Mizinárodní akt o utajení kouzelnické společnosti, neboli Akt o uderžení statusu utajení, byl přijat v roce 1689 mezinárodní kouzelnickou společností a v českých zemích uplatněn od roku 1692, tedy za vlády českého krále a římského císaře Leopolda I. Habsburského, současníka nechvalně proslulé anglické královny Marie II, též známé pod přezdívkou Bloody Marry. Act nařizoval přísné odloučení magické veřejnosti od veřejnosti všeobecné. Díky předchozím projevům intolerance vůči magické společnsoti v Čechách a na Moravě však platila nejrůznější preventivní opatření již před tímto rokem, akt ovšem uvedl praxi v absolutní platnost. To do naprosté míry znamenalo odstranění všech stop čár a kouzel ze zraků a myslí nemagické většiny. 

Česká kouzelnická komunita je sice malá, zato respektovaná mezi ostatními evropskými kouzelnickými národy. Počátek čár a kouzel na území dnešní České Republiky nelze přesně vysledovat, magie, jak bychom ji dnes nazvali, pravděpodobně přišla společně se slovanskými kmeny, které se usadili v české kotlině. Extravirtuové neví o rozkolu slovanských kmenů prakticky nic, kdežto mezi českými Potestáty a dalšími slovanskými kouzelnickými národy stále kolují báje a historky, že za rozkolem mezi kdysi pospolitým slovanským národem byla právě magie. Ať už to bylo jakkoli, západoslovanské kmeny přišly na území dnešnhí českého státu přibližni v 6. století a přinesly s sebou nejen pohanskou víru a řemesla, ale i bohaté magické dědictví. Toto dědictví bylo ještě více umocněno setkáním slovanů s keltskými obyvateli střední Evropy. Je velmi pravděpodobné, že praotci českých kouzelníků přišli do kontaktu s keltskými mágy, kteří země záhy opustili, či splynuli s nověpříchozím slovanským obyvatelstvem. Ať tak či tak, o vlivu keltské magie máme méně či více nepřímé však zřejmé důkazy.

Extravirtatum, tj. část obyvatel nepraktikující magie, či nemající magické schopnosti (název pochází z období renesance, staročeský název pro nekouzelníky byl Pohané, ze slovanského základu odkazují na absenci moci Pohano, stejné slovo využívají některé slovanské národy dodnes ve významu nemovcný, za opuštěním užívání tohoto slova stálo více důvodů, ale tím hlavním bylo to, že se sžil s označením pro vyznavače původní víry) a Potestates, neboli počeštěně Extravirtuové a Potestáti (kouzelníci) spolu víceméně nekonflitně soužili po několik století. Rozkol nastal ve středověku, kdy došlo k pokusu o tzv. násilnou demagazaci, jež vyvrcholia v ohavné procesy mezi církví (úředem známý dnes pod pojmem inkvizice) a magickým obyvatelstvem, které vedly primárně k segregaci magických sil od nemagické populace a sekundárně k vytvoření k prvním kouzelnickým cechů a zbudování ghet v českých městech, případně k odsunu vesnických kouzelníku do nových kouzelnických izolovaných osad. Potestáti se tak jednou provždy oddělili od zbytku populace a mezi sebou a Extravirty postavili pevnou a vysokou zeď, která stojí dodnes.

Významnou roli v ukotvení magické komunity v českýc zemích hrál především vznik a založení několika kouzelnických organizací. Tou první byl Cech kouzelníků a čarodějnic zemí království koruny české, ve kterém se postupně sjednocovali menší cechy a organizace, v 17. století došlo k velkému sjednocení všech zbývajících organizací a vznikl Cech kouzelníku zemí českých (v latině zkráceně jako Forum Magis), který se staral o věci kouzelnické a hájil práva Protestátů, dbal o edukaci a kvalifikaci kouzelnické části populace a posiloval postavení Potestátů v rámci monarchie. V polovině 19. století nově vznikla Česká Magická Lóže (někdy milně označovaná jako české ministerstvo kouzel), v jejímž čele stojí Velmistr české lóže, po jeho boku jsou tři nejvyšší komoří reprezentující tři české země Čechy, Moravu a Slezsko. Od roku 1918 je velmistr zároveň i zastupující ministr kouzel, který se podílí (více či méně) na české vládě (ačkoli trvalá tendence všech český ministrů je se na vládě a politice spíše nepodílet).

Neméně důležitou organizací je Karlova Univerzita, na jejíž půdě vznikla kouzelnická kolej (dnes známá také jako Fakulta čar a kouzel), která je trvale jedinou českou kouzelnickou školskou institucí v zemi. Kolej byla založena samotným Karlem IV, blahoslavným vladařem a mocným kouzelníkem (rovněž i Velezírem českého kouzelnického cechu). Výuka svobodných kouzelnických umění nebyla v dějinách českých zemí nikdy přerušena a pokračuje od 15. století až dodnes. Však pouze na úrovní terciálního vzdělání, tj. akademické půdy Univerzity Karlovy. Ačkoli byly zaznenány mnohé pokusy o založení dalších kouzelnických vzdělávací institucí v Česku, nikdy se tak nestalo a kouzelnická kolej je tak jediným doposud sloužícím nástrojem kouzelnické edukace. Ačkoli je škola fyzicky založená v Praze (ve starém městě a částečně i v jiných místech hlavního města), škola vítá do svých řad kouzelníky nejen české, moravské a slezské, ale i adepty o studium ze sousedních zemí, zejména ze Slovenska (díky absenci jazykové bariéry), Německa a Rakouska (na základě historického kontextu), Polska (kvůli nesnázím a prosekucím polských kouzelníkům katolickou církví) a dalšíh zemí Evropy a světa.

Hodny zmínění jsou i další úřady a organizace českého kouzelnického světa, jako například Kouzelnická gilda (orgán pro kontrolu magických předmětů a obchodu), Magický Tribunál pro kouzelnickou arbitráž (orgán soudní moci), DEMETER (orgán pro úchovu a podporu kouzelných bytostí a zvířat), Garda (ekvivalent kouzelnické policie, vyšetřovací a obranný orgán), Úřad pro zkoumání kouzelnické historie, Akademie Magických Věd a KORD nebo zastarale Chrám Nejvyšších Mocností (mystický nejvyšší a dozorčí orgán, opředený pavučinou záhad, plným jménem Kouzelnický Orgán Rady Dozorců) v jehož pravomocích je mimo jiné kontrola nad Žalářem pro kouzelníky a magická stvoření známý jako Nerebor (nacházící se patrně pod povrchem hory Blaník) a další.

Český potestástký stav je jeden z nejunikátnějších mezi ostatními magickými komunitami, mezi jeho přednosti patří výjimečná zručnost ve výrobě magických předmětů (což je i předmět a postgraduální specializace na fakultě čar a kouzel), zejména hůlek, holí a šperků. Čeští kouzelníci a čarodějnice jsou známí svou schopností v praktikování nonverbální magie, též v praktikování magie bez použití magickcých svodičů (tj. hůlek atd.), což je obtížně dosažitelná schopnost. I přes to jsou čeští kouzelnící často nepsravedlivě osočování pro jejcih bázlivost, chladný distanc od ostatních kouzelnických komunit (čeští kouzelnící jen málokdy studují v cizině a přichází do kontaktu s cizinci jen zřídka kdy) a tajnůstkářství. Česká magická společnost je jedna z nejméně čistokrevných a styk mezi potestáty a extravirty je všeobecně tolerovaný komunitou, což je bohužel zdroj nenávisti mnohých jiných kouzelnických kultur, jako jsou např. poměrně výbojní polští kouzelnící. Podobný vztah je i kouzelníků z vžchodní Evropy, kteří povětšinou zastávají názor, že magická krev by se neměla za žádných okolností mísit s krví obyčejných smrtelníků, i kdyby to mělo znamenat následné vymření kouzelnického světa (pro obhajobu tohoto tvrzení mohu úvést ten fakt, že sexuální styk kouzelníka s obyčejnou ženou je v Rusku trestán smrtí, na obou dotyčných). Čeští kouzelníci (s vyjímkou slezské menšiny) se obvykle vyznačují odporem k černé a zakázané magii, stejně tak k užívání magie k násilí a získání moci. 

Patrně díky blízským stykům s vílami, rusalkami a vodníky je kouzelné dědictví českých potestátů velmi bohaté. V nedávné historii byly běžné svazky mezi kouzelníky a vílami, což zapříčinilo nárůst populace míšenců tzv. Populus Praeditus, neboli Prédité (obdařený lid), kteří ve většině případů splývají s ostatními českými kouzelníky. 

POZNÁMKA: V jiných zemích je rovněž styk kouzelníků s magickými bytostmi trestán smrtí. Viz přednáška Práva kouzelníků a magických bytostí napříč Evropu a světem.

Možná i díky míšení krví kouzelníků s vílami, rusulkami, žínkami, vodníky a dalšími magickými bytostmi, jsou čeští kouzelníci předurčení k velmi snadnému dosažení zvěromáctví (animagie). Na druhou stranu, čeští kouzelníci mají velmi chladný vztah k létání a všeobecně k magickému transportování. 

POZNÁMKA: Letax byl uveden do českých domácností až na konci 19. století a ve většině případů se nesetkal s oblibou ani pochopením, jedinou vyjímkou byla progresivnější Praha a Brno, díky tomu mohu i nezletilí kouzelníci snadno a rychle cestovat na území Hlavního a druhé největšího mesta a taky mezi nimi, Letax se čato označuje za Metrax, což je termín patrně odvozený od slova Metro. Více v přednášce Magické vymoženosti, transport a technologická revoluce.

Pokud se český kouzelník musí uchýlit k cestování, obvykle volí protředky cestování obyčejných smrtelníků (nejvíce důvěříjí vlakům a drahám, díky tomu že kouzelníci byly často v minulosti drážními zaměstnanci), ve smyslu cestování mezi známými místy (domov – zaměstnání, atd), volí obvykle přemístování, které většině z nich nečiní problémy. Většina českých kouzelníků má však strach, či až panickou hrůzu z přemístování mimo známá místa a zejména mimo české země.

Úvodní přednáška doc. PHDr. Slavomíra Brouska z hodiny Historie magické kultury a současné tendence české magie. Odkazy a použitá literatura:

Ctirad Málek: Prehistorie Slovanské Magie a Příchod Slovanských Kmenů do Střední Evropy, 1968

Jeroným Saravoj: Český Kouzelnický středověk, neboli kladivo na čarodějnice, kletba na Extravirty, 1893

Albrechta z Rožmitálu: Dějiny národa potestátského v zemích Království koruny české

Tadeáš z Hůrky: Populus Praeditus, Historiarum ex Populus Potestes et Pupolus Lepidus

Xerxes McDoherty: Čeští Potestáti v moderní době, 2008

Slavomír Brousek: Habilitační práce: Česká magie na přelomu tisíciletí, 2011