#czech summary

V této stati se Freud zaměřuje na zkreslené vzpomínky z dětství a jejich původ. V podstatě dochází k názoru, že některé naše vzpomínky z dětství jsou doplněny zkreslenými obrazy, které buďto nahrazují nějaký traumatický zážitek, který se udál hned po dané scéně, kterou si pamatujeme anebo do této vzpomínky promítáme naše přání, tužby a fantazie v době vzpomenutí si a vzpomínka tak získává zcela nový významm.

Freud zde vyzývá ke zrušení tabu mezi lékařem a pacientem ohledně sexuálních záležitostí, neboť dle jeho názoru sexualita hraje výraznou roli v diagnostice neurotických poruch, především pak neurastenie a neuropsychózy. Na závěr také obhajuje svou psychoanalytickou metodu, kterou vynalezl společně s Breuerem, přičemž poukazuje, že ji nelze zcela efektivně využít u dětí a postarších lidí.

Freud přiznává, že kdyby někdo argumentoval, že nejde o klinicky prokázaný případ hysterie, vůbec by se tomu nebránil. Nicméně, každá zkušenost je podle něj důležitá, a tak Katharininu hysterii považuje za získanou, jak tomu bylo v případě Lucy R. Minulé zkušenosti v Katharině vytvořili jisté reakce, ale potlačila je, protože jim zcela nerozuměla. Až nachytání jejího strýce s její sestřenicí ji konečně pomohlo pochopit, o co vlastně šlo. Tedy minulé trauma zůstalo někde v paměti, a vynořilo se až o několik let později díky asociaci. Jsou zde však i odlišnosti – zatímco v případě slečny Lucy došlo k izolaci z vlastní vůle, v případě Kathariny šlo o ignoraci původního traumatu, protože mu svém stupni vývoje zcela nerozuměla. Událost se vlastně stala traumatickou až po pochopení jejího významu. V poznámce pod čarou, kterou Freud přidal v roce 1924, přiznává, že strýc ve skutečnosti nebyl strýcem, ale otcem Kathariny. Šlo tedy ještě o hlubší trauma.

Stať věnovaná vysvětlení symptomů hysterie, obsese a fobie, rozdělená na tři části. První část se věnuje hysterii, především druhé ze známých hysterií, tedy tzv. defenzivní hysterie (druhé dvě jsou tzv. udržovací a hypnoidní hysterie). Tento druh hysterie přichází vlastně náhodou a zároveň zcela záměrně. Člověk ve snaze něco potlačit, odsunout či zapomenout zcela vědomě a ze své vlastní vůle, naopak dosáhne toho, že je daná událost či pocit náhle spojena s nějakým neurologickým či psychickým problémem, který vyvolává hysterii. Ve druhé části se zaměřuje především na obsese a fobie, tedy oddělení neslučitelné myšlenky od jejího působení či falešné spojení. Došel k názoru, že většina případů s sebou nese sexuální podtext. Člověk své skryté sexuální touhy odděluje a přenáší je na jiné fyziologické či psychické stavy. Freud uvádí např. případ ženy, která měla strach z pomočení, protože jednou během představení kvůli této potřebě byla nucena odejít z koncertní haly. Po terapii se ukázalo, že ve stejné řadě seděl muž, o kterém měla erotické fantazie, které vyvolaly tzv. ženskou erekci a v případě této ženy i potřebu močit. Dalším příkladem je žena, která trpěla utkvělou představou, že spáchala zločiny popsané v novinách, protože ve skrytu své domácnosti masturbovala a věděla, že to bylo špatné. Posledním příkladem pak byla žena s depresivními, vražednými a sebevražednými stavy plynoucími z neutěšené sexuální situace jejího manželství. Freud však poukazuje na to, že ne všechny obsese a fobie se dají našroubovat na tuto teorii, a že např. agorafobie má naprosto jiné příčiny. Jde mu především o to, aby se fobie, obsese a hysterie neházely do stejného pytle jako obyčejná neurastenie, protože každý psychický problém je individuální, odlišný a vyžaduje jiný druh terapie. Ve třetí části představuje třetí a poslední obranný mechanismus lidské psychiky a to že člověk jak myšlenku, tak její působení prostě zapudí a dělá, že vůbec nikdy neexistovala. To ho však může přivést do stavu psychózy zvané halucinační zmatení, kdy se tato neslučitelná myšlenka stává v mysli člověka realitou. Příkladem Freud uvádí případ ženy, která se zamilovala do muže a očekávala opětování své lásky, které však nepřišlo. Jednoho dne na něj čekala v rámci rodinné oslavy, on ale samozřejmě nepřicházel a tak si ho ve stavu velkého rozrušení vysnila a žila několik týdnů ve snové fantazii a štěstí, které však neexistovalo. Podobným případem jsou např. matky, které přišly o své novorozené děti a nahrazují si je např. kusem dřeva. Freud varuje, že tento výčet není definitivní a věci je potřeba věnovat hlubší zkoumání.

Nekrolog Freudova učitele a mentora Jean-Martin Charcota, francouzského lékaře, který byl jedním z tvůrců neurologie a psychiatrie. Popisuje Charcota jako skvělého učitele, který věnoval hodně svého času studiu a zkoumání neurologických vlivů na psychiku člověka.

Freud zde popisuje případy hysterie, kterou známe dnes jako posttraumatickou stresovou poruchu. Ze začátku popisuje případy traumatu a následné poruchy, zabývá se ale především dlouhodobým psychickým traumatem a jeho vlivem na lidskou psychiku, než-li na jednu vybranou událost v životě člověka.

Stať o rozdílech mezi fyzickou a psychickou nemocí. V minulosti se věřilo, že nejdříve dochází k fyzickému onemocnění a až poté k psychickému. Zabývá se také „zázračnými“ uzdraveními a připouští jejich možnost s tím, že je vše v hlavě. Zbytek věnován popisu hypnózy a určitým varováním – ne všechny osobnosti jsou snadno hypnotizovatelné a čím víc je člověk „bláznivější“, tím hůře ho lze uvést do hypnózy, protože se podvědomě brání. Také je složité dávat příkazy, které jsou protichůdné vůči přirozené povaze člověka – např. bezúhonný občan se i přes hypnózu bude bránit spáchání trestného činu.