#2nomadky

Day 1: 

Arrival to Eindhoven -> 9 km walk from the airport to the city center; staying through Couchsurfing at Cosmin’s (young romanian guy) + Italian dinner; sleeping beauty - mom and her 12 hours of sleep..

Day 2: 

Hitchhiking to Den Bosch and later on to Nijmegen -> Utrecht -> A'dam (bit crazy hitchiking due to road constructions); Staying through Couchsurfing in Amsterdam with Arthur for three nights...

Day 3: 

A'dam -> lovely streets, canals, Dutch cookies...

Day 4: 

Haarlem cycling trip -> Cca 45 km - from Amsterdam to Haarlem and back....

Day 5: 

Hitchhikng to Delft - pretty small & very lovely; then 15 km walk to Rotterdam; staying through Couchsurfing with Sam at his hotel room (Sam was actually from Belgium but offered to host us at the hotel!!)

Day 6: 

Rotterdam - the city of many modern & very cool buildings; staying through Couchsurfing with Marieke...

Day 7: 

15 km walk to Kinderdijk - the tourist place to see windmills; Hitchhiking to Eindhoven -> crazy hitchhiking experience - getting picked up by the police and later dropped on a gas station to catch another ride...; Staying through Couchsurfing in Eindhoven, again at Cosmin’s place...

Day 8: 

Getting a ride from Cosmin, in his new cool Mustang, to the Eindhoven airport -> and back to Brno...     

Vzpomínáte si ještě, jak jste se mi všichni smáli, že budu žít v jurtě a jezdit do práce na koni?

Tak vás budu muset zklamat! Vaše představy snad už nemůžou být dál od reality.

Ulánbátar mě přivítal svými do nebe se tyčícími moderními budovami a vcelku luxusně vypadajícími nákupními centry. Taky aby ne, když je nakupování velmi populární volnočasovou aktivitou. Nemůžu ale nezmínit ani paneláky, pozůstatky socialismu, které mi nápadně připomínaly domovinu. Třetím výrazným prvkem místní architektury, který je mezi výše zmíněnými monstry hůře k nalezení, ale přece zde má své podstatné místo, jsou různé brány, řekněme v „čínském“ stylu, a starodávné buddhistické chrámy.

Mongolské mňamky též v nedohlednu

Mimo architekturu mě překvapila též široká nabídka restaurací z nejrůznějších koutů světa. Během prvního víkendu jsem stihla chřestovou polévku a vegetariánské panini s grilovaným lilkem a kozím sýrem v restauraci alá evropsko-americká všehochuť a různorodé mňamky peruánské kuchyně. No, kdo by byl věřil, že v Mongolsku poprvé ochutnám dobroty z Peru? Dále jsem nevynechala ani korejská jídla. Ta jsou tu velkým hitem! A upřímně se ani nedivím! Další na řadě je Oriental Express, který nabízí od thajských lahůdek (pad thai, tom yam, green curry) po mexické quesadilly, nachos, tacos, a tak dále. Na to už si teda fakt zuby brousím!

Ale aby se neřeklo, aneb když se konečně zadařilo… Sláva – nazdar výletu, konečně jsem našla i nějaké ty mongolské restaurace! Abych, když už jsem tu, zkusila taky něco místního… Věřte nebo ne, ale nebylo zase tak lehké najít v Mongolsku mongolskou restošku.

A zpět k tomu koni…

Tak tedy, závěrem zmíním i toho, kvůli kterému jsem tenhle příspěvek vlastně psala - toho slibovaného koně. Který, i přes veškerou snahu, je stále v nedohlednu. Nejblíž, co jsem se zatím ke koni dostala, bylo při návštěvě bytu svého šéfa, který měl shodou okolností v bytě dvě sedla na koně. A taky když jsem zkoumala místní tradiční hudební nástroj, který má často „hlavu“ ve tvaru hlavy koně.

To abych si sehnala koňskou podkovu pro štěstí! Třeba by mi pak přálo alespoň o trochu více (samozřejmě, co se koně týká)!

(Ale jak sehnat podkovu, když není koně?!)

Mějte se prozatím krásně (a skládejte básně),

Vaše Baruš <3

Výhledy

Přilétáme do Mongolska. Právě svítá. Pátá ranní dělá s oblohou divy. Není to ale jen obloha, co stojí za pohled. A kdyby jen pohled, brejlím s otevřenou pusou a bušícím srdcem. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla! Trochu mi to připomnělo přelet nad Čínou při návratu z Kambodži. Tam taky byly takové majestátné hory. Ale tohle bylo přeci jen tak jiné….

Přistáváme! Dojídám ruskou či mongolskou zmrzlinu a spěchám přes všemožné kontroly pro své věci. Vycházím mezi posledními a už vidím to mé staré známé „tísňácké“ logo.

Řidič anglicky nemluví, a já zase ještě nezvládám mongolštinu, tak během cesty mlčíme. Což mi ale dovoluje být fascinována přírodou za okýnkem. Je to tak jiný! Tak jiný, než co jsem kdy předtím viděla!