Note to myself: Marcus Aurelius - Meditations
At dawn, when you have trouble getting out of bed, tell yourself: "I have to go to work–as a human being. What do I have to complain of, if I'm going to do what I was born for–the things I was brought into the world to do? Or is this what I was created for? To huddle under the blankets and stay warm?
“But it’s nicer here....”
–So you were born to feel “nice”? Instead of doing things and experiencing them? Don’t you see the plants, the birds, the ants and spiders and bees going about their individual tasks, putting the world in order, as best they can? And you’re not willing to do your job as a human being? Why aren’t you running to do what your nature demands?
“But we have to sleep sometime…”
Agreed. But nature set a limit on that–as it did on eating and drinking. And you’re over the limit. You’ve had more than enough of that. But not of working. There you’re still below your quota. You don’t love yourself enough. Or you’d love your nature too, and what it demands of you. People who love what they do wear themselves down doing it, they even forget to wash or eat.
Do you have less respect for your own nature than the engraver does for engraving, the dancer for dance, the miser for money or the social climber for status? When they’re really possessed by what they do, they’d rather stop eating and sleeping than give up practicing their arts.”
Česky: Hovory k sobě - Marcus Aurelius
Jestliže se probouzíš po ránu mrzutě, uvědom si: Procítám k svému lidskému dílu. Mám být tedy dále rozmrzelý, jestliže se ubírám k práci, ke které jsem zrozen a pro kterou jsem byl do vesmíru uveden? Či snad jsem určen k tomu, abych si hověl na teplém loži?
"Ale že to je příjemnější?”
- Tedy k příjemnostem jsi zrozen, můj milý, a nikoli k práci a k činnosti? Což nevidíš, jak rostliny, ptáci, mravenci, pavouci a včely plní svůj úkol a jak podle svých sil spolupracují na výstavbě vesmíru? A ty nechceš plnit lidský úkol, nechceš spět k tomu cíli, který ti učinila tvá přirozenost?
“Přece je nutno také si odpočinout!”
- Ano, s tím souhlasím. Ovšem v této věci příroda stnovila míru, právě jako v jídle a pití, avšak ty přesto onu míru, onu postačitelnou mez překračuješ, kdežto v práci nikoliv: tu se držíš v mezích možností! Patrně nemáš sebe rád, neboť pak bys měl rád i svou přirozenost a její příkazy. Jiní lidé, pokud svou práci milují, samou horlivostí se v ní vysilují, emají kdy se umýt a najíst; a ty by sis cenil svou přirozenost méně než rytec své rytectví, tanečník své umění tance, lakomec své peníze nebo slávou posedlý tu šptku slávy? Ti, kdykoliv se něčím vášnivě zaujmou, nevzpomenou ani na jídlo, ani na spaní, jen aby provedli to, na čem jim záleží; a tobě se zdá činnost pro obecné blaho méně cenná a menšího úsilí hodná?
