Einmal ist keinmal.

ve středu našeho bytí stojí stromy a nebe je láska, tam vane čas, souběžný větrný posel mezi nekonečnostmi, ze kterých přichází, ke kterým uplývá, unášeje nás po té krátké cestě jako podzimní list, abychom tušili, kde jsme se probudili a kam směřujeme, poslové sebe samých; pouze ve středu našeho bytí je vědění o tom, co člověk potřebuje, aby byl člověkem, vědění o jeho humanitě a kultuře, bohabojné vědění, jež je kulturním věděním (…) není to vědění krve a vědění techniky, ale vědění člověka o sobě samém: ve středu našeho bytí, pouze v jeho středu, nikoli v temném opojení hranic, ani v opojení prapůvodem, ani v opojení technikou, nýbrž v našem vlastním bytí sídlí to božské v nás

Čas propůjčuje důstojnost i zrůdám.

Ludvík Aškenazy - Vajíčko

Vědomí vlastní ubohosti mne s ubohostí jiných nijak nesmiřuje. Protiví se mi z duše, když k sobě lidé cítí bratrský cit, protože v sobě navzájem spatřili obdobnou nízkost. Netoužím po tomhle slizkém bratrství.