Myšlenky

Lidi jsou skvělý. A různý. Poslední dobou pociťuju největší vnitřní rovnováhu za dlouhou dobu. A to je taky skvělý. Moje pocity a myšlenky se už tolik neodvíjí od druhých, ale víc vycházejí skutečně ze mě.

Pociťuju pocity upřímnýho štěstí vycházející jenom z toho, že jsem. Nežárlím. Neptám se. Co má být, bude. Co má být mě nemine, když tomu půjdu naproti.

Život je lajf.

Jsem tak plná lásky, cítím ji v každém koutku svého těla. Je jí tolik, že je snad nemožný ji dávat jenom jednomu člověku, i když bych to tak moc chtěla.

Některý věci se ale nemění. Ani po čtyřech letech. A myslím si, a zároveň doufám, že nikdy se ani nikdy nezmění.

Kéž bychom byli spolu. Ale jsem ráda, že nejsme.

Protože tohle je to nejhezčí, co jsem kdy v životě měla.

Zůstaň tady se mnou prosím.

Klidně odcházej.

Ale vždycky se vrať.

Ne hezky, je lépe a lépe.

Není to úplně super. Když se mě někdo zeptá, jestli s někým jsem, nikdy nevím jak na to mám odpovědět. Uvnitř ale vím že ano. Na druhou stranu jsme si řekli, že to, co mezi sebou máme nebudeme nazývat vyloženě vztahem, rozhodně ne monogamním. Ono by to bylo moc krásný, ale asi bychom se omezovali oba dva. Tím neříkám, že mám v plánu začínat vztah s kýmkoliv jiným, ale zase nechci být v celibátu, jak fyzickém, tak emocionálním, dokud se znovu neuvidíme. V tom je také ten problém. Moc nevíme, kdy to bude.

Tohle je ale úplně jiný než ty ostatní. Přijde mi, že s tímhle člověkem je to vážně něco nového, rozhodně neříkám vážného, ale takové....Nevím, real. Nemáme před sebou žádný tajemství. A ano, vím že jsem se chovala občas jako mrcha a chtěla jsem, aby na mě byl trochu naštvaný. A jo, vím že je to mrdkovina (?), že jsem takhle chtěla vidět, že mu na mně záleží. Ale zjišťuju, že jestli je něco, co vážně dokážu ocenit na ostatních lidech a co má pro mě opravdovou hodnotu, tak je to UPŘÍMNOST. A já si upřímně myslím, že tohle neskončí kvůli tomu, že jsme od sebe 8 časových pásem.