#?esky

rozuteklo se mi po obloze.

Mám chuť je všechny znovu pochytat,

tak jako korálky rozlité po podlaze.

Jednapadesát velkých kapek,

tiše a pomalu dotýká se země.

Kapek velikých jako sami oči,

kterými pozoruju němě;

třicetšest malých černých teček,

co hromadí se za poslední větou.

Mlčení dlouhé jako sami dny,

když čekáš, až jarní stromy znovu rozkvetou.

Když zarážka dveří nefunguje, tak se stále dá říct, že funguje, protože zaráží naši mysl, že nezaráží dveře.

Tak asi nerozumím svý toleranci alkoholu.