#krchovsky

"Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem: jen jsme se míjeli ... Sen o mém bolu - tys byla vlaštovkou, já starým havranem nad jedním světem, a nikdy ne spolu. "

Bylo mi dneska tak smutno z mých vlastních slov jimiž furt naříkám, jak žiju stěží tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov abych si upřesnil, co je to Nežít

Dnes jsem si koupil květináč a zasadil pažitku Děkuji, Bože! Není zač… dnešek byl plný zážitků.

Na samém konci temné chodby v tunelu pod městem kde jsem nikdy nebyl za dlouhou řadou vytlučených světel zmítán průvanem a zimnicí potmě a poslepu narazil jsem na zeď z betonu a ze střepů na hluboký a ztvrdlý otisk své tváře... na opačném konci zaslechl jsem s ozvěnou vzdálený nářek a já zjistil že nejsem tady ale za stěnou že nejsem odlitkem ale formou že nejsem uvnitř ale vně jsem zazděnou zatvrdlou šlápotou hlubokým otiskem mě

Dům ve tmě, v domě tma, dům na samotě a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě na klíně chovám týden mrtvé kotě zemřelo steskem, asi dva dny po mně.