#stunome

 (A) Autonomní auto - 1. Umožňuje jízdu bez nutného soustředění se na dopravu, převoz řidiče pod vlivem alkoholu, možnost pracovat/studovat během jízdy, dopravovat se automobilem bez řidičského průkazu (?),...

                                  2. Odsunuje nutnost řidičské aktivity. Řidič nyní může svůj čas, který by strávil za volantem, využít v jiný prospěch. S tím souvisí i zastarávání řidičské schopnosti (včetně znalosti místní dopravy, viz (B). Zastarává nutnost spoléhat se na lidský faktor.

                                  3. Stále udržuje potřebu přesouvat se z místa na místo pomocí osobní přepravy. Hlavní myšlenkou autonomního vozu je stejně jako u klasického auta - tedy zajistit dopravu z bodu A do bodu B.

                                  4. Autonomní technologie přirozeně klade řadu etických otázek souvisejících se schopností rozhodování umělé inteligence v netradičních nebo krizových situacích. Zároveň můžeme předpokládat úbytek lidské řidičské schopnosti.

(B) Navigace GPS - 1. Umožňuje přesnou navigaci řidiče (nebo samořízeného vozu) během jízdy, rychlý přehled konkrétní lokality, řízení usnadňují hlasové komentáře, stále aktualizovaný systém podává na cestách nejnovější informace a přehledy, které mohou řidiče připravit na nečekané překážky,...

                                2. Odsunuje nutnost znalosti místní dopravy. Řidič se nemusí spoléhat na své vlastní znalosti navigování.

                                3. Pracuje s přirozenou potřebou navigování směru během přepravy. Dříve se lidé navigovali pomocí hvězdného nebe, pozice slunce nebo klasických plánů a map. Tyto formy jsou do jisté míry aktualizovanými systémy v GPS.                       

                                4. Možné zneužití souřadnic polohy.

(C ) Smart odpadkový koš - 1. Umožňuje využívat prostor odpadového prostoru na maximum, šetří čas a práci popelářů,...

                                            2.  Zastarává tradiční pojetí odpadkových košů, jejichž kapacita je často (zbytečně) nevyužívaná

                                            3. Jak už bylo zmíněno - technologie využívá zejména nevyužitou kapacitu tradičních odpadkových košů v ulicích, které najdeme všude v civilizovaném světě. Zároveñ využívá možnost se přihlásit kompetentním osobám v okamžiku, kdy je tato kapacita naplněna. Koš tedy dává sám vědět, kdy je potřeba jej vyvézt.

It's Complicated: The Social Lives of Networked Teens vysvětluje a popisuje fungování mladých lidí na sociálních sítích, nebo jiných síťových technologiích. Tímto cílí na rodiče, učitele, zákonodárce, novináře či přímo na ostatní náctileté, kterým se tento fenomén, jenž se stal běžnou a důležitou součástí jejich života, snaží přiblížit. Diskutuje témata identity, soukromí, závislosti, šikany a dalších fenoménů spojených s digitálním prostředím, které se od tradičního fyzického prostoru odlišuje především kvůli těmto čtyřem charakteristikám, což přináší nové příležitosti i výzvy:

• persistence: trvanlivost on-line vyjádření a obsahu;

• visibility: potenciální počet diváků, který může obsah zasáhnout;

• spreadability: jednoduše rozšiřitelný obsah;

• searchability: možnost obsah vyhledávat

Publikace se snaží jít proti přehnaně zjednodušujícímu zobrazování v oblasti sociálních sítí ve společnosti a na konkrétních příbězích ukazuje, že tamní podmínky mohou být stejně komplikované, jako pohyb v offline světě. Zdůrazňuje naopak jednotlivé přesahy digitálního a fyzického života.

Kniha je výsledkem osmiletého kvalitativního výzkumu, během kterého Boyd provedla 166 semistrukturovaných interview s náctiletými a mladými dospělými a sesbírala ostatní etnografický materiál, díky kterému jsou jednotlivé rozhovory vždy zasazeny do společenského i politického kontextu daného zpovídaného. Úplná absence kvantitativního výzkumu přináší dojem, že je kniha určená neakademické veřejnosti. Snaha mířit na cílovou skupinu je zřejmá; jednotlivé pojmy jsou vždy precizně vysvětleny a není třeba je dohledávat z jiných zdrojů. Čtenáři, který se běžně nepohybuje v digitálním prostředí, tak neuniká významová souvislost tématu.

Donna Haraway: A Cyborg Manifesto Haraway ve své eseji definuje kyborgy čtyřmi způsoby. Jako kybernetický organismus. Jako fúzi stroje a živého organismu, fúzi sociální reality s fikcí – produkt, který žíje ze získaných zkušeností ostatních. Je jiný, originální, přesto nemá tendence působit na ostatní nadřazeným dojmem. Jako tvora sociální reality. Jako tvora fikce. Dualismy jako mysl a tělo, živočich a stroj nebo idealismus a materialismus už nejsou užitečné jako základ pro odolnost k bezpráví. Nerozlišování mezi tímto umožňuje světu kyborgů být otevřený společnému příbuzenství ve vzahu ke zvířatům nebo strojům a nebát se trvalých identit a protichůdných postojů k životu. Autorka poukazuje na to, že hranice kyborga mezi fikcí a skutečností je velmi rozostřená. Lidé, kteří věří této optické iluzi a kyborgy pasují jako záležitost budoucí doby, se mýlí. Moderní medicína je již dnes plná kyborgů, jedná se o jakousi moderní reprodukci. Naznačuje, že všichni jsme kyborgové, ať už o tom víme či ne. Kyborg je naší ontologií; dává nám naši politiku. Znamená to, že je protkán v existenci lidského bytí; stal se námi a my jsme jím.

Kevin Robins: Cyberspace and the World We Live in Robins ve svém textu poukazuje na to, že kontinuální vkládání slepé naděje do kyberprostoru bude i nadále pokračovat, dokud si neuvědomíme, že alternativní a dokonalejší svět kyberprostoru a virtuální reality budoucnosti neexistuje. Snaží se krotit utopické představy, které věří, že větší propojení virtuální reality s běžným fyzickým životem přinese díky novým technologiím do našich životů nové možnosti, které nás odprostí od limitací nebo frustrací, které přináší pozemský svět. 

Tento problém vysokých očekávání od budoucnosti, kde kyberprostor bude běžnou součástí života, sice nepřináší žádnou přímou hrozbu, může ale omezit potenciál současného světa, nebo ho alespoň zkomplikovat. Vzhledem k tomu, jak dynamickým tempem se technologie vyvíjí (nemluvě o tom, že text vzniknul v roce 2003 a většina odkazů vede na autorské texty z první poloviny devadesátých let), se tomuto úhlu pohledu již nelze vyhnout. Robins protí optimistickým vizím v zásadě nic nenamítá, pozastavuje se ale nad přílišným tlakem, který ostatní autoři na kyberprostor vyvíjí, a tím se ho snaží tlačit do jiné úlohy, než kterou má ve skutečnosti plnit. 

Manfred Mohr jako jeden z prvních umělců použil v 70. letech pro svou uměleckou tvorbu počítač a algoritmické generování, a patří tak k průkupníkům počítačového umění

Německý umělec Manfred Mohr patří k prvním průkopníkům počítačového umění. Jako jazzový hudebník a klasicky vzdělaný vizuální umělec nejdříve čerpal z hard-edge abstraktní malby. V roce 1967 v jeho umělecké praxi ale přišel zvrat poté, co si vyslechl přednášku francouzského skladatele Pierra Barbauda na téma využití algoritmické kompozice. Na začátku šedesátých let byl Mohr také výrazněn ovlivněn filosofií umění a estetikou německého filosofa Maxe Bense. Bense sám byl vysoce interdisciplinárně zaměřeným člověkem, pro svou teorii racionální estetiky čerpal ze zásadních prací své doby jako např. kybernetika Norberta Wienera, Shannonova teorie informace či Birkhoffova snaha kvantifikovat estetickou krásu díla pomocí měření vztahu uspořádanosti a komplexity. Bense je považován za tvůce konceptu informační estetiky. Bensova racionální estetika Mohra transformovala a od abstraktního expresionismu se uchýlil k počítačovému umění založeném na algoritmické konstrukci geometrických tvarů.

P-197-N/R801, 1977 Plotter drawing ink on paper

zdroj: http://www.bitforms.com/mohr/p-026f-inversion-logique

Manfred Mohr „Cubic Limit,“ 1973-74 Digital transfer of 16mm film 4 min

Algoritmizace uměleckého procesu byla pro Mohra ideální prostředek, jak naplnit Bensovy myšlenky racionalizace umění: Mohr podnikl analýzu svého estetického stylu z posledních deseti let a jak vlastními slovy píše, našel překvapivě mnoho pravidelností a vzorců. Z těch vytvořil syntax, tedy pravidla pro kombinaci jednotlivých elementů, jež následně matematiky popsal, což mu umožnilo takto formalizovaný vlastní „umělecký styl“ převést do algoritmu v programovacím jazyce.

„The first step in that direction was an extended analysis of my own paintings and drawings from the last ten years. It resulted in a surprisingly large amount of regularities, determined of course by my particular aesthetical sense, through which I was able to establish a number of basic elements that amounted to a rudimentary syntax. After representing these basic constructions through a mathematical formalism, and setting them up in an abstract combinatorial framework, I was in a position to realize all possible representations of my algorithms.” (Mohr 1971)

Mohr zmiňuje v jednom z rozhovorů, že v 70. letech dvacátého století bylo při zrodu počítačového umění nejsložitější se vůbec k nějakému počítači dostat. Mohr vysvětluje, že jeho první díla vznikala na mainframovém počítači, který byl ve vlastnictví metereologického institutu v Paříži. Mohrovi bylo dovoleno po večerech na počítači pracovat také proto, že tehdejší ministr zodpovědný za povolení měl pro Mohra pochopení, jelikož v mládím byl sám praktikujícím umělcem.

Mohrův vizuální styl se dále vyznačoval tím, že používal pouze dvě barvy: černou a bílou. Tato volba doplňuje celkovou binárnost jeho tvorby, Mohr ale uvádí, že se pouze pro dvě barvy rozhodnul ještě dříve, než se začal věnovat počítačovému umění kvůli tomu, že chtěl, aby dílo bylo hodnoceno na základě tvaru, nikoli barvy. Jeho pozdější tvorba ale již barev využívá.

V posledních čtyřiceti letech Mohr dále zkoumá estetiku generativního umění. Za jakousi šablonu, ze které jeho díla vycházejí, mu slouží vícedimenzionální krychle, jež, s odkazem na Bense, zobrazuje matematickou pravdu a koncept objektivní krásy (Klutch 2012, s. 79).

P-1611-6_10, 2012 Pigment-ink on canvas

zdroj: http://www.bitforms.com/mohr/p-1611-6_10

  Zdroje:

KLUTSCH, Christoph a (eds.). 2012. Information Aesthetics And The Stuttgart School. In: B HIGGINS, Hannah a Douglas KAHN. Mainframe Experimentalism: Early Computing and the Foundations of the Digital Arts. California: University of California Press, s. 65-89. ISBN 0520268385.

MOHR, Manfred. 1971. Artist’s Statement. In: Manfred Mohr Computer Graphics — Une Esthétique Programmée. Paris: ARC — Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris. Dostupné také z: http://www.emohr.com/ww1_out.html