Počasíčko, počasí
Jsme snad Britové, abychom se bavili o počasí? No, samozřejmě, že ne… Ale jsme teď v Mongolsku (já fyzicky a vy aspoň skrz mé příspěvky) a tedy je k tomu docela pádný důvod!
Hned v letadle, při prvních výhledech na Mongolsko, mě něco zarazilo. Koukám z okýnka, a co to nevidím! Námraza! No tak to mě potěš! :D
Letadlo ale přistává a mně se zdá, že to slunce tady opravdu září jako divé. Jsem v šoku. Je tu neskutečné vedro! Připadám si jako na poušti. Slunce a sucho… Vzpomínám na padesátistupňová vedra v Kambodži, kdy jsme se se Zuzkou plahočily po Siem Reapu, odmítajíce veškeré tuk-tuky, kteří ne a ne pochopit, že my prostě chodíme pěšky. Tak tak nějak jsem si připadala i tu, v Mongolsku. Další mýtus vyvrácen. Mongolsko není tou ledovou královnou, jak si všichni myslí. Alespoň tedy přes léto rozhodně ne.
Můj první den ještě nekončí a já stíhám zažít také písečnou bouři, která se pomalu valí na Ulánbátar. Pozoruji ji z balkónu našeho šéfa mise, který u sebe uspořádal grilovačku pro své přátele. Majestátní hory, který by normálně vykukovaly zpoza mrakodrapů, jsou nyní zahaleny v oblacích písku. No, už nezbývá než si položit otázku, jaká další překvapení mi Mongolsko nachystá…
A ejhle, ještě jsme nevyčerpali veškeré možnosti! Probouzím se do deštivé soboty. Venku je okolo 15 stupňů! Zataženo, ošklivo… Tak asi půjdu zase rychle spát!
Další den, další varianta. V neděli mě probouzí zpoza oken slunce. Vydávám se tedy na prohlídku místního supermarketu - musím přeci v následujícím týdnu něco jíst. A ejhle ještě jednou! Ono sice slunce svítí a je teplíčko, ale do toho taky občas pořádně zafouká vítr severák. Nebo „sibiřák“? :D No, a ten mě vcelku pěkně zchladil, jen co je pravda!
A není všem dnům konec… Zde budu trochu předbíhat, a tak se budu snažit zůstat co nejtajemnější… Co vám ale říct můžu, je, že při cestě mezi poli jsem najednou zahlédla sloup prachu a písku. Začínal přímo na poli a tyčil se až do nebes. No, snad to není tornádo?! “Sloup” byl pořád na tom jednom samém místě, i když bylo vidět, že se točí. Prý tedy něco jako mini mongolské tornádo… Cool!
A pak jsou tu také dny, které jsou prostě jen fajn! Svítí sluníčko, je okolo 20 stupňů – tedy ani moc vedro, ani zima, a připomíná mi to naše jaro. Začínám si říkat, že takové dny jsou vlastně nejpříjemnější. Možná nemá smysl hnát se do zemí za šílenými vedry, kde se potíme a následně příliš nevoníme. Možná je lepší zlatá střední cesta… Ať žije mongolské léto, připomínající naše jaro!
