#kristus

I have been giggling like mad to myself all night while writing it. I'm just going to say, Kristus is coming. And she will spare no one.

Happy Holidays everyone! Don’t trust elves! 🔪🎄🤩

Během období Vánoc se v České republice dějí zázraky. Nejvíce ateistická země na světě jednou do roka totiž věnuje pár dní svého života diskutování náboženských otázek. A pokud se najdou lidé, kteří vydrží poslouchat mé řeči o záhadné židovské sektě Esejců, mystickému proudu křesťanství, jezuitech, noosféře Teilhard de Chardinova apod, jsou pro mě jakožto filozofa z povolání žně. Tentokrát teologické spekulace odnesla během Vánoc má přítelkyně. Pár dní před Štědrým dnem jsem prohlásil, že třebaže Česká republika patří mezi největší pohany na světě, přesto skoro všichni, kdo žijí na území Česka jsou ve většině případů křesťany až na kost, aniž by o tom věděli, ba dokonce i když popírají existenci Boha. „Jak to?“, zeptala se.

Odpověděl jsem, že většina Čechů jsou po biologické stránce křesťané. Mé drahé polovičce se zježily vlasy, protože coby obhájkyně antropologie a sociologie není v jejím slovníku příliš místa pro biologické argumenty, pokud jde o společenské a kulturní procesy. Pomyšlení na to, že by křesťanství znamenalo něco jiného než příslušnost k náboženství se jí moc nezdálo. A protože jsem na jejím obličeji viděl typický seriózní pohled, kdy mně, ubohému filozofovi, který zná všechno a nic, chtěla dát univerzitní přednášku o tom, proč se mýlím, na poslední chvíli jsem ji zarazil a požádal, ať mi dá možnost vysvětlit tyto mé kacířské poznámky.

Rozhodně nepopírám, že křesťanství se zrodilo jako jedna z mnoha židovských sekt, které se zrodily v bouřlivém období prvního století našeho letopočtu v kulturním kontextu židovství druhého chrámu a rozvíjelo pro židovství možná v nejvíce destruktivním období po zničení druhého chrámu v roce 70 n. l. během potlačení židovského povstání Římany v první židovské válce. 

Avšak již od začátku křesťanství mělo hned několik požadavků na ty, kteří se chtěli stát křesťany. Tyto požadavky týkající se sebekázně, dodržování striktních pravidel, avšak zároveň i empatie vůči  lidem z jiných etnických skupin udělaly z křesťanství historicky první univerzální náboženství, které  dle svého „programu“ nebylo identifikováno pouze s jednou etnickou skupinou, ale bylo mířeno na všechny lidi světa. A praktikující křesťané se svými misijními cestami se aktivně ucházeli o konverzi lidí, neboť jejich život byl podle křesťanského dogmatu ztracený, pokud nepřijmou do svého života Krista, nebo pouze prostřednictvím Božího syna se mohou po své smrti vrátit k Bohu a být v nebeském ráji.

Ať už věříme na zmíněné požadavky, nebo ne, je to vcelku jedno. Faktem je, že mnoho lidí na evropském kontinentě v ně začalo věřit a snažilo se podle nich řídit svůj život, své hodnoty, intelektuální život a v neposlední řadě i sexuální reprodukci. Křesťanské hodnoty se staly postupně Velkým selekčním filtrem napříč celou evropskou kulturou. Kdo prošel tímto hrdlem tohoto náročného trychtýře, měl ve společnosti zajištěné slušné postavení. Naopak, lidé vymykající se příliš křesťanskému způsobu života byli prohlášeny za kacíře nebo čarodějnice. Často byli vyhnáni na okraj společnosti, nebo vyhoštěny do jiné země. A v nejhorším případě přišli tito vymykající se lidé o svůj život a také možnost šířit dále svůj genofond. (Připomínám, že skoro všechny prvky našeho chování a osobnosti jsou geneticky podmíněné [nikoli však determinované] a naše chování není nikdy pouze a jen produktem sociokulturních vlivů, jak by si mnoho lidí ze sociálních a humanitních věd i do dnešního dne přálo. Smůla, nejsme plastelína, geny hrají důležitou roli). 

Někde v této chvíli mě má přítelkyně opět zastavila a odcitovala hned několik pasáží z různých knih, které by se zdály, že stojí v opozici vůči tomu, kam jsem svou argumentací mířil dále. Přesto jsem ještě jednou požádal o strpení, abych se dostatečně přesně mohl vyjádřit.

Stručně řečeno, lidé, kteří dokázali a chtěli následovat křesťanské hodnoty ve většině případů byli součástí širšího mainstreamu společnosti, a to jim stačilo k tomu, aby měli dostatek prostředků na to mít děti a vychovávat je do jejich dospělosti, tak aby i ony měly děti a tak dále.

Kultura je vybíravá. Podobně jako ženy. A rozhoduje o tom, kdo bude mít děti a kdo bude šířit dále své geny a naopak, kdo je genetickou slepou uličkou. Po několika stoletích při relativně stabilní společenské situaci a minimální ne-evropské, ne-křesťanské migraci jsme se pak dočkali, že v křesťanské kultuře žijí lidé, kteří i po genetické (tedy biologické) stránce byli vybráni tak, aby měli vhodné chování a osobnostní charakteristiky přizpůsobené pro život v křesťanské společnosti. Mezi tyto hodnoty lze řadit: univerzální morálka, abstraktní uvažování, touha po individuálním úspěchu, avšak i s prvky komunitního života, a v neposlední řadě i vědecké myšlení, neboť sv. Augustin i Tomáš Akvinský argumentovali ve svých spisech, že zkoumáním přírody odkrýváme dílo Boží, a tím i samotného Boha.

Kultura ovlivňuje, jaké geny budou ve společnosti užitečné. Podobně genetické složení společnosti podmiňuje, jaké kulturní charakteristiky bude daná kultura mít. A proto si myslím, že lze hovořit nikoli metaforicky, ale docela i vědecky o tom, že většina etnických Evropanů dnes ztělesňují genofond, který byl po 2000 let vybírám kulturními hodnotami křesťanství. Většina z nás má křesťanství hluboko zaryto pod kůží. A to i tehdy, pokud všem hlásáme, jací jsme ateisté. Všichni z nás, když budeme zkoumat hluboko v našich hodnotových systémech vždycky na dně narazíme na křesťanství a vliv toho jednoho židovského člověka, které byl kdysi ukřižován kdesi poblíž Jeruzaléma na místě, kterému se říkalo Lebka. A jste jeho biologickými následovníky. 

Film Rohani Kristen | PENDIDIKAN CUCI OTAK KOMUNIS DI RUMAH | Tuhan Adal...

Saya ingin menceritakan salah satu pengalaman terbaik dalam hidup saya, yang memberikan gambar diri, identitas, dan cara pikir baru. Gambar diri dan identitas ini merupakan hal terbaik dalam konteks ‘jati diri’.

Langsung saja ke poin utamanya, ini adalah salah satu hal mendasar yang menjadi masalah paling utama bagi para pengikut Kristus. Saya akan berikan contoh yang sangat dekat dengan kita semua. Mungkin kamu pernah berpikir seperti ini,

“Ah, gua terlalu berdosa di hadapan Tuhan. Gua udah banyak bikin salah sama Tuhan.”

“Tapi janji, hari ini gua bakal berusaha keras untuk nggak berbohong!”

“Gua harus hidup benar seminggu ini, biar Tuhan seneng sama hidup gua.”

Pernah mendengar atau bahkan mengatakan hal-hal seperti itu?

Sekilas terlihat bagus untuk sebuah doa atau keinginan agar tidak berbuat dosa. Semua orang memang harus melakukan hal itu. Tapi tahu apa yang salah dari pernyataan, usaha, dan doa-doa diatas?

KESADARAN,

Keinginan di atas menggambarkan seseorang yang sedang berusaha agar tidak berdosa, tidak melakukan kesalahan, agar hidupnya diterima oleh Tuhan. Sangat bagus bukan?

Tapi sayangnya, sebagai orang yang sudah dimenangkan dan ditebus oleh Yesus, kita harusnya tidak lagi berusaha untuk keluar dari dosa.

Bingung? Kok kita nggak perlu keluar dari dosa? Apa kita harus tinggal dan hidup di dalam dosa?

Perhatikan.

Firman mengatakan bahwa Yesus sudah mati menebus dan menyelamatkan manusia dari dosa. Itu berarti manusia sudah BEBAS dari dosa. Kita tidak perlu lagi melakukan korban bakaran sebagai bentuk persembahan untuk penebusan atas dosa yang kita perbuat, karena Yesus sudah melakukannya bagi kita sekali dan untuk selamanya.

Banyak orang tidak sadar bahwa ia sudah DIMENANGKAN dari dosa. Mereka masih berusaha untuk keluar dari dosa atau kebiasaan buruk yang dimiliki. Hal ini menyebabkan pengorbanan Yesus terlihat ‘sia-sia’.

Mengapa demikian?

Karena kita berusaha untuk membayar dosa kita sendiri, padahal Yesus sudah melakukannya untuk kita.

“Buat apa kita bergumul untuk keluar dari dosa, sedangkan kita sudah dimenangkan dari dosa dalam nama Yesus?”

Mereka yang tidak sadar bahwa dirinya sudah menang dari dosa, sedang bertempur untuk kedua kalinya. Membuang-buang waktu yang seharusnya dapat digunakan untuk melayani Tuhan. Sia-sia bukan ?

Kelihatannya benar, berusaha untuk hidup tidak berdosa. Tapi tujuan dan dasarnya yang kurang tepat.

Tujuan yang seharusnya adalah,

“Aku tahu, aku sudah dimenangkan dari dosa oleh Yesus, aku adalah anak Tuhan. Berarti aku adalah anak terang, aku tidak boleh hidup di dalam dosa.”

Lihat perbedannya?

Pernyataan yang kita lihat pada awal pembicaraan ini, adalah doa orang-orang yang berusaha hidup tidak berdosa agar mereka diterima oleh Tuhan. Sedangkan yang kedua, adalah pernyataan orang-orang yang sadar bahwa mereka sudah bebas dari dosa oleh karena Yesus. Sehingga mereka tidak ingin berbuat dosa lagi.

Ingat, Efesus 2:8 mengatakan,

Sebab karena kasih karuniakamu diselamatkan oleh iman ; itu bukan hasil usahamu, tetapi pemberian Allah,