Bezzubá bestie

Princip byl jednoduchý, v online médiích napříč českým internetem jsme v růběhu 3 dnů sledovaly vydávané zprávy. Zaměřovali jsme se přitom na skutečnost, kolik z nich (zvlášť domácí, zvlášť zahraniční) bylo převzato z ČTK. A ti hard-corovější ze #StuNoMe navíc zjišťovali, jestli se mezi nimi nenachází i nepřiznané perly.

Nacházeli se.

  Jen pro představu sem dám pár náhodně vybraných médií z naší tabulky:

Středa - Tyden.cz – ČTK základ 79 % domácích a 78,5 % zahraničních zpráv dne

Středa - CeskaTelevice.cz – ČTK základ 42 % domácích a 79 % zahraničních zpráv dne

Čtvrtek - Novinky.cz – ČTK základ 23 % domácích a 50 % zahraničních zpráv dne – po jedné nepřiznané četce od každého

Pátek - Lidovky.cz – ČTK základ 77 % domácích a 86 % zahraničních zpráv dne

  Jedině Český rozhlas (ČR) a Parlamentní listy (PL) měli nulový podíl ČTK na domácích zprávách a ČR i na těch zahraničních (PL cca 23 %).

Takže milá média, až přestanete fňukat nad tím, že vás nikdo nekupuje, zkuste se zamyslet. Třeba přijdete na to, kam zmizela opravdová novinařina, že originální content je králem a taky třeba najdete stud z toho se jen ze setrvačnosti nazývat noviny a něco s tím skutečně provedete.

Nic jiného tak neušetří všem lenošným/přepracovaným/neschopným (doplň, co chceš) redaktorům práci, než jednoduché CTRL C/CTRL V. Zvlášť, když ho mají posvěcené šéfredaktorem.

Abych jim nekřivdil až příliš – většinou si dají starost alespoň s tím, aby článku vymysleli dostatečně bulvární či jinak oči táhnoucí nadpis. Jen tak si asi mohou obhájit fakt, že za každý takto zkopírovaný článek se odváží připojit i svůj podpis. A občas dokonce uvedou i zmiňovaný zdroj jako ČTK. Když mají zrovna dobrou náladu.

Náše další zkoumání v předmětu Informační studia se zaměřovalo právě na tento (ne)švar. 

Pokračování příště

Zarážející totiž bylo, jak moc se články o Zemanově cukrovce podobaly jako vejce vejci – bez ohledu na medální titul, natož pak jeho vlastníka.

Lidové noviny tak měli totožné pasáže, jako Právo, iDnes byl téměř na chlup srovnatelný s Aktuálně (které ale mělo pár informací navíc) a tak můžeme jít dále a dále. O TN.cz se pro nedostatek vulgárních slov v jzyce českém ani nebudu zmiňovat.

Články se tak nejočividněji lišily maximálně v rovině formátování a použitých ilustračních fotografií. Obsah, a v drtivé většině i vyznění, však zůstávaly nezměněny. A nebyl to případ jen „našeho“ Zemana - k téměř totožným výsledkům došlo i zbylých 7 týmů s jejich náhodně vybranými zprávami.

Nabízí se proto otázka – proč v ČR existuje tolik médií, které vzájemně duplikují svou práci? Proč se musí každý den vracet domů tolik lidí, kteří ve své pracovní době neudělali nic konstruktivního, společensky přínosného, nebo alespoň osobnostně povznášejícího? Proč je v médiích tolik práce na hovno? A kdo s tím může něco udělat?

Jak jinak si vysvětlit výsledky cvičení, které jsme v hodině Informační věda Josefa Šlerky na #StuNoMe prováděli. Princip byl jednoduchý – vzali jsme si libovolnou zprávu, obsahující dostatečně unikátní sousloví – v našem případě to bylo „Zeman, cukrovka“. Tento výraz jsme zadali do vyhledávacího pole na stránce Lajkovani.cz a odentrovali.

Prepare not to be amazed – vyjel na nás krásný chronologický přehled jednotlivých online zpráv z českých médií, které nasbírala RSS čtečka tohoto analytického webu. Pro tento příspěvek pominu vysoké procento převzatých zpráv z ČTK. Zajímá nás spíše autorský přínos jednotlivých redaktorů. Předem prozradím, že by ho měl problém najít i NSA.

Pokračování příště

Vše začalo předmětem Informační věda a srovnávací mediální studia Josefa Šlerky v rámci oboru Studia Nových Médií (alias #StuNoMe) na Univerzitě Karlově v Praze. Jedním z předpokladů k jeho splnění je totiž vést si blog a z každé hodiny i trochu ublognout. A o čem že e v rámci předmětu bavíme?

Hlavně o české mediální scéně, jejich praktikách, zákulisních machinací a podobě její pravé tváře, nezkreslené napudrovanou maskou sebeprezentace – tak jednoduše by se dal popsat obsah předmětu Informační věda v jeho čisté podobě. A protože se světem komunikací a médií už nějaký ten pátek pohybuji, působí na mě střet Josefových postřehů i zkušeností a vývodů spolužáků zvlášť emotivně. Pravda je totiž ještě prohnilejší, než jsem si doposud nalhával a mé idealistická já dostává pěkně zabrat.

Sundejme si proto brýle, the war is about to start.