Agatha Vagner

Jaro vystřídalo zimu a já jsem šťastná! Mám to takhle každý rok - na konci léta se už nemůžu dočkat podzimního červeného listí a zimního lyžování a na konci zimy (hlavně té “pražské”) se už těším na jarní rozkvétající stromy a letní sluníčko! Letos snad poprvé vyšlo na apríla opravdové “aprílové počasí”… Sníh, kroupy a zimní kabáty! 

A pak tu byly Velikonoce… Mně by ani tolik nevadily, kdyby nebylo toho originálního zvyku s pomlázkou! To jsem prostě nikdy nepochopila, k čemu něco takového je… Naštěstí jsme si Velikonoce vylepšili víkendovým tripem do Vídně! Já byla ve Vídni zase po osmi letech a jediné, co jsem si z minula pamatovala, byl Schönbrunn a obrovské vídeňské řízky! Schönbrunn jsme si už bohužel projít nestihli, zato řízky jsem si dala jak k večeři, tak k obědu. Vídeňskou operu jsem viděla ze všech stran, stejně jako Hofburg. Nezbylo nám moc času, jelikož museum Albertina mělo tolik skvělých expozic! Sice jsem se těšila na víc Moneta v expozici Monet to Picasso, ale aspoň jsem si rozšířila své znalosti o spoustu dalších umělců. Výstava Degas, Cezanne, Seurat byla tak zajímavá až lehce vyčerpávající, tak nás pak osvěžilo Warholovo Eletrické křeslo v expozici Warhol to Richter. Kde jsem si tak oblíbila Richtera! Po východu z musea, jsem si náhodně sedla vedle jakési starší umělkyně, která se hned se mnou dala do řeči. Obdivovala Degase a povídala mi, jak ztratila kontakt na svou nejlepší přítelkyni, která se odstěhovala sem do Vídně. 

No a pak už jsme se jen tak toulali Vídní… 

Já se stále nějak snažím přežívat ve škole, ale je to hrůza! Snad to teď půjde líp, čekají mě totiž dva skvělé úniky - první do mého milovaného Milána na veletrh Salone del Mobile a hned potom za týden se školou po severozápadní Francii! Takže bych snad měla být i trochu víc aktivnější tady na tumblr! Jinak taky řeším, že bych tento rádoby blog maličko upragdovala a koupila si doménu. Tak uvidíme…

Užívejte zbytek víkendu!

//AV

Jarní prázdniny končí a já se prodírám fotkami a nemůžu se rozhodnout, kterých deset nejlepších z těch stovek sem přidat… Počasí v Praze se nedá vyrovnat počasí tam v Rakousku, a to i přes to že ne každý den bylo azuro. Nic se nevyrovná té energii na horách. Ranní vstávání kvůli lepšímu povrchu, které není zdaleka tak otravné jako vstávání do školy. Oběd v jedné z těch velkých horských chat. Opalování na horským sluníčku. Lyžování až do poslední chvíle, kdy si nejste jisti, jestli dát ještě jednu jízdu, aby vám pak nezastavili lanovku. A po závěrečném sjezdu na bombardino do apres ski baru. Přemýšlela jsem, jestli mám radši hory nebo dovolenou u moře, a abych řekla pravdu, tak u mě přece jen spíš vitězí ty hory. Tím však netvrdím, že mi u moře není dobře! Bylo by super trávit každou zimu aspoň dva měsíce na horách a v létě zase dva měsíce u moře v tropech…

Každopádně tenhle týden jsem strávila ve středisku Serfaus - Fiss - Ladis, který je tedy podle mě obrovský. Je tu tolik sjezdovek, tolik vrcholů. Počasí je na horách sice nevyzpytatelné, ale i tak jsme byli na svahu pět dní ze sedmi. A můžete být klidně zahaleni v mraku, ale ty hory a i ty hůř viditelné scenérie kolem vás budou pořád tak fotegenické a magické jako s modrou oblohou. Tento týden byl plný zábavy, odpočinku a lyžování. Chtěla jsem po letech zkusit snowboard, ale kvůli mé nemocné ruce jsem zase tentokrát zůstala jen na lyžích. 

Teď se zase budu muset zpátky naladit do toho každodenního stereotypu - škola, povinnosti, málo spánku. Jak už jsem psala v předchozím příspěvku, snažím si najít více času na všechno a všechny ostatní okolo mě a neustále bojuji s tím největším kazisvětem - prokrastinací.

Hezký začátek týdne!

Po pár týdnech zase zpátky! 

Musím přiznat, že i přes to jak moc miluji zimu, tak už mě ta podivná zima v Čechách dost unavuje... Nevím vlastně, jestli se to vůbec jako zima dá nazývat, každopádně se už těším na jaro! Naštěstí teď dobíjím energii přes jarní prázdniny na horách v Rakousku, odkud bude snad co nejdříve také příspěvek.

Asi před třemi týdny jsem absolvovala dvouvíkendový kurz fotografování... A nerada to přiznávám, ale vůbec nechápu, jak jsem mohla fotit bez toho, aniž bych něco věděla o cloně, isu a dalších takových věcech, které jsou k focení potřeba. Teď už to ale víceméně všechno vím a snad už budou i mé fotky o něco lepší... Konkrétně tyhle fotky, jsem nafotila ve Skleníku Fata Morgana v Praze a to právě v rámci toho kurzu, kdy jsme se učili fotit makro. Já teda na makro moc nejsem, ale tohle mě i celkem bavilo. Snažím si teď víc hledat čas na focení, ale zatím žádná sláva... Většinou s sebou totiž nosím jen mobil a zrcadlovku vytáhnu málokdy. A ještě když teď bylo tak hnusně, tak se mi ani nikam nechtělo chodit fotit. Snad tedy aspoň s příchodem hezčích dnů to bude lepší a já konečně použiji to, co jsem se naučila. Na horách na sjezdovku s sebou foťák taky netahám, ale mám GoPro a zase mobil. 

Poslední dobou mi přijde, že nemám vůbec na nic čas a když už teda nějaký navíc mám, strávím ho unavená doma dělaním čehokoli zbytečného. Tak se teď snažím všechno si to nějak uspořádat a trochu se zase zklidnit. Díkybohu aspoň za tyhle prázdniny! 

Mějte se!

Tak jsem zase zpátky z Rakouska a pomalu se (hlavně psychicky) připravuji na zítřejší návrat do školy a všechny ty další nechutnosti okolo ní… Vánoce a prázdniny jsem měla skvělý! O to víc se mi do té školy nechce. Tyto Vánoce jsem strávila hlavně s rodinou. Po dlouhé době jsme se zase všichni sešli pohromadě, protože když to tak není po celý rok, tak ať alespoň na Vánoce… Pár dní po Štědrým dnu jsem jela na jeden den s kamarádkou na Černou horu lyžovat. Sluníčko sice svítilo, ale zima byla taková, že jsem po chvíli necítila prsty na nohou. Povrch taky nebyl nic moc, protože za celé Vánoce snad ani jednou nesněžilo! Až do dalšího dne, kdy jsem se probudila do bílého rána… Sněhu v Praze jsem si moc dlouho neužila, protože jsme ten den odjížděli do Rakouska. Ale moje přání o sněhu bylo vyslyšeno a to tak, že jsme do Rakouska jeli místo šesti hodin asi deset! Chumelenice, která nás doprovázela celou cestu, neustala ani na místě… No ale to mně rozhodně nevadilo! Celý den jen sněžilo a okolo to vypadalo jako v pohádce. Sice jsme v tom počasí nelyžovali, ale to jsme si vynahradili hned 1. ledna! Jak na Nový rok, tak po celý rok… Na sjezdovkách po silvestrovské noci skoro nikdo nebyl + konečne po dvou dnech zmizely mraky a vyšlo sluníčko - paráda! Nedá se popsat ta nálada a energie, která na horách je. Poslední den jsem i přes můj odpor k běžkám na nich zase stála a s údivem jsem to přežila, a tak doufám, že přežiju i návrat do školy… Tak užívejte poslední den a ještě jednou Happy New Year!

“I felt my lungs inflate with the inrush of scenery - air, mountains, trees, people. I thought, ‘This is what it is to be happy.’”

—  The Bell Jar, Sylvia Plath