Tomáš Uhnák: Odrůdy samoty v oáze vyloučení
28.7. 2018 14:30 – 18:00 U Bulhara (křižovatka Wilsonovi, Seifertovi, Husinecké a Hybernské) Pokud jde o přemýšlení nad aspekty naší doby, přichází teoretik Nicolas Bourriaud s jednou užitečnou charakteristikou. Navrhuje číst současnou dobu skrze narativ tzv. exformy. Popisuje ji jako říši „kde probíhají hraniční vyjednávání mezi tím, co je odmítnuto a co je přijato, mezi produkty a odpady. Exforma ustavuje bod kontaktu, "zásuvku" nebo "ucpávku" v procesu vyloučení a inkluze - znamení, které přepíná mezi centrem a periferií, plovoucí mezi disidentstvím a mocí. Gesta vyhoštění a zahrnutý odpad, bod, ze kterého exforma vzniká, tvoří autentické a organické spojení mezi estetickým a politickým". Dále dodává, že „sociální energie produkuje odpad; vytváří zóny vyloučení, kde se v jedné míchanici prolíná proletariát, masová kultura, bída a nemorálnost – znehodnocený soubor toho, co neuneseme vidět.“
Do této charakteristiky produktivního, či lépe – užitečného odpadu, který pochází z periferie, a o jehož vyloučení či přijetí se vedou neustálá vyjednávání, lze začlenit i malé zemědělce - rolníky.
I přes nárůst farmářských trhů a potravin nesoucích označení „z farmy“, „lokální“ a „regionální“ zůstávají malí zemědělci a pěstitelé marginalizovanou a vyloučenou částí populace, jejichž potřeby ve větší míře nereflektuje ani stát, ani společnost, ačkoliv sehrávají nezastupitelnou roli.
Je to právě tento prekariát, který má ve společnosti jasně dané a vymezené místo – plochu 2x2 metrů čtverečních stánku na farmářských trzích, jeden den v týdnu. Pouze zde jsou rozpoznanými členy společnosti, kterým je dána role. Mimo tuto dobu jsou to neviditelní nomádi, poznáváme jejich dodávky, ale o jejich domovech, potřebách a touhách nevíme nic. Jsou mytickými bytostmi na pokraji vyhubení, které se občas vynoří z „idyly“ venkova, aby nám prodaly plody své práce a svůj příběh a my se mohli dojímat nad „autentickou“ interakcí se zemědělci.
Ovšem, co takový rolníci – zelináři dělají a jak přemýšlejí, když zrovna nejsou ve stánku? Co dělají „po práci“? Mají volný čas? A pokud ano, jak ho využívají? Liší se jejich vnímání a prožívání času od městského, sociálního, kreativního a akademického prekariátu?
V sobotu 28. července dojde k dočasnému záboru plochy v místě, kde se v minulosti nacházely zeleninové skleníky, ustoupily však výstavbě monumentálního pomníku pokroku – pražské magistrále. Jediné, co po sklenících zůstalo, jsou vzpomínky pamětníků a název ulice U Bulhara, odkazující k původu zelinářů, kteří na tomto místě pěstovali pro místní obyvatele a dosahovali tak formy lokalismu, který si dnes jen těžko dokážeme představit.
Ačkoliv se prostor bývalých zelinářských skleníků nachází v centru města, představuje svého druhu periferii, která na povrchu slouží k udržování mobility, pod povrchem slouží jako odkladiště vyloučených – lidí bez domova. K nim se na jedno odpoledne přidají vyloučení z rurální periferie – rolníci. Přestože se na tomto místě intenzivně pěstovalo, dnes zde nenajdeme ani centimetr plochy půdy, pouze beton a asfalt.
U Bulhara se v roli antropologů na chvíli usadí nomádští rolníci, kteří nebudou obdělávat půdu, ale ohledávat možnosti interakce, pozůstatky zaniklé kultury vazeb, pěstování, konzumace, krajiny a vztahu společnosti k tvůrcům potravin.
