když, těžko říct, co vlastně přesně čekal… Dál neodtrhával oči od Rosenwillovy tváře, zíral na něj jako na svatý obrázek a přemýšlel, co na tohle nějak elegantně odpovědět - jenže jediné, co jej napadalo, byly věci jako "Kyry, vezmi si mě", nebo "Musím tě představit své ropuše, budeš se mu líbit, ale ne víc než mně, protože já tě naprosto zbožňuju a nejradši bych ti snědl obličej, kdybych věděl, že ti pak zase doroste".

Dál, bez jediného pohledu na blonďáka, připisoval vše podstatné a důležité, přičemž se vždy zastavil jen na malinkou chvilku, aby mohl popřemýšlet nad vhodnou formulací či pasujícím slovem. Jakmile byla zpráva hotova, rozhodl se ji znovu pročíst a po sobě zkontrolovat. Když nad tím tak přemýšlel… Upírova role zde byla velice zásadní. Bez něj by vlastně tenhle případ ani neexistoval. Kdyby nebylo jeho, Mary by nemusela odejít od rodiny do tohoto zapadákova, nenarodil by se Brian… No a kdyby nebylo kluka, jehož nenáviděla vlastní matka a jenž kvůli tomu sklouzl k sebepoškozování… Nikdo nový by se nepřidal k partičce emařů, nevyvolal by s nimi démona… Který by se do nikoho nezamiloval. Vlastně se jednalo o dominový efekt aplikovaný v reálném životě. Sotva si to uvědomil, sklouzl pohledem na Mavericka, pak zase zpátky na obrazovku… Maverick, obrazovka, Maverick, obrazovka, Maverick… Náhle se Rosenwille zhluboka nadechl, označil polovinu odstavců ve své zprávě a... Zmáčkl "delete".

Chvilku předtím už však upír neodolal a přeci jen očima sklouzl k obrazovce a začal zprávu pročítat… Takže když viděl polovinu své četby jen tak mizet, málem vyjekl "Hej, já to ještě nedočetl,", ale pak mu došlo, co Kyry vlastně udělal… A tak nějak mu došla slova a jen se na mladšího s neesteticky pootevřenou hubou podíval. „Proč… Jsi to smazal..?" dostal ze sebe nakonec nevěřícně.

Takže, už je na téměř 98% jisté, že se budete moci setkat s Kyrym a Maverickem během Animefestu v roce 2020! (Necháváme si tam malinkou rezervu, kdyby se náhodou něco stalo nebo nám do toho něco vlezlo, ale fakt bychom se tam moc chtěli dostat, takže snad to vyjde.)

A samozřejmě, že se budeme snažit být co nejvíce IC... Takže se opravdu setkáte s Kyrym a Maverickem a ne s Daddym a Babygirl... Přičemž jsme se rozhodli, že je budeme cosplayovat celý víkend, takže pokud na AF pojedete, tak se nemusíte strachovat, že byste nás museli najít během jednoho dne.

Plus teda jsme se rozhodli pro takový "mini-merch", kterým budou malinké samolepky s tématikou LK! Samozřejmě, že žádný stánek mít nebudeme a ani z vás nechceme tahat peníze.

Tudíž to bude probíhat tak, že pokud se s Kyrýskem a Maveričkem setkáte, budete si s nimi moc popovídat, případně se vyfotit... A taky si budete moct vybrat nějakou tu samolepku, které budeme mít u sebe.

Ještě nevíme, kolik jich budeme dělat (Zatím se spíše moříme s návrhy.), ale asi vám došlo, že to bude stylem: „Kdo dřív přijde, ten dřív mele."

Návrhy samolepek rozhodně zveřejníme dopředu, stejně jako pak fotky hotových výtvorů, abyste měli alespoň nějakou představu.

Smrákalo se, krajinu postupně halil popelavý plášť nastupující noci a oni společně seděli na balkóně a pozorovali hvězdy… Nebo dost možná jen tak zírali do prázdna, snažíce se vstřebat události dneška. E.tE2.0 jim toho totiž zrovna dvakrát moc neprozradila. Maximálně pár nových drobností; jelikož organizace ohledně tohoto typu démona nevedla podrobné záznamy; které ovšem ve srovnání s množstvím urážek a zlých vtipů byly zcela zanedbatelné. Během odpolední hodin navíc Rosenwille obdržel od Migela esemesku, že Brian by to přežít měl, ale že je v kritickém stavu a že by bylo vhodné, kdyby se za ním zastavil nějaký rodinný příslušník. No a po Henriettě se zase slehla zem, což na jednu stranu bylo velice dobře… A na druhou stranu zase špatně. Zlehka hladil Kyryho po stehně, tiskl se k němu a zíral do noci; přišel si tímhle vším tak strašně unavený… Oproti těm misím, na které ho vypravovali předtím, byl tohle zkrátka strašný skok kupředu - a jemu jako jediná pozitivní věc na tom celém skoku přišel tak maximálně Rosenwille, ke kterému se momentálně tulil; a ani s tím si vlastně nemohl být jistý, jak to pak bude; jasně, Kyry mu předtím slíbil, že si zavolají, ale to taky vůbec nemusela být ve finále pravda… Upír, který byl doteď zticha, si nevědomky hlasitě povzdechl a trochu se ze všech těch negativních myšlenek a obav zamračil.

„Neboj," špitl, když si všiml blonďákova výrazu. „Vím, že všechno tohle je jedna velká jízda na horské dráze, ale já ti slibuju, že to nějak zvládneme… Společně… Brian určitě budu v pořádku a zatím rozhodně nemám potvrzeno, že by se ten démon usídlil v něm… Vlastně bychom neměli dělat žádné ukvapené závěry…“ Na pár minut se odmlčel, zatímco se v duchu trochu uklidňoval vyjmenováváním souhvězdí, jež byla toho večera viditelná na obloze. „A jak říkala E.tE - měli bychom být ostražití a bedlivě sledovat okolí." Přesně tak to sice drahá loli neřekla, ale jemu bylo hloupé opakovat její slova, jež byla: „Aby vám ty prdele nenatrhl někdo jiný, než vy sobě navzájem."

„Já žádné ukvapené závěry nedělám," zamumlal, jako kdyby celé odpoledne nesýčkoval, že Brian umře, oni umřou, jeho žába umře a Henrietta bude tančit tango s Rosemary na jejich hrobech. „A radši se nechám zamordovat, než poslouchat tu malou, rozpixelovanou, otravnou… -“ jeho nadávání na Eternity bylo přerušeno tichým vrznutím dveří, které se ozvalo z jejich pokoje. Upír zmlkl a zaposlouchal se; zdálo se mu, že slyší tiché kroky a chraplavé dýchání… Ale bylo to tak tiché, že nic neříkal a jen po očku pozoroval Kyryho, jestli to slyší taky.

Samozřejmě, že zaregistroval ono vrznutí dveří, a pak tiché dýchání a kroky… Ale vůbec se mu nezamlouvalo, že je nedokázal k nikomu přiřadit. Jelikož mu bylo jasné, že kdyby se teď v jejich pokoji zjevila služebná, tak by ječela, fňukala a posmrkávala na celé kolo. Anebo by jim začala mlátit na dveře a něco ječet. Rozhodně by se neplížila okolo jako nějaký masový vrah. Proto pohledem vyhledal Mavericka, aby se ujistil, že to není jenom výplod jeho bujné představivosti. „Slyšíš to taky?" vydechl potichu, aby mu mohl rozumět jenom blonďák vedle něj.

„Jo," špitl a ještě pár vteřin poslouchal - poté se ale pomalu začal zvedat a ústy mladšímu naznačil větu: „Jdu tam". Pohyboval se co nejpomaleji, hlavně aby pod ním nějaké prkno nezavrzalo nebo příliš hlasitě nedupl jednou ze svých těžkých, vojenských bot. Když konečně zdolal ten asi metr, který jej dělil od balkonových dveří, zhluboka se nadechl a zakryl si dlaní oko s kamenem, který mu tou nervozitou zase svítil jako žárovka, a on nechtěl, aby jím na sebe upoutal pozornost - předtím, než se ale vydal do pokoje, se otočil zpátky na Rosenwilla, jestli jde taky.

Ten už se ladně a úplně tichounce vyhoupl do stoje, načež několika malými krůčky překonal vzdálenost mezi místem, kde doposud seděl, a upírem. „Přece bych tě v tom nenechal," špitl téměř neslyšně, přičemž tak nějak automaticky rukou přejel po délce svého opasku, aby se ujistil, že Vílí plameny jsou na svém místě.

Nic neříkal, protože moc dobře věděl, že neumí šeptat, tak jen vděčně přejel rukou mladšímu po rameni, a pak už konečně vykročil do místnosti. Nejdřív nic neviděl, poněvadž tam byla naprostá tma, plus on si zakrýval jedno oko, takže mu docela trvalo, než se zorientoval… Ale poté zase uslyšel to funění; tentokrát o něco hlasitější a rychlejší. Ihned se za zvukem otočil, protože mu došlo, že ten někdo stojí za ním, neboť před sebou jej neviděl… A v tom to spatřil. Nejdřív si myslel, že je to někdo neskutečně vysoký, protože hlavu měla silueta ještě výš, než on… Ale pak shlédl dolů a došlo mu, že ten někdo není vysoký… Ale levituje tak půl metru nad zemí - a společně s tímhle děsivým uvědoměním spatřil, že se siluetě rudě rozsvítily oči.

Jelikož Maverick se vůbec neozýval, Rosenwille vstoupil do místnosti hned po něm, protože jej v tom nechtěl nechat samotného. Ale sotva takhle učinil, ozvalo se prásknutí obou dveří, těch na chodbu i těch na balkon, přičemž v následující sekundě mohli oba lovci zaznamenat, jak se klíče otočily v zámku. Mladík s tyrkysovými vlasy okamžitě utrhl ze svého opasku jeden Vílí plamen a hodil jej před sebe. Pokojem se rozlilo světle modré světlo, jež jim odhalilo děsivý výjev…

V rohu se vznášelo dívčí tělo, které na první pohled vypadalo jako po strašlivé rvačce - modřiny, škrábance, odřeniny a řezance pokrývaly téměř každý milimetr bledé, prakticky průsvitné kůže. Dlouhé, zacuchané hnědé vlasy zakrývaly dívce obličej tak, že jediné, co z něj šlo vidět, byly právě rudě svítící oči, jejichž zorničky nebyly normální a kulaté, nýbrž svislé jako u hada. Tričko a kraťásky, které halily vyhublé tělo, byly pokryté krví a hlínou, plus na různých místech potrhané… A jakmile se pohledy obou lovců upíraly jen a pouze na výjev před nimi, dávajíce tak veškerou pozornost jen a jen jemu - přesně v ten moment kreatura rozepjala enormní křídla, která měla rozpětí tak tři a půl metru a vypadala, jako kdyby je někdo přejel sekačkou, prohnal skartovačkou, dal do pračky na špatné nastavení a nakonec na ně pustil divokou pumu s petardou v prdeli… Čímž se snažím umělecky popsat to, že byla zkrátka na sračku a potrhaná jako kalhoty současných hipsterů.

„Co to…“ vydechl jako smyslů zbavený Rosenwille a přistihl se, že dobrých několik vteřin zíral s otevřenými ústy na služebnou, jež živou dívku připomínala teď už jen velice matně a vzdáleně. Rudé oči se pološeru zablyštěly, načež stvoření vydalo šílený řev, který trhal ušní bubínky a resonoval stěnami celého penzionu. A než se z toho lovci stačili vzpamatovat, vrhla se "Henrietta" po Maverickovi.

Byl zkoprnělý hrůzou, takže když se po něm exslužebná vrhla, nijak se nebránil… Tudíž skončil přiražený u zdi, s krkem pevně sevřeným tenkými prsty dívky - chtěl říct Kyrymu, ať mu teď hned dá povolení ji zlikvidovat, ale z hrdla se mu vydralo jen bezmocné chrčení a z očí mu vytryskly zoufalé, překvapené slzy. „Kde… Brian… Chci… Brian…“ vydávala ze sebe nesouvisle dívka, zatímco škrtila bezmocného upíra - hlas, kterým mluvila, však nebyl její. Byl o dost hlubší, takový rozbitý… Vlastně zněla jako špatný vocaloid v anti-nightcore.

„Mavericku, dávám ti svolení!" vykřikl okamžitě Rosenwille, přičemž hodil několika dalšími Vílími plameny různě po místnosti, tudíž se scenérie ještě o něco více prosvětlila. A zatímco plameny začínaly nabírat na síle, jeho vlastní stín se počal zhmotňovat… Avšak tentokrát nezůstal u lidské podoby; natahoval se, prohýbal, deformoval, měnil, kroutil, až přestal člověka připomínat úplně.

Konečně od sebe dívku odkopl a konečně mohl popadnout dech - sice se udusit nemohl, ale to neznamenalo, že mu tohle nebylo kurva nepříjemné. Na kraťounký okamžik nedělal nic, protože se potřeboval vnitřně psychicky srovnat, ale vzápětí se vrhl na oplátku po dívce, snaže se jí srazit k zemi - ta ale jen máchla křídly, děsivě se zasmála a najednou byla v úplně jiné části pokoje, s pohledem upřeným na menšího z lovců a jeho stín. „Ne-sna...žte-se..." dostala ze sebe ztěžka. „N-emá to... Ce-nu!" udělala rukou pohyb směrem ke starobylé židli v rohu místnosti a jakýsi rudý kouř kus nábytku obklopil a zvedl do vzduchu - v následující milisekundě už židle letěla rychlostí kulky přímo na Kyryho.

Jenže to už se dávno Rosenwillův stín přetransformoval, ukazuje, že nepropustná kopule a lidská verze nejsou to jediné, co umí. Okolo mladíka s tyrkysovými vlasy se obtáčel podivný tvor, jenž jej výškově dvojnásobně přesahoval, částečně podobný hadovi, částečně čínskému drakovi, částečně to byla nějaká podivná příšera s úzkýma očima a obrovskou tlamou plnou ostrých zubů. Čítala šest končetin zakončených enormními drápy, které by se mohly rovnat mačetě. Stín se prudce mihl, tlamu otevřenou dokořán, aby mohl zachytit letící nábytek, načež skousl a židli rozdrtil na milion malých třísek.

Ozvalo se vyděšené vyjeknutí, což ovšem nepřišlo od dívky, ale od upíra, kterého málem sejmula tříska… Plus jej Kyryho stíny začínaly regulérně děsit; a ještě víc jej děsila představa toho, že jednou skončí ve trojce s retardovaným čínským drakem. Moc dlouho tam ale jen tak nestál a neječel, protože na to teď vážně neměli čas, a místo toho se zase vrhnul po brunetě, která teď ve vzduchu držela vázu, pár obrázků ze stěny, plyšového alicorna a nějaký zaprášený pidistolek - jakmile si ale upíra všimla, poslala po něm vázu, té se však naštěstí Maverick vyhnul, takže se rozmrdala o stěnu… Než se ale stačil k Henriettě dostat, ona se jen šíleně zasmála, lusknutím prstů otevřela dveře na balkon a byla v tahu… Než se lovci mohli vzpamatovat, ozvalo se zase jen zacvaknutí zámku; a také Mavericka po hlavě praštily rámečky ze zdi, které společně se zbytkem věcí přestaly levitovat a spadly na zem.

„Do háje," vyjekl Kyry, přičemž jeho stín okamžitě přešel z defenzívy do ofenzívy, tudíž se začal dobývat ven z pokoje… Což znamenalo, že asi brzo vyrazí dveře na chodbu. „Tohle se mi snad jenom zdá… Musíme ji chytit a toho démona z ní dostat. Jinak je celé město v ohrožení."

Upír Kyrymu nijak neodpověděl, jen začal hystericky fňukat a zapalovat si rozklepanýma rukama cigaretu. „Kurva! A tohle mi ojelo syna! Co když to od ní chytil?! Kdo ví, co takový démonický svině přenáší, on ještě neumře na sebevraždu, ale nějaký syfilis!" Konečně se mu povedlo zapálit cigaretu a dlouze z ní potáhl. „Myslíš, že to věděl?! Jestli to věděl, dám mu domácí vězení! Respektive řeknu Rosemary, ať mu ho dá… A pak to domácí vězení dám i jí, protože to dítě špatně vychovala, když to tu šuká s tímhle," udělal prudké gesto směrem k balkonovým dveřím, ze kterých předtím dívka vyletěla.

„Pochybuju, že to věděl," zamumlal Rosenwille, zatímco se soustředil na svůj stín vrážející vztekle do dveří. „Myslím, že není tak úchylný na démony a podobné věci, aby se dobrovolně pustil do takového vztahu… Teda alespoň mně přišel hodně racionálně zaměřený a nohama pevně na zemi…“ Odmlčel se, jelikož jeho mysl se momentálně soustředila na poloprůsvitnou šedivou příšeru, které se přeci jen nakonec podařilo vyrazit dveře z pantů. „Padáme," zavelel mladší. „Snad nám ten démon nezdrhl daleko."

Chtěl namítnout, že Brian má pořád přeci jenom i jeho geny, takže by nebylo vůbec divné, kdyby se dobrovolně pustil do šukání s menstruační chobotnicí, ale pochopil, že na tyhle spekulace teď není čas, takže jen kývl, típl cigaretu a vyběhl na chodbu - ta naštěstí nevypadala nějak podezřele, nebo že by se tam skrývala Henrietta, takže začal sbíhat schody, aby byl co nejrychleji venku.

Kyry jej okamžitě následoval, přičemž se ani nezamýšlel nad tím, že vedle něj se pořád míhá obrovské stínové monstrum. Možná to bylo proto, že se momentálně ocitli v silně krizové situaci, z níž se potřebovali co nejrychleji dostat… A své určitě na tom měl podíl i fakt, že když okolo létá dívka posedlá démonem, tak poloprůsvitný drak už nemohl lidi vyděsit mnohonásobně více. A taky Kyry tušil, že by mu zase dalo dost práce jej znova povolávat.

Vzhledem k tomu, že kámen měl "vypnutý" byl schopný vyvinout ještě větší rychlost než obvykle, takže hotelem proletěl jako blázen a velice brzy stál na temné, tiché ulici… Která vypadala naprosto normálně - což bylo divné, vzhledem k tomu, že teoreticky by po té ulici měla lítat šílená holka posedlá ještě šílenějším démonem. „Kyryyy? Asi jsme v píči," prohlásil, po krátkém obhlédnutí mrtvé ulice.

Jediný důvod, proč se mu podařilo dohonit upíra, který se teď stal něco jako level-upovaným Usainem Boltem, bylo to, že se blonďák uprostřed ulice zastavil, naprosto zmaten a zoufalý z toho, že se jim drahá "Henrietta" prostě někam vypařila. Rosenwille se na okamžik zarazil taky, stejně jako jeho stín, jenž byl momentálně téměř neviditelný kvůli šeru okolo, ale jen na pár sekund, než vykřikl: „Hřbitov! Musíme na hřbitov! Přece… Henrietta naposledy viděla Briana tam. A pokud s ním má démon nějaké plány, určitě se vydal právě tam… Teda, myslím."

„Fajn, když to říkáš… Ty máš vždycky pravdu," pokrčil rameny a opět se svojí rychlostí a la gepard na steroidech rozeběhl pryč od mladšího, směrem na hřbitov… Po asi 100 metrech mu ale došlo, že Kyry tam takhle doběhne o hodně později, než on… Takže se zase vrátil, hodil si Rosenwilla přes rameno a aniž by nějak obhajoval to, co právě dělá, se rozeběhl zase tím směrem, odkud se před chvilkou vrátil.